Neobvyklé zvuky z kola mohou být pro cyklistu jednou z nejvíce frustrujících věcí. Často jsou špatně identifikovatelné, protože jsou maskovány hlukem pneumatik po silnici nebo šotolině. Tyto zvuky se někdy mohou stát skutečnou bolestí hlavy i pro ty nejzkušenější mechaniky, pokud jde o určení jejich zdroje. Zde je několik obecných pokynů, které vám pomohou zvuky odstranit.
Zná to snad každý cyklista. Bez ohledu na stáří kola se čas od času objeví zvuky, které nejsme schopni identifikovat s úplnou přesností. Přitom dlouhá jízda na kole a neustálé drnčení, vrzání nebo skřípání při každém šlápnutí může přivést k šílenství kohokoli. V extrémních případech se to může stát dokonce bezpečnostním problémem, do té míry, že se cyklista více zajímá o mučivý hluk než o to, aby věnoval pozornost jízdě.
Je pravda, že moderní jízdní kola jsou neuvěřitelně spolehlivé stroje, které s trochou údržby dokáží zajistit tisíce kilometrů radosti. Stejně jako každá mechanická součástka jsou však náchylná k selhání, nesprávnému seřízení nebo nežádoucímu tření a vibracím.
Hlavním zdrojem problémů jsou nečistoty
Hlavním zdrojem nežádoucích zvuků jsou nečistoty. Udržování kola v čistotě a dobré promazání obvykle odstraňuje velkou část nepatřičných efektů vycházejících z kola. Při mytí bicyklu je však také třeba být opatrný, protože pokud použijete nadměrný tlak, můžete smýt mazivo, které chrání a promazává ložiska, a problém tak jedině zhoršíte
Jaké jsou nejčastější nežádoucí zvuky? Mohou být konstantní nebo se objevovat pouze při šlapání či být přerušované, což znamená, že v mnoha případech je velmi obtížné najít jejich zdroj.
Prvním podezřelým, kdykoli uslyšíte cvakavé zvuky, zejména rytmické, je oblast středového složení. Když k tomu dojde, je třeba nejprve provést demontáž klik a vyčistit oblast od bláta, vody nebo jiných nečistot. Zkontrolujte kliky i ložiska. Ujistěte se, že se ložiska středového složení otáčejí hladce bez jakýchkoli tvrdých míst nebo skřípání a samozřejmě, že nemají žádnou vůli.
Poté naneseme mazivo, nejlépe na bázi teflonu pro větší odolnost proti vodě, a kliky znovu smontujeme a utáhneme je na utahovací moment stanovený výrobcem. Pokud problém přetrvává, nebudeme mít jinou možnost než ložiska vyjmout. Středové složení následně vyčistíme a vyměníme ložiska, pokud vykazují jakékoli známky neotáčení plynulým pohybem. Před opětovnou montáží misek bude samozřejmě opět nezbytné mazivo.
Dalším zdrojem rytmických cvakavých zvuků je něco tak jednoduchého, jako jsou ventily pneumatiky, zejména pokud používáte duše. To platí především pro karbonová kola s hlubokým profilem a dlouhými ventily. Mírné chvění a klepání ventilu v otvoru může vytvářet zvuk, který je často poměrně obtížné přesně určit, a lze jej snadno vyřešit něčím tak jednoduchým, jako je malý čtvereček izolační pásky umístěný přes ventil a přilepený k ráfku, aby se zabránilo jeho pohybu.
Často vydávají cvakavé zvuky dráty. Ať už v jejich úchytech v náboji nebo v místech, kde niply dosedají na ráfky. V případě moderních kol jde však o problém minimální, protože kola jsou připravena na velmi vysoké napětí, což minimalizuje ohyb.
A konečně další klasický problém: sedlo a jeho ližiny jsou v kontaktu se sedlovkou. Často to pramení z toho, že lišty správně nezapadají do drážek sedlovky. To lze vyřešit pečlivou montáží sedla, ověřením, zda je sedlovka kompatibilní s typem ližin sedla – kulatými nebo oválnými – a zda je utahovací moment v rozsahu stanoveném výrobcem sedlovky.
Nepěkné zvuky vytváří i řetěz
Na rozdíl od cvakavých zvuků se zvuky řetězu obvykle snáze identifikují, i když řešení není vždy jednoduché. Nejčastější problémy se týkají pohonu a jsou často způsobeny špatnou údržbou. Nezapomeňte, že čistý pohon vydrží v perfektním provozním stavu mnohem déle, a při mazání řetězu je lepší použít příliš málo než příliš mnoho oleje. Stačí kapka maziva na vnitřní stranu každého článku. Více znamená, že nečistoty se budou snáze lepit a vytvoří lepkavý nepořádek – směs mastnoty a špíny, která se chová jako brusný papír a zkracuje životnost pohonu.
Je dobré, když vidíme, že je to obzvlášť znečištěné, sundat řetěz, kazetu a pokud máte elektronické řazení (což je jednoduchý úkol), i přehazovačku, dát je do nádoby s odmašťovačem a s trochou trpělivosti a starým zubním kartáčkem je nechat zcela bez poskvrnky.
Kotoučové brzdy jsou dalším častým zdrojem vrzání. Kromě tření, které se často vyskytuje v důsledku nesprávného seřízení. V tomto případě doporučujeme nechat nápravu zcela na odbornících, protože brzdové ústrojí je klíčem pro bezpečnou jízdu každého cyklisty. A nesprávné seřízení může znamenat velké problémy.

Ložiska kol sice nevržou, ale mohou také vydávat neustálý zvuk, protože se používáním opotřebovávají. Vzhledem k tomu, že většina kol na dnešním trhu používá utěsněná ložiska, údržba zahrnuje otevření náboje a kontrolu, zda se kolo otáčí hladce a bez vůle. Pokud se vůle objeví, neváhejte je vyměnit, nejlépe za vysoce kvalitní ložiska, která zaručují delší a bezproblémovou životnost.
Pozor na karbon a uchycení komponentů
Totéž lze říci o řízení a kyvných vidlicích na horských kolech. Všude, kde se nachází ložisko, je nezbytné je udržovat čisté, promazané a řádně utažené do správné polohy. Vyměňte je, když se neotáčejí plynule nebo se objeví vůle.
Když uslyšíte ostré vrzání, je třeba zvážit, zda některý z našich karbonových komponentů není „po smrti“. Kontroly zde zahrnují důkladnou prohlídku rámu, sedlovky, řídítek, kol atd. pomocí baterky, abychom se pokusili najít jakékoli viditelné praskliny. Mezi problematické oblasti patří páky na řídítkách, horní trubka v oblasti otočného čepu řídítek, spojení řetězové vzpěry se středovým složením a vnitřek sedlové trubky, kde upínací klín sedlovky vyvíjí sílu.
Aby se předešlo problémům tohoto typu, je při práci s karbonovými díly povinné veškeré utahování provádět momentovým klíčem s utahovacími momenty stanovenými výrobcem a na kontaktní plochy, jako je sedlovka nebo mezi řídítka a představec, nanést pastu proti tření.
Pokud i přes veškerou snahu nedokážeme definovat zvuky, které jsou pro kolo nežádoucí, nezbývá nám nic jiného než použít metodu pokus-omyl. Vyjmeme součásti, vyčistíme je, namažeme a poté je vyměníme. Jestliže ani následně zdroj nepatřičných vybrací či skřípání neodhalíme, je nezbytné vyhledat odborníka.
Titulní foto: profimedia


