„Sundejte ty kalhoty, pane. Tohle je přestupek.“ Tak nějak by mohla znít hláška módní policie, která si v pelotonu pečlivě střeží nepsané pravidlo. Totiž že kraťasy mají být černé. Maximálně tmavě modré. Rozhodně ale ne bílé! A přesto se letos bílá vrátila. Zásluhou týmu Ineos Grenadiers, který pro sezonu 2026 vytáhl spodní díl v odstínu, jemuž se marketing snaží říkat „off-white“, krémová nebo velmi světlá šedá. Buďme ale upřímní: je to prostě bílá.
Britská stáj mluvila o potřebě „jasně a rozhodně se odlišit“. Dres kombinuje bílou s výraznou oranžovou. Efekt? Okamžitý. Když tým novinku odhalil na sociálních sítích, reakce byly bouřlivé – od stručného „ošklivé“ přes „to je vtip?“ až po kategorické „tohle se nesmí“. Obránci bílé byli v menšině.
Zákaz v pravidlech není, ale …
V pravidlech Mezinárodní cyklistické unie UCI žádný zákaz bílé nenajdete. Přesto se v pelotonu drží tradice, že spodní díl má být tmavý. Praktický důvod je zřejmý: špína, déšť, průhlednost. A také jistá estetická zdrženlivost, která k silniční cyklistice historicky patří.
Když se podíváme zpět, bílá je rarita. V roce 2008 ji vozil tým Agritubel. V roce 2018 si s ní pohrávaly francouzské stáje FDJ a Fortuneo-Samsic, ale spíš epizodně. Třeba jen na část sezony nebo pro konkrétní závod. Jinak nic. Dlouhé ticho.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Proč vlastně celkem elegantní barva budí emoce? Bílá je nekompromisní. Zvýrazňuje svaly, křivky, každou kapku potu. Pro výrobce je to technologická výzva: lehký materiál musí zůstat dostatečně neprůhledný. Lycra příliš tenká a problém je na světě. A déšť? „Miss mokré tričko“ v přímém přenosu. Počasí klasik typu Paříž-Roubaix nebo Kolem Flander není zrovna spojencem bílé. Ineos si proto drží pro jistotu i černou variantu.
Bílé kraťasy pro šampiony?
Bílá ale není jen výstřelek módních návrhářů. U šampionů se toleruje – kvůli estetice a jednotnému vzhledu. Když vozíte duhový trikot mistra světa, bílá prostě ladí. Tadej Pogačar to dobře ví. V sezoně 2025 vyhrál slunečný ročník Flander v bílé kombinaci, zatímco při deštivém triumfu na Valonském šípu se vrátil k černé týmové klasice. Když z nebe leje, pragmatismus vítězí nad estetikou.
A pak je tu Mathieu van der Poel. Když mu v Táboře u značky Kalas šili duhový dres mistra světa, vyžádal si k němu bílé kraťasy. Rozpoutalo to takový poprask, že sázkové kanceláře mezi závody dokonce vypisovaly kurzy, v jaké barvě nastoupí MVDP příště. Módní otázka se změnila v marketingovou hru.
Van der Poel už dřív ukázal, že barva může mít i taktický rozměr. Světlý spodní díl je v balíku lépe rozpoznatelný pro týmové auto i televizní kamery. V éře, kdy rozhodují detaily, může i odstín hrát roli.
Bílá má své kouzlo. Vypadá čistě, prémiově, odvážně. Ale má i krátkou životnost, náročnou údržbu a nulovou toleranci k chybám. Ať už mechanickým, nebo… zažívacím. Možná právě proto zůstane doménou šampionů a týmů, které si mohou dovolit riskovat. Otázka tedy nezní, zda jsou bílé kraťasy faux pas. Spíš: máte odvahu je obléct? Protože v cyklistice, kde se tradice ctí téměř nábožensky, je někdy největší revolucí obyčejná barva.
