Víte, co se mezi cyklisty říká? Že bílé ponožky jsou rychlejší. A víte, proč jich taky většina obouvá bílé tretry? Dříve zakázané a dlouho zesměšňované si v pelotonu postupně vydobyly místo, až se staly naprosto dominantními.
Pokud netrpíte fetišem na chodidla, nohou silničářských hvězd si nejspíš příliš nevšímáte. Vezměte ale libovolnou fotografii pelotonu, sklopte oči a zjistíte: téměř všichni mají na nohou bílé boty – 90 procent profesionálů volí právě tuto barvu.
Virenque a Bettini byli průkopníci
A přesto byla po dlouhou dobu zakázaná: téměř celé jedno století musela být cyklistická obuv (kožená) výhradně černá a žádnou debatu to nesneslo. Bylo to tak povinné a dokonce zapsané v předpisech Mezinárodní cyklistické unie pod hrozbou pokuty.
Koncem 80. let a v 90. letech se však mravy začaly uvolňovat: objevily se barvy – šedá, červená, modrá. Ale stále ne bílá. Protože kdo vozil bílé tretry, nebyl cyklista.
Bílé boty se spíš špinily a byly tak trochu… holčičí. Takže kdo nechtěl být vysmíván, raději neexperimentoval. Bruno Roussel, sportovní ředitel svého času mocné stáje Festina, se posmíval bílým „zženštilým botám“ značky Carnac, jež nazouval Richard Virenque, sedminásobný král vrchařů Tour de France.
Dnes se situace obrátila a módní policie zapisuje pokuty z úplně opačného důvodu. To spíš závodník s černými botami si vyslouží posměch a od ostatních uslyší: To je zakázané! Bílá je prostě mnohem elegantnější.
Bílá, která byla na začátku nového tisíciletí jen nesměle tolerovaná (světový šampion Paolo Bettini za ni vedl tiché, ale vytrvalé lobbování), se během následující dekády objevovala čím dál víc. Nakonec se před sedmi osmi lety prosadila definitivně, když skončilo období žluté.
Bílé tretry vyrábí značky automaticky
Americká značka Specialized je všudypřítomná na nejvyšší úrovni, protože dnes obouvá 190 jezdců z týmů první a druhé divize, tedy těch, kteří jako jediní smějí používat označení profesionál. A pro ně nabízí jen jedinou barvu: bílou.
Výjimkou je jen specifická žádost jedince, než mu odešlou balík čtyř až pěti párů na sezonu. Ten, kdo se neozve, prostě dostane bílé. Barvu elegance. Takovou volí i Remco Evenepoel, loni dvakrát zlatý na olympijských hrách v Paříži. Kolo má zlaté, přilbu zlatou, ale tretry pořád bílé. Že by taky byly rychlejší?
Bílá se skvěle hodí k dnešním cyklistickým dresům. Do outfitů sezony 2025 se propsaly dva trendy: na jedné straně superčistý styl jako například Groupama-FDJ, nebo naopak velmi šílený, skoro až „nechlapský“ růžový dres týmu EF. Ať tak, či tak, bílá sedí k obojímu.
Například Ekvádorec Richard Carapaz dotáhl bílou posedlost do extrému: vítěz Gira 2019 si vyžádal, aby i vnitřek jeho bot Ekoï byl zcela bílý. Ti méně posedlí stylem si zase cení svěžesti bílé barvy během dlouhých letních tréninků. Pět hodin denně při teplotě třicet stupňů Celsia dokáže končetiny přehřát. Kromě estetiky a praktičnosti nahrává bílá také výrobcům. Tato barva je zkrátka viditelnější a na bílé lépe vynikne černé logo.
I amatéři mají bílé tretry
Není proto divu, že i amatéři dnes většinově šlapou ve sněhobílých botách stejně jako profíci. Lidé chtějí vypadat jako jejich idoly a značky na to slyší a přizpůsobily se. Okrajové barvy (například červenou) dnes skoro nenajdete. A italská značka DMT, kterou obouvá nejslavnější cyklista současnosti, eviduje u svého modelu Pogi 91 procent prodaných treter v bílé.
Na konec ale musíme zmínit jeden bod, který možná mnohé odrazuje – praktičnost a údržba. O bílé boty je třeba se starat a snažit se vyhnout neodstranitelným šmouhám od plášťů. Jedni radí houbu a mýdlo, jiní bílý krém na boty, další zase přírodní odmašťovací sprej.
I zde ale mají výrobci řešení: vodoodpudivé úpravy, termoplastický polyuretan, syntetické materiály, které nevsakují nečistoty. Často přitom stačí ubrousek, aby boty opět zářily. Zdá se tedy, že éra bílých nohou ještě zdaleka nekončí. Ledaže by se Tadej coby světová jednička a tvůrce trendů zničehonic rozhodl pro třpytivou khaki barvu.
Titulní foto: nimbl.cc
