Přestupové období připomíná závody ve zbrojení. Čím silnější sestavu tým poskládá, tím větší má mít v další sezoně šanci vítězit. Jenže co když nakoupí tolik hvězd, že pro všechny nebude dost prostoru? Kdo pojede na sebe, kdo bude pomáhat a kdo se bude muset smířit s rolí, kterou si nepředstavoval?
Každý tým chce mít co nejvíc vítězů, jenže na startovní čáře nemůže stát dvacet závodníků v pozici nedotknutelných lídrů. Na papíře se dá sestavit téměř dokonalá soupiska. V realitě však musí sportovní ředitel každému najít místo, kalendář a odpovídající úlohu, aniž by při tom zadusil jeho motivaci. A především musí vysvětlit, proč dostal přednost právě ten druhý.
Mají transfery Lidl Trek logiku?
Pár sezon zpět nebyl Lidl-Trek automaticky řazen mezi týmy, které mají ambice ovládnout největší závody. Nákupní horečka v týmu Mathiase Vacka před sezonou 2027 ale ukazuje, že vedení už nechce jen pravidelně vyhrávat, nýbrž se stát jednou z dominantních sil pelotonu. Ganna, Gall, Jegat, Meeus, Zimmermann, Mühlberger nebo talentovaný Álvarez. Přitom tým už je tak nabitý a disponuje esy typu Pedersen, Ayuso nebo právě i českým šampionem, který už není jen mladíkem, co má sbírat zkušenosti. A to je sestava, z níž by řada jiných týmů dokázala postavit několik konkurenceschopných formací.
Vždy upřímný Patrick Lefevere, někdejší náčelník Quick-Stepu a dnes mnohdy štiplavý komentátor cyklistického dění, se nad přestupovou strategií německé formace podivoval. „Možná za tím nějaká logika je, ale já ji nevidím,“ poznamenal k hromadění velkých jmen.
Všechna mohou být užitečná, ale ne všechna mohou být hlavními postavami téhož závodu. Rozhodování o rolích nebude pro generálního manažera Andyho Schlecka jednoduché a některá rozhodnutí neudělají radost každému. Bezprecedentní posilování má však jasně stanovený cíl: vítězství v Monumentu a triumf na Grand Tour.
UAE Emirates příkladem spořádané hierarchie
Jenže linie mezi pouhým nákupem talentu a skutečně funkčním týmem je tenoučká. Podepsat smlouvu s hvězdou je otázkou peněz a přesvědčování. Zařídit, aby se hvězda cítila potřebná, i když zrovna nepojede o vítězství, je úkol pro vedení.
Přetlak hvězd se nepozná jen podle toho, kolik jich tým dokáže představit na tiskové konferenci. Výmluvné je hlavně to, kolik jich v sezoně dostalo šanci ukázat, co v nich skutečně je. A v tom je jeden tým specifický.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Taky v UAE Emirates najdeme závodníky, kteří by v řadě jiných týmů dostali roli jasné jedničky. Jenže jejich svět zásadně ovlivňuje existence jednoho muže: Tadeje Pogačara. Rozdíl oproti Lidl-Treku je v tom, že hierarchie kolem Slovince má jasný střed, a přeci jde o funkční mechanizmus.
Loni při jejich rekordním zápisu (95 vítězství za sezonu) se ke slovu dostala dvacítka závodníků, letos Pogačarova parta vyhrála „jen“ 78 klání, ale opět s 20 různými závodníky. UAE tedy přebytek talentu a jeho rozdělení v čase a prostoru řešit umí. Možná proto jsou pak všichni ochotní obětovat veškerý svůj um, když na startu stojí Tadej.
Jak předejít válce hvězd?
Profesionální cyklistika už mnohokrát ukázala, že nadbytek talentu může být stejně nebezpečný jako jeho nedostatek. Historie nabízí příklady, kdy se tým s několika kandidáty na vítězství změnil v bojiště, na němž bylo třeba vedle soupeřů porazit také vlastní spoluhráče.
Nedotknutelný Hinault proti ambicióznímu LeMondovi. Navrátilec ze sportovního důchodu Armstrong proti Contadorovi. Nebo když mladík Froome dával okatě najevo, že je silnější než Wiggins.
Tyto příběhy spojuje jedno: talent sám o sobě problémy nezpůsobuje. Problémem je situace, kdy se několik závodníků oprávněně považuje za nejlepší volbu pro stejný závod a vedení nedokáže přesvědčivě vysvětlit, proč má přednost právě jeden z nich. Nejlepší tým nemusí být ten, který nakoupí nejvíc vítězů, ale ten, který dokáže jejich ambice poskládat tak, aby se navzájem podporovali, a ne blokovali. Hodně štěstí, Andy…