Wattmetry, výškové kempy, detailní analýzy dat i přesně naplánované období odpočinku. Takové jsou dnes možnosti cyklistických profesionálů. Každý kilometr v tréninku má svůj účel a v posledních dnech před Tour de France už většina favoritů spíše ladí formu, než buduje kondici. Když se ale podíváme o půl století zpět, zjistíme, že příprava tehdejších šampionů vypadala úplně jinak. Nejlepším příkladem je bezesporu Eddy Merckx.
Muž přezdívaný Kanibal vyhrál prakticky vše, co se ve světové cyklistice vyhrát dalo. Jeho bilance je dosud považována za nedostižnou – 525 profesionálních vítězství. A pokud někdo pochybuje o tom, jak tvrdě tehdejší hvězdy pracovaly, stačí se podívat do Merckxova tréninkového deníku z týdne před jeho první vítěznou Tour de France v roce 1969.
Merckx: hlavně žádný odpočinek
Merckx byl zastáncem jednoduché filozofie: závody jsou dlouhé, proto musí být dlouhé i tréninky. Často vyrážel na celodenní vyjížďky se svými týmovými kolegy a nebylo výjimkou, že v sedle strávil osm nebo devět hodin. Věřil, že takové dávky prospívají nejen tělu, ale i hlavě. Kromě toho pravidelně využíval trénink za motocyklem, který měl rozvíjet rychlost a schopnost držet vysoké tempo. V zimě pak objížděl dráhové šestidenní závody, aby neztratil rychlost a zároveň si udržel závodní hmotnost.
Odpočinek? Ten v jeho slovníku prakticky neexistoval. Takže týden před startem Tour de France 1969 vypadal následovně:
Neděle: belgický národní šampionát, 264 kilometrů.
Pondělí: dva závody během jediného dne – 110kilometrové kritérium a večerní dráhový mítink.
Úterý: účast na kermesse neboli městském kritériu. Po 35 kilometrech ale odstoupil, protože kvůli davům fanoušků žádajících autogram nestihl odstartovat společně s ostatními.
Středa: týmový trénink, 180 kilometrů.
Čtvrtek: Merckx vyrazil na samostatný trénink, neuvěřitelných 270 kilometrů.
Pátek: 50 kilometrů za motorkou. Trénink měl být delší, ale přerušil ho prudký déšť.
Sobota: ráno 40 kilometrů svižně, odpoledne dalších 40 kilometrů volně. Večer následoval prolog Tour de France.
Když si tato čísla sečteme, dostaneme se během šesti dnů k více než tisícovce kilometrů, a to ještě bez započítání části pátečního tréninku, která měla být původně delší. A nešlo o objem na soustředění v horách několik měsíců před vrcholem sezony. Šlo o poslední týden před závodem roku!
Trénink v den startu Tour de France
Právě zde je vidět největší rozdíl oproti současnosti. Dnešní favorité Tour dva dny před startem většinou absolvují krátké aktivace v délce jedné až dvou hodin. Kromě samotného tréninku je čekají týmová focení, mediální povinnosti, tiskové konference, natáčení pro sponzory nebo prezentace týmů před fanoušky. Trenéři zároveň pečlivě sledují únavu a snaží se, aby závodníci dorazili na start co nejčerstvější.
V éře, kdy závodil Eddy Merckx, byla cyklistika mnohem jednodušší, ale také výrazně brutálnější. Méně dat, méně vědy, zato mnohem více závodních kilometrů. Jezdci často závodili několik dní před Grand Tour a nikomu to nepřipadalo zvláštní. Věřilo se, že nejlepší přípravou na závod je další závod.
A výsledek? Merckx na Tour de France 1969 naprosto dominoval. Vyhrál šest etap, respektive sedm včetně týmové časovky. Získal žlutý dres s náskokem téměř osmnácti minut. Ovládl bodovací soutěž. Vrchařskou klasifikaci. Kombinovanou soutěž i cenu za bojovnost.
Samozřejmě by bylo naivní tvrdit, že podobný přístup by fungoval i dnes. Moderní cyklistika je rychlejší, specializovanější a fyziologicky mnohem lépe pochopená. Přesto je pohled do Merckxova deníku fascinující připomínkou doby, kdy se velikost šampionů měřila především počtem kilometrů, které byli ochotni odtrpět.
A pokud někdo ztělesňuje heslo „více je více“, pak je to právě Eddy Merckx. Muž, který se nebál absolvovat 270 kilometrů tréninku dva dny před startem Tour de France – a pak celý závod vyhrát způsobem, který už možná nikdy neuvidíme.
