Stal se nejlepším Čechem v historii mistrovství světa na gravelu. Martin Stošek vybojoval na šampionátu v Austrálii sedmé místo. Nikdo z českých jezdců v dosavadní historii nebyl lepší. Dvaatřicetiletý český reprezentant překonal dosavadní maximum, které držel Zdeněk Štybar, a vyšperkoval výsledkově skvělou sezonu. „S medailí bych byl spokojenější, ale sedmá příčka je super výsledek,“ hodnotil vystoupení na historicky pátém souboji o duhový trikot ve vzkvétající disciplíně.
Na mistrovství světa v Nannupu jste obsadil sedmé místo. Dokázal jste si představit lepší zakončení sezony?
Jde o super výsledek. Prodal jsem svoji výkonnost. Jasně, s medailí na krku bych byl spokojenější. Chybělo osm sekund na stupně vítězů. Ale formu jsem vyladil velmi dobře. Už v průběhu závodu jsem si říkal, že se vše dobře vyvíjí. Z osmi prvních lidí mohl mít medaili každý. Mým hlavním přáním bylo odjet závod bez pádů, bez technických problémů a bez defektů. Šampionát byl v televizi a myslím, že jsem se ukázal dobře.
Věděl jste, že jedete o nejlepší český výsledek v krátké historii světových šampionátů v gravelu?
Byl jsem překvapený, že Zdeněk Štybar vybojoval na prvním mistrovství v roce 2022 osmé místo. Úvodní dva ročníky byly charakterově podobné více silnici. Gravel ale hodně roste. Jako samostatná disciplína. A navíc pořád do závodů nastupují elitní silniční cyklisté. Fakt, že třetí byl Connor Swift z Ineosu a druhý Florian Vermeersch z UAE Emirates, je jasným důkazem, jakou váhu výsledek má. Už jenom fakt, že jsem překonal Štybara, jednoho z nejlepších klasikářů planety ve své době, je krásnou vizitkou. Ale nejde o milník nebo fakt, kterým bych se chtěl utěšovat. Mířím ještě výše.
Patří sedmé místo z mistrovství světa v gravelu k jednomu z nejprestižnějších výsledků kariéry?
Rozhodně ano. Každé umístění v elitní desítce na mistrovství světa představuje úspěch. Šancí během kariéry člověk nedostane tolik. Závodníků přibývá, špička se rozšiřuje a vyrovnává. Je stále složitější a náročnější se prosadit. Pro mě šlo o první mistrovství světa v graveli. Když jsem debutoval na mistrovství světa v maratonu horských kol v roce 2019, dojel jsem ve Švýcarsku rovněž sedmý.
V závodě jste byl hodně aktivní. Přinesla by jiná taktika medaili?
V okamžiku, kdy se závod lámal a čtyřčlenná skupina nám ujela, jsem měl křeče a byl na hraně. Nechtěl jsem úplně vybouchnout pro případ, že se čelo zase spojí, což se klidně mohlo stát. Jestli jsem někde ztrácel, tak ve sjezdech. Byl jsem limitovaný plášti. Použil jsem pětačtyřicítky, zatímco někteří kluci měli bikové padesátky. Pak jsem musel vydat třeba nějaké síly při sjíždění mezer, které bych v případě vhodnějšího obutí ušetřil. Ale to je záležitost, kterou nemohu ovlivnit. Záleží na dodavateli týmu. Každopádně žádné chyby jsem nedělal. S výkonem jsem stoprocentně spokojený. Z taktického hlediska rovněž. Byl to perfektní závod. Udělal jsem si dobré jméno. Jet lépe za dané konstelace nešlo, což potvrzují i čísla, kterých jsem dosáhl.
Na 144 kilometrech jste pokořil přes 3700 výškových metrů. Cesty byly hodně široké a podklad poměrně pevný. Jak se vám šampionát líbil ze závodního hlediska?
Nešlo o terénní gravel jako v Česku, kdy je mnohdy člověk rychlejší na horském kole. Šlo vážně o hezké závodění. Takhle by měl vypadat gravel. V minulosti se často mistrovství světa jezdilo na tratích, které byly hlavně o pozičním boji s množstvím asfaltových pasáží. Austrálie ale nabídla poctivý gravel. Šlo o podobné cesty jako v Africe nebo ve Skandinávii, které se jednou za čas stáhnou radlicí, aby se netvořily rolety. Já se po dešti trošku bál, aby povrch nebyl jako lepidlo. Ale podklad byl velice kompaktní. V Česku šotolinové cesty běžně používané automobily moc nemáme, terén je o dost rozbitější.
Závod byl i hodně rychlý. Průměr byl třiatřicet kilometrů v hodině, což ještě více vyzdvihuje váš výkon.
Na silnici by se podobný profil jel asi čtyřicítkou, takže když vezmeme šířku plášťů a povrch, šlo vážně o rychlý šampionát. Já jsem měl po tréninku pocit, že kopce budou dobré na selekci. Výškových metrů bylo na trase hodně. Měl jsem dojem, že do cíle se bude přijíždět individuálně s minutovými rozestupy. Jenže pak v závodě se jely takové bomby, že všichni kopce přejeli ve své skupině. A pokud někdo vypadl, dokázal mezeru ve sjezdu nebo na rovině zalepit. Potřeboval bych ještě těžší stoupání, aby to bylo více na výkonnost. Třeba Vermeersch i Swift v kopcích nebyli lépe. Za zlatým Dánem Bakem Klarisem a Madsem Schmidtem jsem byl třetí nejlepší vrchař. Příští rok se šampionát koná ve Francii v Savojských Alpách, tak třeba to bude ještě větší šance na úspěch.
Do bitvy o duhový trikot z gravelu nakonec nenastoupil reprezentační kolega Petr Vakoč. Šlo o zásadní komplikaci?
Ve dvou by se ze závodu dalo zřejmě vytěžit více. Na rychlém povrchu bylo výhodou, pokud bylo ve skupině zastoupení jednoho týmu početnější. Dánové byli ve třech a jednoho člověka vlastně obětovali. Belgičané zrovna tak. Já jsem musel sjíždět nástupy sám. Je příjemnější, když se člověk někdy může spolehnout na parťáka. Ale Petr onemocněl. Nezbývalo než přijmout jeho absenci jako fakt.
Poprvé v historii se jel šampionát mimo evropský kontinent. Šlo z hlediska zajištění o komplikaci?
Cyklistický svaz nám uhradil dopravu, což byla skvělá podpora. Stres jsem měl hlavně při přípravách, kdy bylo potřeba vše promyslet logisticky a nezapomenout něco zabalit. Bral jsem nějaké rezervy pro případ defektu, ale nemusel jsem řešit žádný servis. A měli jsme domluvené dva lidi přímo na místě na support, což bylo dostatečné.
Pokud si promítnete celou sezonu, hodnotíte ji jako úspěšnou?
Jako extrémně úspěšnou. V belgickém Houffalize na mistrovství Evropy jsem dojel s dvěma defekty třináctý. Tři měsíce jsem byl mimo závodní kolotoč kvůli cytomegaloviru. Ale když už jsem závodil, jel jsem perfektně a vytěžil z účasti maximum. Získal jsem titul mistra republiky v graveli i v maratonu horských kol, vyhrál dvě etapy na Cape Epic, dvě etapy v Chorvatsku na 4Islands Epic, kde klaplo i celkové vítězství. V Itálii jsem byl šestý na mistrovství světa v maratonu horských kol, v Austrálii sedmý na gravelu. Dvě top deset na mistrovství světa jsou skvělé.
Takže životní sezona?
Doufám, že životní sezona teprve přijde. Rozhodně byla jedna z nejúspěšnějších. Je těžké najít měřítko na hodnocení. Třeba zlatý Bak Klaris mnoho závodů v sezoně nevyhrál, ale je mistrem světa. Jakkoli jsem měl perfektní výkonnost, věřím, že nejlepší forma přijde.
Máte už jasno o budoucnosti? Zůstanete součástí formace Buff-BH?
Pořád budu mít v programu Cape Epic a také velké šampionáty. Budu ale jezdit mnohem více závodů na gravelu, což je při rozvoji disciplíny z mého pohledu správný krok. Pouze přibližně čtvrtina startů bude na biku. Podepsal jsem roční kontrakt. Zůstanu ve Španělsku, ale detaily zatím zveřejnit nemohu.
Foto: credit SWPix.com (4x)