Zlatokop, co našel zlatou žílu. Paul Magnier, sprinter formace Soudal Quick Step, prožil v sedle kola pohádkový podzim. Z osmnácti závodních dnů vytěžil čtrnáct vítězství. Scénář, o němž si přitom na konci jara mohl nechat jenom zdát.
Posledních pět týdnů sezony bylo v podání francouzského mladíka tak skvostných, že dokázal vyrovnat legendy Vlčí smečky. Jen Tom Boonen, jeho vzor, a Mark Cavendish pro Soudal Quick-Step vyhráli 19 závodů v jedné sezóně.
Zapomínal trénovat vytrvalost
Jak se z talentovaného jednadvacetiletého cyklisty stala mašina na vítězství?
„Kladl v tréninku obrovský důraz na výbušnost. Tak velkou, že vypadal jako kulturista,“ vysvětlil Johan Molly, skaut týmu Soudal Quick Step, belgickým médiím. „Jenže neměl vytrvalost,“ doplnil jedním dechem.
Paul Magnier tak v závěrečných fázích závodů neměl sílu. „Mezi jednotlivými výstupy jsme jeli kolem padesáti kilometrů v hodinu. Nebyl jsem schopný po kopci zregenerovat. Strašně jsem trpěl. Potřeboval jsem se zaměřit na zónu dvě, abych získal vytrvalost podobnou třeba klukům z týmu UAE,“ poukázal francouzský mladík na konkurenci.
Když vytěžil z celého jara jediné vítězství, rozhodl se Paul Magnier změnit trenéra. Ne snad, že by měl špatné výsledky. Dojel druhý ve Figueira Classic, stejně tak v Omloop Nieuwsblad, a pak při Ename Samyn Classic. Z etapáku Tirreno-Adriatico bral jedno čtvrté místo, pak při italském Giru dojel v šesté etapě třetí.
To už jej vedl nový trenér. A výsledky se začínaly dostavovat. Na menších jednorázovkách v Belgii bral v červnu tři vítězství. Pak vyhrál čtvrtou etapu závodu Kolem Polska. V září začal doslova rýžovat vítězství. Ve Francii ovládl jednorázovku GP de Fourmies. Následovala dílčí vítězství ve čtyřech etapách závodu Kolem Slovenska, kde byl až do posledního dějství lídrem celého pelotonu. Náplastí na ztracený trikot vládce celkového pořadí byl triumf v bodovací soutěži. Stejný scénář přišel při etapáku CRO Race, kde ve skvělé konkurenci rovněž proletěl cílovou branou čtyřikrát první. Při loučení se sezonou v podobě čínského Tour of Guangxi slavil pět dílčích prvenství z šesti možných.
Paul Magnier bral 14 výher z 18 závodů
Od poloviny září nashromáždil čtrnáct vítězství z osmnácti závodních dnů. Bojoval přitom s hvězdami jako Jordi Meeus, Danny van Poppel (oba Red Bull Bora hansgrohe), Fernando Gaviria (Movistar), Pavel Bittner (Picnic PostNL), Rui Oliveira (UAE Emirates XRG), Dylan Groenewegen (Jayco AlUla), Jasper Philipsen (Alpecin Deceuninck) či Elia Viviani (Cofidis).
Paul Magnier byl v závěru sezony doslova nechytatelný. Tak moc, až překonal týmovou sprinterskou jedničku Tima Merliera, který si během sezony připsal šestnáct vítězství.
„Je hezké vést malý boj o nejvíce vítězství, ale Tim je šampion, který vyhrál velké závody. Vnímám jako výhodu, že jsme v jednom týmu. Dává mi rady,“ vysvětlil Paul Magnier. „Důležité je, že jsme dva sprinteři s největším počtem vítězství v tomto roce.“
Belgičan je o jedenáct let starší než jeho francouzský týmový kolega. „Nejsou rivalové. Paul si uvědomuje, že je něco jiného vyhrát v Chorvatsku a na Tour de France. Hodně se od Tima učí,“ připomínal Johan Molly, že zkušený Belgičan letos slavil dvě etapová prvenství na Tour de France a ve sbírce má i triumfy z italského Gira či titul evropského šampiona.
Každopádně francouzský mladík, který v minulém roce oslnil triumfem v druhé etapě Závodu míru do 23 let v Jeseníkách, rozhodně bude v nadcházejících sezonách klenotem, o který budou ve Vlčí smečce velmi dobře pečovat. Tím spíše, že sestavu opustil Remco Evenepoel a belgická formace se z bitev o celkové pořadí na Grand Tour vrací k zaměření na dílčí triumfy. Nic lepšího si Paul Magnier nemohl přát…
