Inspirativní a hodný obdivu. Napsala příběh, který budí pozornost ještě než zimní olympijské hry 2026 oficiálně začnou. V Tokiu 2021 získala zlato v dráhové cyklistice. Na kole startovala i na hrách v Paříži 2024. Pak se rozhodla, že bude rychlobruslařkou. V Miláně, respektive Cortině skutečně Kelsey Mitchell startovat bude. Ovšem v úplně jiném sportu, než si plánovala…
Kelsey Mitchell je unikátní sportovní úkaz. Vždyť s dráhovou cyklistiku začala pouhé čtyři roky před olympijskými soutěžemi v Tokiu. A vlastně náhodou… „V žádném sportu neprokázala velké technické dovednosti. Ale držela se olympijského snu. A tak zkusila indoor závody na watt biku. Její výkon byl tak ohromující, že byla zařazena do národního cyklistického týmu,“ popisuje cestu od univerzitního diplomu pod olympijské kruhy web kanadského olympijského týmu.
V Tokiu splnila úkol rodiny…
Na odložených letních olympijských hrách v Tokiu 2021 vybojovala zlato ve sprintu. „Rodina a přátelé mi při odjezdu říkali, ať se nevracím bez zlaté medaile. Takže jsem jen splnila jejich úkol,“ směje se při vzpomínce na triumf v Japonsku. Tehdy byla poslední sportovkyní, která za Kanadu na olympijských hrách soutěžila. Takže její zlato získalo obrovskou pozornost. „Chyběly mi zkušenosti, ale měla jsem pracovní morálku a syrovou sílu. Tvrdě jsem dřela a je úleva, že to nebylo zbytečné.“
O tři roky později byla na olympijských hrách osmá ve sprintu a šestnáctá v keirinu.
„Po Paříži jsem si potřebovala dát pauzu od kola. Nechtěla jsem končit se sportem, ale nechtěla jsem být součástí cyklistiky,“ vypravuje kanadská olympionička pro cyclingmagazine.ca.
Rozhodla se, že vrhne síly do rychlobruslení. „Přišlo mi to jako skvělý nápad. Rychlobruslení vyžaduje stejně jako dráhová cyklistika sílu nohou a anaerobní kapacitu,“ vzpomíná na podzim 2024, kdy se pustila do nové výzvy.
Mohla být jednou ze závodnic, s nimiž budou bojovat české reprezentantky Nikola Zdráhalová Martina Sáblíková o olympijské medaile. „Šokovalo mě, jak těžké je zvládnout rychlobruslení technicky. Užila jsem si spoustu zábavy při všem učení, ale nakonec jsem se musela olympijského snu spojeného s rychlobruslením vzdát,“ vzpomíná na téměř roční úsilí.
Co radí Kelsey Mitchell kolegyním?
Když už se chystala na podzim 2025 vrátit na velodrom, dostala nabídku zkusit štěstí v ledovém korytu. „Vždy jsem si přála bobovat. Navíc ještě v rámci univerzity jsem bobování zkoušela. Ale tehdy jsem neměla dostatečnou rychlost ani sílu. Tentokrát stačil jediný kemp a byla jsem rozhodnutá, že novou výzvu přijmu naplno.“
Absolvovala úvodní tréninkový kemp v Calgary na simulátoru. „Když jsem se dostala na skutečnou dráhu do Whistleru, byla jsem připravená na prvních pět sekund. Ale jinak byly první jízdy skutečně děsivé. Prostě jsem se jenom držela, jako když jde o život. Přetížení bylo šílené, rychlost přes sto čtyřicet kilometrů v hodině. Hodně divoký zážitek,“ směje se.
V roli brzdařky má za úkol tlačit saně maximální silou, pak čistě naskočit, zaujmout aerodynamickou pozici a na povel začít brzdit. Je v posádce s Melissou Lotholz.
„Doufala jsem, že uplatním více schopností z cyklistiky. Síla nohou je pochopitelně skvělá. Ale jinak? Bobování vyžaduje zapojení celého těla, které dráhová cyklistika nezná. Běháme po ledě v botách s minimální oporou. Musela jsem změnit svoje návyky. Přestat používat nohy v určitém rytmu, ale spíše jako písty,“ vypočítává.
Každopádně jisté zkušenosti z dráhové cyklistiky se hodily. „Rekonvalescence, doplňování energie a odpočinek. To jsou pilíře cyklistiky. A platí i v bobování. Takže říkám kolegyním, ať si sednou, pokud mohou, a šetří nohy. Snad jim moje rada pomůže trochu se zlepšit,“ culí se Kelsey Mitchell.
Zimní olympijské hry po pouhých čtyřech startech v SP
Po pouhých čtyřech startech v závodech Světového poháru se zařadí na krátký seznam Kanaďanů, kteří mají na kontě účast na letních i zimních olympijských hrách.
„Jde o sen, který jsem si ani nedokázala představit. Vyhrát zlatou medaili na olympiádě a nyní jet na třetí Hry v úplně odlišném sportu mě naplňuje hrdostí,“ vypravuje sportovkyně pocházející z kanadské provincie Alberta, kde začínala kariéru jako univerzitní fotbalistka.
„Cítím se jako na prvních olympijských hrách. A moc nevím, co očekávat. Nikdy jsem vlastně pořádně nežila v olympijské vesnici s ostatními sportovci, protože Tokio bylo specifické a v Paříži byli cyklisté úplně stranou. Nikdy jsem třeba nebyla na zahajovacím ceremoniálu,“ krčí rameny Kelsey Mitchell.
Dvaatřicetiletá Kanaďanka je teprve druhou ženou historie, která absolvuje coby cyklistka i zimní olympijské hry. První byla Italka Antonella Belluttiová, která na přelomu tisíciletí získala zlato v Atlantě a Sydney na dráze, aby pak skončila sedmá v Salt Lake City v závodě dvojbobů. Druhou v řadě mohla být Martina Sáblíková, kdyby rychlobruslařskou legendu nezastavila před účastí v časovce v Riu administrativní chyba cyklistického svazu…
