Jen co za cílem dostal Brandon McNulty hubičku od manželky a objal se s Matteem Jorgensonem, kolegou z reprezentace USA, už tam s euforickým výrazem ve tváři stál on – Mauro Gianetti, generální manažer týmu UAE Emirates. Bylo to dost symbolické pro to, co peloton po elitním závodě mistrovství světa řešil. Tedy jestli chlapci nezapomněli, že v Montréalu se nezávodilo pro šéfa, který jim celý rok posílá výplatu? Rozhodla mistrovství světa týmová režie?
Roky se ten konflikt řešil na mistrovství světa v cyklokrosu, kde Belgičané nedokázali na jeden den zapomenout na své týmové závazky. Košile jim byla bližší než kabát, a tak často v závodě roku jeli i proti zájmům reprezentačních kolegů.
Prosvítaly pod národními dresy týmové?
V Kanadě to bylo trochu podobné, protože podle některých účastníků pod dresy národních týmů prosvítal dres profesionálních týmů. Speciálně jeden – UAE Emirates, který po většinu roku ze skříně vytahuje nový mistr světa a taky Isaac del Toro.
Mexičan jel v závěru hodně na čele skupiny, která se snažila dojet jeho týmového kolegu McNultyho. A právě kolem toho se točí teď debata, jestli náhodou nešlo o trochu zvláštní druh týmové spolupráce. Brit Tom Pidcock to řekl poměrně otevřeně: „Del Toro v závěru zjevně pracoval pro McNultyho.“
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jenže opravdu? Kdybychom chtěli Del Tora odsoudit podle jedné věty, bylo by to snadné. Dva jezdci UAE Emirates, jeden Američan vpředu a jeden Mexičan vzadu ve skupině. Mexičan netahá, Američan zvyšuje náskok. Takže týmová práce, hotovo. Jenže cyklistika je málokdy tak jednoduchá.
Při podrobnějším pohledu na závěr závodu totiž Del Toro odpracoval na čele skupiny opravdu hodně. Tahal ještě před McNultyho útokem, podílel se na stíhání dalších nástupů a v posledních dvou kolech dokonce několikrát odpadl. Nechoval se zrovna jako muž, který by měl za každou cenu brzdit skupinu ve prospěch svého týmového kolegy. A už vůbec ne tak okatě jako Jorgenson, který opakovaně reagoval na Pidcockovy nástupy a hlídal, aby Američané nepřišli o výhodu.
Čím se provinil Mexičan z UAE Emirates?
Takže co vlastně Del Toro spáchal? Přesně to, co v takové situaci dělat měl. Jel za Mexiko a snažil se vyhrát mistrovství světa. A protože Brandon McNulty byl ve stejné skupině kandidátů na vítězství, zároveň věděl, že každý útok, který zlikviduje, může nepřímo pomoci jeho kolegovi z UAE.
Profesionální cyklista tráví se svým týmem většinu sezony a některé věci se dostanou pod kůži tak hluboko, že je nejspíš nejde jednoduše vypnout zipem od reprezentačního dresu. Pak přijde mistrovství světa, najednou máte na sobě dres své země a vedle vás jede člověk, kterému jste ještě minulý týden rozjížděli sprint nebo pomáhali v kopci. A teď byste ho měli porazit. Jenže zároveň přesně víte, co umí. Víte, kdy zaútočí, jak reaguje, co je jeho slabinou.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Mistrovství světa je tak trochu zvláštní závod, protože nejde úplně setřást týmové vazby. Národní tým je na papíře nejvyšší možná cyklistická příslušnost, jenže profesionální tým je každodenní realita. Jeden je dres, který dostanete na týden. Druhý je dres, ve kterém trávíte osm měsíců roku.
Takže košile, nebo kabát?
UAE Emirates mělo v různých dresech na šampionátu 13 závodníků a každý by mohl čelit podobné kritice. Ale co kdyby vyhrál Remco? Protože Red Bull-Bora-hansgrohe jich tam měl dokonce 15! Slyšeli bychom pak stejné výtky ke všem, které platí červený býk?
Kde vzít tlačítko vypnout UAE Emirates XRG?
Týmové vazby jsou logicky rozeseté po celém pelotonu. Pro jednoho je soupeř z vedlejšího národního dresu zároveň týmovým kolegou, pro jiného týmovým kolegou někdo úplně jiný. A každý si v hlavě musí přepnout mapu vztahů. Jenomže kde přesně najít tlačítko „vypnout UAE“?
Pidcock pochopitelně viděl závod ze svého pohledu. Snažil se dojet McNultyho a vepředu viděl Jorgensona, který Američanovi pomáhal, a Del Tora, který také trávil čas na čele. Z jeho pozice to mohlo vypadat jednoznačně. Jenže data a televizní záběry nabízejí i jiný příběh.
Týmová loajalita nemusí znamenat, že někdo vědomě obětuje vlastní závod ve prospěch kolegy. Někdy stačí, že v rozhodující chvíli instinktivně udělá něco, co by udělal i v profesionálním závodě. Zrychlí, dolepí díru, nechá odjet jiného soupeře. A teprve zpětně zjistíte, komu tím vlastně pomohl.
Mistrovství světa je v tomto směru trochu absurdní experiment. Na jeden den se snažíme přesvědčit profesionální cyklisty, aby zapomněli na svět, ve kterém žijí celý rok. A pak se divíme, že to nejde úplně. Protože někdy opravdu není snadné poznat, jestli je košile bližší než kabát. A někdy je nejhorší, když člověk sám neví, který z nich má právě na sobě.