Jak „zimní“ kopce mění návyky pelotonu?

Autor: 6

Seriózní vrchařská robota cyklistického pelotonu hned v prvních týdnech sezony? Ještě před pár lety věc nevídaná. I závody v exotických končinách mohli celkově ovládnout sprinteři. Aktuálně jde o věc téměř nemožnou, protože peloton,  a vrchaři zejména, rozhodně nepožívá výhod nějaké hibernace, protože organizátoři jim staví kopce do cesty hned od prvních závodních dnů…

Cyklistická sezona se tradičně píše podle zavedené šablony: brzký start v Austrálii, pak přesun na Střední východ, následně stěhování do Evropy ke klasikám, poté léto vyplněné třítýdenními Grand Tour a celé to kulminuje s počínajícím podzimem, kdy se uděluje duhový dres. Mezi tím se tu a tam vynořují etapové i jednorázové závody menší či větší důležitosti.

Jenže závodní kalendář se změnil a vyvíjí se dál. Poslední dekáda přinesla cosi dosud nevídaného – totiž množství lednových a únorových etap a závodů, které končí na vrcholu kopce. V minulosti, kdy se cyklistika odehrávala takřka exkluzivně na evropské půdě, jsme museli na nějakou seriózní vrchařinu čekat zpravidla až do března a do závodů typu Paříž–Nice a Tirreno–Adriatico. To bylo částečně vynuceno klimatem a tedy nepřístupností alpských sedel tak brzy zkraje roku.

Tvrdé cílové kopce už v únoru…

Dnes je situace jiná. Únorové etapáky v Algarve, Andalusii a Valencii nabízejí všechny do jednoho tvrdé cílové kopce. Dávno předtím jim ale předcházejí dojezdy na horách Austrálie nebo Středního východu: v Saúdské Arábii, Ománu nebo Spojených arabských emirátech. A když se zeptáte v pelotonu, který takovým překážkám v kombinaci s nezvyklým vedrem čelí, dostane se vám této odpovědi: jasně že je to šok.

Nový rok tradičně startuje australská Tour Down Under, jejíž pole je taky spíš vrchařské. Ostatně letos vítězný Jay Vine, který si o klokana motajícího se po trati zlomil v závěrečné etapě zápěstí, je toho důkazem. I nováček mezi profesionály Pavel Novák mohl ukázat, že hory jsou jeho doménou, jenže výjezd na Willunga Hill ve čtvrté etapě pořadatelé kvůli extrémnímu vedru 43 stupňů a riziku požárů zrušili a etapu o 40 kilometrů zkrátili.

Následný závod AlUla Tour nabídl ještě před koncem ledna tak prudké pasáže, že peloton hledal řetězem úlevu na nejlehčích pastorcích. Na osmi kilometrech výjezdu na Skyviews of Harrat Uwayrid se jezdci v 5. etapě dostali o 478 metrů výš a nejprudší sklon kopce činil 18,5 procenta. Už předtím končila třetí etapa na šestiprocentním stoupání Bir Jaydah Mountain Wirkah, kde na cílovou pásku spurtoval jako první Yannis Voisard z Tudoru.

I pro něj coby Švýcara byl takový finiš atypický, protože jako většina pelotonu se i on v zimě chystá na evropské závodění, které se nese ve stylu „na plný kotel“. Kdo vydrží, vydrží. Zato v Saúdské Arábii se peloton šinul vlastně výletně a až na závěr ho čekala desetiminutová řezanka cestou k vrcholu. Proto se taky dá očekávat, že podoba výsledkových listin bude po návratu pelotonu zpět do Evropy a k zavedenému stylu závodění poněkud pozměněná.

Proč týmy mění nominace?

Změn spolu s podobou tratí doznaly taky nominace na tyhle úvodní podniky. Když AlUla Tour v roce 2020 vyhrál německý sprinter Phil Bauhaus, byl to jeho jediný hodnotný výsledek v konečném pořadí etapového závodu. Dnes by na pouštní hory svých 184 cm a 75 kil nevyvezl a žlutý dres v cíli rozhodně neoblékl.

AlUla Tour ale nebyla jediná s takovými hroty. UAE Tour, třetí závod letošního kalendáře World Tour, který v druhé půli února přiláká k prvnímu střetu Evenepoela nebo Del Tora, má svůj Jebel Mobrah. Stoupá dlouhý patnáct kilometrů s průměrným sklonem sedm procent a maximem 17 procent. Trasa třetí etapy bude nejtěžší vrcholový dojezd až do doby, než se v květnu do Alp a Apenin rozjede Giro.

Jestliže dřív bývaly leden a únor měsíci, kdy se vrchaři soustředili na trénink a vlastně tak trochu hibernovali, než měl nastat jejich čas v grandtourových bitvách, s novou podobou závodní cyklistiky pojem tréninkový závod vlastně vymizel. Víc a víc tyto a podobné podniky nabízejí šanci na brzký úspěch. A tím i klid do další části sezony. Do další přípravy. A třeba i jako argument pro vyjednávání o další smlouvě.