Slzy měl na krajíčku. Řval radostí jako pominutý. Wout van Aert, belgický cyklista Visma Lease a Bike ovládl devátou etapu italského Gira. Padesátým vítězstvím kariéry utnul devět měsíců trvající období frustrace a utrpení po těžkém pádu na Vueltě!
„Úžasné. Je nepředstavitelné, jak moc pro mě triumf znamená,“ zalykal se štěstím Wout van Aert po dojezdu devátého dějství italského Gira, jež bylo prošpikováno šotolinovými sektory typickými pro Strade Bianche. „Jen velmi málo lidí tuší, kolik síly mě tenhle triumf stál. Možná jde o moje nejlepší vítězství vůbec. Prožil jsem frustrující období. Tak dlouhé bez jediného vítězství. Jak mám popsat, co triumf po všem utrpení znamená,“ krčil dojatě rameny.
Třicetiletý Belgičan z Visma Lease a Bike neměl ani tak na mysli vyvrcholení etapy, v němž byl Mexičan Isaac del Toro z UAE Emirates mimořádně silným vyzyvatelem. Wout van Aert prožil měsíce plné bolesti a pochybností!
Wout van Aert čekal na výhru 9 měsíců
Devět měsíců čekal na vítězství. Naposledy slavil triumf 27. srpna 2024, když ovládl desátou etapu Ponteareas-Baiona na španělské Vueltě. O čtyři dny později při spurtu ve Villablinu projel cílem druhý a o další dva dny později sportovní svět obletěly obrázky, jak napálil ve sjezdu do skály a z nohy mu crčí krev.
Rekonvalescence byla hodně dlouhá. A jaro 2025 se výsledkově měnilo v utrpení. Byl druhý při časovce v Algarve, stejný výsledek bral z Dwars Door Vlaanderen či Brabantského šípu, čtvrtý finišoval Kolem Flander, na Paříž-Roubaix či Amstel Gold Race. Když pak ve spurtu úvodní etapy Gira nestačil na Pedersena a nevyšel ani útok na triumf z časovky, Wout van Aert byl zdeptaný. Frustrovaný. Křehká psychika dostávala další rány.
„A ani na startu etapy s cílem v Sieně jsem nebyl dobře naladěný. Nevstával jsem s myšlenkou na vítězství. Když pak odjel únik, hodinu jsem v pelotonu nadával. Ani nohy nefungovaly ideálně. Ale ve finále byly skvělé,“ ohlížel se Wout van Aert za padesátým vítězstvím kariéry. „V poslední zatáčce před vjezdem na náměstí jsem pak všechno málem zahodil, když jsem špatně projel zatáčku,“ usmál se při vzpomínce na kritický okamžik, kdy se už na první pozici jen o milimetry vyhnul bariéře.
Jinde jsem ani vyhrál nemohl, uvědomil si
Při průjezdu cílem v Sieně na zaplněném náměstí s široce roztaženýma rukama a následně v podobném gardu v náručí týmového servismana řvoucí na celé náměstí dával průchod emocí. Stejně jako se slzami na krajíčku v náručí ženy a s dětmi na rukou.
„Vlastně mi to mělo být jasné. Jinde jsem ani vyhrát nemohl. Sienu a Strade považuji za milník pro svoji kariéru. Vždyť právě zde jsem na jaře 2018 dojel třetí. Itálie je pro mě prostě zaslíbená,“ prohlásil dojatý Wout van Aert a připomínal, že právě na Apeninském poloostrově požádal manželku o ruku. Před pěti lety vyhrál v Sieně první Strade Bianche, o pár týdnů později pak první Monument kariéry – Milán-San Remo.
A prašné toskánské cesty přinesly vykoupení po jarním utrpení. Při debutu na Giru Wout van Aert zkompletoval sbírku vítězství z Grand Tour. Má devět prvenství z Tour de France, tři z Vuelty a zatím jedno z Gira. Ve finále se potýkal s Isaacem del Torem ve službách UAE Emirates, který předvedl mimořádně dobrý výkon. Jednadvacetiletý Mexičan si však na první etapové prvenství z Grand Tour musí počkat. Útěchou mu budiž růžový trikot lídra Giro di Italia.
