Nejde ani tak o fyzickou obtížnost jako o psychologii. Je to mýtus. Legenda, co svazuje nohy i ruce. „Tourmalet není hora. Je to osobnost.“ Francouzský spisovatel Antoine Blondin, který Tour de France doprovázel více než tři desetiletí, možná nikdy nevystihl nejslavnější pyrenejský průsmyk lépe.
Na mapě je to možná jen horský průsmyk spojující dvě pyrenejská údolí. Silnice, na níž je po většinu roku ticho a klid. A přesto stačí vyslovit jediné slovo a každému, kdo někdy sledoval Tour de France, okamžitě naskočí pocit respektu.
Je Tourmalet nejtěžší kopec světa?
Každé léto dostává novou roli, nové aktéry a nový příběh. Někdy je svědkem velkých útoků, jindy jen mlčky přihlíží opatrnému vyčkávání favoritů. Jedno se však nemění: jakmile se peloton vydá na Tourmalet, závod dostane úplně jinou atmosféru.
Není to proto, že by šlo o nejtěžší kopec světa. Existují delší výjezdy, prudší svahy i horské průsmyky. Přesto žádný z nich nemá takovou auru jako právě Tourmalet. „Na takových kopcích člověk cítí, proč je Tour de France největším závodem na světě,“ pronesl po výjezdu v roce 2023 Tadej Pogačar.
Když se pak na nejslavnější pyrenejský průsmyk ptali Chrise Frooma, čtyřnásobný šampion Tour a dnes tvář Škoda Auto, řekl: „Je to jeden z těch kopců, které zná každý cyklista na světě. Když vyslovíte jeho jméno, okamžitě víte, o čem je řeč.“ Stejně jako Wimbledon, Le Mans nebo Alpe d’Huez se z Tourmaletu stal pojem, značka. Místo, které netřeba představovat.
Možná nejzajímavější ale je, že pověst této hory často vůbec neodpovídá tomu, co se na ní během závodu skutečně odehrává. Tourmalet bývá velkým pyrenejským testem. Místem, kde se zjišťuje, kdo má dobré nohy a kdo už začíná ztrácet. Jenže rozhodující útoky se tu překvapivě často nekonají. Favorité dobře vědí, že za průsmykem čeká ještě práce, a tak místo velkolepých nástupů volí opatrnost. Čekají a šetří síly, hlavně neudělat chybu.
V tom právě spočívá zvláštní kouzlo Tourmaletu. Nejde ani tak o fyzickou obtížnost jako o psychologii. Hora má pověst místa, kde se závod může zlomit, a právě tato reputace svazuje nohy i hlavy. Nikdo nechce zaostat příliš brzy. Nikdo nechce zaútočit příliš brzy. Tourmalet je laboratoří trpělivosti, odvahy i strachu.
Opravdové setkání s Pyrenejemi
Ve čtvrtek však může být všechno jinak. Šestá etapa letošní Tour de France přinese první opravdové setkání s Pyrenejemi. Z Pau se peloton vydá přes Col d’Aspin a následně vystoupá na Tourmalet z tradiční strany od Sainte-Marie-de-Campan. Sedmnáct kilometrů s průměrným sklonem 7,3 procenta navíc závodníky poprvé v letošním ročníku vyžene nad hranici dvou tisíc metrů nad mořem.
Podle bývalého krále vrchařů Michaela Rasmussena právě tady nemusí jít jen o další horskou etapu. Může to být den, který určí celou Tour. „Existuje reálné riziko, že právě tady se závod rozhodne,“ hádá bývalý dánský profík.
Rasmussen očekává, že pokud bude Tadej Pogačar stejně silný jako v dosavadním průběhu sezony i této Tour a jeho tým UAE Emirates převezme kontrolu nad etapou, může začít drtit soupeře už pod vrcholem Tourmaletu. Podle Dána by Slovinec mohl na samotném vrcholu získat na Jonase Vingegaarda, svého nejbližšího pronásledovatele, až minutu náskoku. A v cíli na dalším kopci v Gavarnie-Gèdre by rozdíl mohl narůst až na dvě minuty.
Taková ztráta by už podle Rasmussena mohla výrazně změnit podobu celého závodu. Visma-Lease a Bike by byla znovu nucena útočit prakticky v každé další etapě a hledat způsob, jak Pogačara dostat pod tlak. Jenže právě to se jí loni přes veškerou snahu nepodařilo.
Tourmalet má pověst hory, na níž se často vyčkává. Ve čtvrtek ale možná nabídne pravý opak. Pokud se Rasmussenova předpověď naplní, legendární průsmyk tentokrát nebude jen symbolem historie Tour de France. Může se stát místem, kde začne vznikat její letošní vítěz.
Titulní foto: A.S.O./Alex Broadway
