Žádné pódium, žádný pohár, žádné konfety. Jen řada soupeřů, kteří najednou nejsou soupeři, a ulička zvednutých kol, jíž projíždí člověk, který za chvíli přestane být profesionálním cyklistou. Jeden z nejhezčích rituálů, který ctí peloton, nemá oficiální pravidla ani známého zakladatele. Přesto dokáže říct víc než leckterý slavnostní proslov. A letošní podzim jím poslal do důchodu hned několik velkých jmen.
Cyklistika má zvláštní schopnost udělat hrdinu z člověka, který většinu dne strávil ve společnosti několika desítek dalších lidí a snažil se je všechny porazit. Jenže právě proto může být její rozlučkový rituál tak působivý. V okamžiku, kdy se závodník chystá na poslední start kariéry, se peloton seřadí do dlouhé uličky, kolegové zvednou svá kola předním kolem vzhůru a roztočí je ve vzduchu. Loučící se jezdec projede nebo projde mezi nimi, zatímco jeho dosavadní soupeři mu vzdávají hold. Gesto, které nic nestojí, a přitom může znamenat skoro všechno.
Čestný špalír aneb guard of honour
V angličtině se pro něj používá označení guard of honour, tedy čestná stráž, případně wheel of honour. Francouzi mluví o haie d’honneur, čestném špalíru. Nejde o oficiální součást závodních pravidel ani o povinný ceremoniál organizátorů. Je to neformální zvyk, který si peloton osvojil a který se v posledních letech stal takřka očekávanou součástí rozluček významných závodníků.
A kdy přesně se zrodil? Tady už začíná být příběh méně jednoznačný. Ve veřejně dostupných zdrojích spolehlivě nedohledáte doloženého zakladatele ani konkrétní první případ, od něhož by se tradice dala datovat.
Doložit lze alespoň to, že nejde o úplnou novinku. Při posledním závodě Marka Cavendishe v listopadu 2024 vytvořili na startu singapurského kritéria jeho kolegové onu uličku slávy. O rok později se podobná objevila na Lombardii při rozlučce Rafała Majky, Pietera Serryho a dalších končících závodníků. V roce 2026 takto kola trčela do vzduchu opakovaně.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V profesionální cyklistice se jen málokdy stane, že se celý peloton alespoň na chvíli na něčem shodne. Teď jde ale o člověka, který s ostatními sdílel roky závodů, cestování, pádů, bolesti a vítězství. I když mu během kariéry mnohokrát zkazili den, v posledním okamžiku mu chtějí dát najevo, že do téhle party patřil.
Když peloton vzdává hold
Jednou z nejvýraznějších letošních rozluček byla ta, kterou peloton připravil Nairu Quintanovi. Kolumbijský vrchař, vítěz Gira i Vuelty, se s profesionálním silničním závoděním loučil na Giro dell’Emilia 3. října a pravil: „Bolí to loučit se. Když přijedete na poslední závod, opravdu cítíte, že je konec.“
Týden nato přišla řada na dalšího zkušeného závodníka. Bauke Mollema se rozloučil na Lombardii, kterou v roce 2019 vyhrál. Při startu v Bergamu mu kolegové vytvořili čestný špalír, pořadatelé předali pamětní medaili a plaketu a jeho týmové kolo dostalo speciální design v nizozemských barvách.
„Dnes mi hlavou běží spousta věcí,“ dojímal se Holanďan. „Byla to dlouhá cesta, skoro dvacet let v profesionální cyklistice, a dnes je poslední den v závodě, který miluji. Vždycky jsem rád závodil v Itálii, takže doufám, že si to trochu užiju, i když to taky bude hodně bolet.“
Čestný špalír proto nemusí být jen poctou vítězům. Je také poděkováním těm, kteří pomáhali vytvářet kariéry ostatních. Až se příště na startu objeví ulička zvednutých kol, bude to znamenat jediné: někdo právě projíždí naposledy. A všichni ostatní mu dávají najevo, že i když už s nimi nebude závodit, zůstane jedním z nich.