Speciální oblečení jako ochrana cyklistů? Prioritou je aerodynamika a komfort

Autor: Radek Malina

Potrhané dresy a kraťasy, krvavé šrámy… Sotva začala u protinožců profesionální cyklistická sezona 2025, vyjevily se scény, které nikdo – zejména pak cyklisté – nevidí rád. A ještě více na intenzitě nabrala debata o ochraně jezdců. Je možné, aby oblečení lépe chránilo cyklisty?

Pády k cyklistice patří a patřit budou. Peloton je až příliš živé těleso, než aby bylo možné karamboly i se všemi změnami pravidel vymýtit. Pád v rychlosti před padesát kilometrů, kdy závodník klouže po zádech, zadku, boku či břiše má za následek roztržené oblečení a krvavé spáleniny či odřeniny. Je reálné, aby výrobci připravili dresy odolnější, pevnější a pomohli tak k ochraně jezdců?

„Mezi závodníky se téma dresů v kontextu bezpečnosti vůbec neřeší. Pro cyklisty je zásadní, aby trikoty byly aerodynamické, prodyšné a materiály co nejlehčí,“ tvrdí výmluvně Mathias Vacek, český závodník formace Lidl-Trek.

Bublinková folie pod kraťasy…

Cyklisté vstupují do většiny závodů navlečení jen do kombinéz či dresů s krátkými kalhotami z lycry, jejíž šířku byste sotva dokázali změřit. Aby bylo jasno: oblečení, které používají profesionálové, je vrcholným klenotem. Výsledkem stovek hodin testů a vývoje. Jenže zcela logicky na přání jezdců samotných se výrobci zaměřují na aerodynamiku a pohodlí.

V belgických Antverpách vznikl start-up, jehož produkt je miniaturním přenosným airbagem, který si můžete vložit pod dres a dosáhnete tak určitého stupně ochrany hrudníku, zádových partií a ramen. V profesionálním pelotonu však nikdo tuto novinku nepoužívá.

Cyklistické oblečení je předmětem diskuzí kvůli možnosti vylepšení bezpečnosti.

Mnohé společnosti se snaží použít pro výrobu cyklistického oblečení pevnější materiál, který by zabránil popálení při smýkání těla po asfaltu. Ale… „V profesionálním pelotonu zůstává jednoznačně na prvním místě při výrobě dresů aerodynamika a komfort. Výkonnostní složka je jednoznačně na prvním místě,“ vypravuje František Klouček, ředitel vývoje v české společnosti Kalas, která dodává dresy mimo jiných World Tour formaci Alpecin-Deceuninck nebo nizozemské a české cyklistické reprezentaci.

„Zažil jsem závodníky, kteří si dávali pod kraťasy bublinkovou folii,“ říká s úsměvem František Klouček. „Ale upřímně, z profesionálního sektoru požadavek na použití speciálních materiálů zvyšujících odolnost dresů při pádech vůbec nepřichází.“

Oblečení vylepšené o kevlarová vlákna?

Pod dojmem mnoha nehod z posledních let Mezinárodní cyklistická unie řeší řadu podnětů, jak dosáhnout zvýšení bezpečnosti cyklistů. A oblečení pochopitelně nezůstává stranou. „Aktuálně u nás zkoušíme patentovanou technologii, kdy se do materiálu pro cyklisticé oblečení přidává určitá forma výztuhy. Výsledný produkt by měl být odolnější, laicky bych vše připodobnil motorkářským kombinézám. Nicméně zdůrazňuji, že jde o proces zkoušení, který je velmi vzdálený od použití v profesionálním pelotonu,“ popisuje ředitel vývoje společnosti Kalas.

„Některé části těla jsou prostě odhalené. Většinu sezony jezdí cyklisté s krátkými rukávy a krátkými nohavicemi, takže kolena a lokty, což jsou části těla nejčastěji odřená, stejně prostřednictvím dresů nelze ochránit,“ přemítá obchodní zástupce společnosti Kalas a bývalý elitní závodník František Raboň.

„Vždy je navíc zásadní, na jakém asfaltu k pádu dojde. Někdy je povrch vozovky hodně hrubý jako smirkový papír, jinde je hladký. Dokážu si představit, že k větší ochraně by mohly přispět třeba kevlarová vlákna. Ale šlo by spíše o zmírnění následků pádů. Protože když sedmdesátikilový závodník spadne v osmdesátce či vyšší rychlosti, nejde odřeninám zamezit,“ vysvětluje František Klouček.

Cyklisté neřeší bezpečnost, ale vítězství

Právě společnost Kalas svým klientům od loňské sezony nabízela dresy z materiálu na bázi durable water repellent (odpuzování vody) a závodníci si následně pochvalovali, že na dresech neulpěla tak silná vrstva bahna, voda lépe odtékala a cyklisté tudíž neprochladli.

Jak bolí tour de France?
Jak bolí tour de France? Primož Roglič by možná pevnější dres přivítal…

„Ovšem opět šlo jednoznačně o otázku komfortu,“ podotýká František Raboň. „Právě míra komfortu a funkčnosti je u profesionálů zásadní. Některé značky dělají na kalhotách kapsičky pro možné umístění vycpávek, třeba v oblasti kyčlí nebo stehen. Ale bavíme se jenom o oblečení tréninkovém, nikoliv závodním. Přidáním dalších vrstev, ať už půjde o kevlar či cokoliv dalšího, dojde ke snížení prodyšnosti, zhorší se odvod potu. V létě takové materiály nikdo nechce vozit,“ popisuje František Klouček.

„Pády byly a budou. Na závodníky je obrovský tlak kvůli bodovacímu systému UCI. Ve sprintech je to občas kruté. Navíc čím více mladých závodníků do pelotonu přichází, tím více mizí hierarchie. Někteří náctiletí kluci riskují a je jim jedno, jestli spadnou a sundají dalších deset lidí. Z nedostatku respektu jsou pak k vidění mnohdy hodně nepěkné situace,“ krčí rameny Mathias Vacek. „Ochranu je třeba řešit spíše z pohledu zajištění tratí či jejich označení,“ míní František Klouček. „Větší množství maršálů a rozhodčích u trati označujících kruhové objezdy, dělící můstky či zatáčky ve sjezdech,“ přitakává František Raboň.

Oblečení cyklistů dál bude řešit hlavně aerodynamiku a funkčnost. Každý cyklista totiž vstupuje do závodu s jednoznačnou myšlenkou: vítězství. Nikdo nepřemýšlí nad hrozbou pádu. Všechny pohání touha po úspěchu.