Všimli jste si, že lídr každého týmu má na Tour de France dvojče, které jezdí po jeho boku den co den nejslavnějšího závodu planety? Nejde pochopitelně o pokrevní příbuzenstvo, ale dvojníka, který je tělesnými proporcemi téměř identický s týmovou jedničkou. Důvod je prostý…
Jistě si ještě vybavíte tu komedii, kterou čtyři roky nazpět na Tour de France sehrála Visma. Bizár, chaos, zmatky. V kostkové 5. etapě roku 2022 měnil Jonas Vingegaard během sedmdesáti sekund kolo hned třikrát a tým Jumbo-Visma se stal terčem posměchu. Protože přesně tak se věci dělat nemají!
Trojitá výměna vstoupila do dějin
Nejdříve dánskému lídrovi po technických problémech půjčil svůj stroj Nathan van Hooydonck, protože než by se k němu dostal týmový vůz, bylo tohle nejrychlejší řešení. Jenže belgický klasikář je o poznání vyšší než dánský vrchař. Měří 192 centimetrů, zatímco dánský parťák 175 centimetrů, tudíž Vingegaard na jeho kole prakticky nemohl sedět a několik desítek metrů jel vestoje.
Následovalo druhé kolo od Stevena Kruijswijka, které už bylo rozměrově bližší, ale stále ne ideální. Teprve když se doprovodný vůz konečně prodral kolonou, dostal Vingegaard svou vlastní rezervu. Mezitím ale musel Kruijswijk těsně před přijíždějícím pelotonem sprintovat v tretrách přes silnici pro své vlastní kolo, aby on sám mohl v závodě pokračovat.
Zdálo se, že podobnou lekci už Visma nikdy opakovat nebude. Jenže osud připravil téměř stejnou zkoušku i letos. Opět v 5. etapě se Vingegaard připletl do hromadného pádu krátce před hranicí ochranné zóny pěti kilometrů, v níž závodník stižený mechanickými problémy nebo pádem dostává čas jako skupina, která se v tu chvíli pohybovala kolem něj. Dán okamžitě přesedl na kolo kolegy Campenaertse a za pomoci týmu kvaltoval do cíle.
Na první pohled to vypadalo, že ztratí přibližně deset sekund na Tadeje Pogačara. Nakonec ho ale zachránila jury. Přestože mezi oběma favority byl v cíli zhruba desetisekundový rozdíl, mezi nimi projelo mnoho dalších závodníků a podle pravidel UCI se časová ztráta zapisuje až tehdy, když je mezi dvěma skupinami mezera alespoň tří sekund bez jediného jezdce. Rozhodčí proto připsali Vingegaardovi stejný čas jako jeho největšímu soupeři a Visma si oddechla. Dán totiž mohl přijít o sekundy ještě před první horskou etapou na Tourmaletu.
Na podobné situace jsou přitom týmy trénované. Prakticky každý má pro svého lídra připraveného takzvaného „dvojníka“, týmového kolegu s co nejpodobnějšími tělesnými proporcemi, který se během klíčových etap drží nablízku právě pro případ defektu nebo pádu. „Když jede Jonas, vždy přemýšlíme o tom, kdo má podobné rozměry a může mu v případě potřeby okamžitě půjčit kolo,“ vysvětlil sportovní ředitel Vismy Marc Reef. Právě zkušenost z roku 2022 vedla tým k tomu, že dnes má role přesně rozdělené. Letos tuto úlohu plní především Victor Campenaerts, případně Davide Piganzoli.
Stejný systém funguje napříč celým pelotonem. V týmu Decathlon-CMA CGM je předem určeno, že pokud bude mít problém mladý lídr Paul Seixas, okamžitě mu předá své kolo Aurélien Paret-Peintre. Oba vrchaři mají téměř totožný posed, výška sedla se liší jen o dva milimetry. „Aurélien to ví, nemusíme mu to každý den připomínat. Když nastane problém, prostě předá kolo,“ popsal sportovní ředitel Julien Jurdie.
Pogačar dvojče nepotřebuje, má jinou taktiku
Ne vždy je ale hledání vhodného dvojníka snadné. Menší postavy, jako je Remco Evenepoel, nebo naopak velmi vysocí závodníci představují pro sportovní ředitele komplikaci. Někdy jednoduše neexistuje týmový kolega se stejnými proporcemi. V takovém případě nezbývá než vzít první dostupné kolo a doufat, že několik kilometrů do příjezdu týmového vozu na něm půjde alespoň provizorně odjet.
Ani pečlivé plánování ale nezaručí, že všechno vyjde. Letos na jaře při Paříž–Roubaix půjčil Jasper Philipsen okamžitě své kolo Mathieuovi van der Poelovi, jenže oba používali odlišný systém pedálů. Van der Poel se tak do pedálů ani nedokázal zacvaknout a výměna byla prakticky k ničemu.
Také Tadej Pogačar má svého dvojníka, nejčastěji Felixe Großschartnera. Přestože je Rakušan výrazně vyšší, výška sedla se u obou jezdců téměř shoduje, takže v nouzi může posloužit.
Slovinec ale často sází na spolehlivější řešení, než si neustále vláčet dvojče za svými zády. Když soupeřům nastoupí a jede sám před pelotonem, má za zády okamžitě vlastní týmové auto. A tím výrazně zvyšuje šanci, že pokud přijde defekt nebo technický problém, dostane během několika sekund své vlastní kolo místo improvizované náhrady.
