Boháči s dlouhodobými smlouvami, alespoň na poměry cyklistiky, na straně jedné. A pěšáci za minimální mzdu strachující se rok co rok o živobytí. Na sklonku sezony 2024 dostali tři jezdci nové kontrakty, které se naprosto vymykají zvyklostem cyklistického pelotonu. Slovinec Tadej Pogačar z UAE Emirates, Dán Jonas Vingegaard z Visma Lease a Bike, Belgičan Remco Evenepoel ze Soudal Quick Step. Tři pomyslní králové světa World Tour. Představují jejich vysoké a dlouhodobé smlouvy nový trend, který bude v profesionálním světě kol k vidění stále častěji?
„V mojí éře byla dvouletá smlouva považována za dlouhodobou,“ směje se František Raboň, bývalý cyklista, jenž působil jako domestik třeba Marka Cavendishe. Jednačtyřicetiletý rodák z Prahy se v profesionální cyklistice stále pohybuje a zastupuje některé cyklisty. Má tudíž dokonalý vhled do pozadí, které provází jednání s týmy.
„Tadej, Remco i Jonas jsou absolutními fenomény aktuální éry. A rozhodně stále se skvělou budoucností,“ připomíná František Raboň, že nejstaršímu z hvězdné trojice je sedmadvacet let a tudíž jejich týmy si právem mohou dělat zálusk na parádní výsledky.
Dlouhodobý kontrakt? Jen pro vyvolené, říká manažer
Tadej Pogačar dostal šestiletý kontrakt na padesát milionů eur a bonusy navíc. Navýšení platu si vybojovali i jeho dva největší soupeři z Tour de France. Remco Evenepoel si polepšil o dva miliony dvě stě tisíc eur ročně. Tudíž v sezoně 2025 a 2026, které zbývají k dodržení pětiletého kontraktu, na účet dvojnásobného olympijského šampiona přibude v součtu deset milionů. A navýšení o milion eur se údajně dočkal i Jonas Vingegaard, jehož kontrakt vyprší na konci sezony 2028. Původně bral čtyři miliony eur ročně.
„Šestiletý kontrakt pro Pogačara je nejdelším v současné profesionální cyklistice. A ani při pohledu do historie nic podobného nenajdete. Ale Tadej je prostě na jiné úrovni. V pelotonu nemá konkurenci. A tak je logické, že stejná měřítka snese i jeho kontrakt,“ přemítá František Raboň.
Jenom pro připomenutí: šestadvacetiletý Slovinec letos vyhrál Giro, Tour a mistrovství světa. Na obou Grand Tour slavil šest etapových vítězství. K tomu přidal triumfy z Lutych-Bastogne-Lutych a Lombardie. Nemluvě o nespočtu „malých“ prvenství.
„Dlouhodobé kontrakty s abnormálně vysokým finančním plněním se však týkají jen největších hvězd. Týmy si je chtějí pojistit, protože kolem nich budují vše. Lefevere v Quick Stepu opustil strategii se zaměřením na vítězství v etapách či jednorázovkách a postavil tým pro Remca Evenepoela na Grand Tour. Přivedl k němu čtyři nebo pět lidí na pozici superdomestiků. Kdyby ho pustil do Red Bullu, mohl by to začít budovat od nuly,“ vysvětluje bývalý český profesionál, proč je pro týmy důležité klíčové jezdce udržet i za cenu vyšších nákladů.
„Každý tým chce mít stabilní jádro. Budovat něco s ročními kontrakty klíčových závodníků je nemožné. Samozřejmě na to přitáhnete i sponzory. Na druhou stranu pro partnery jde o obrovskou zátěž,“ připomíná František Raboň, že třeba v případě Evenepoela se jeho roční kontrakt navýšil téměř o sto procent. „Ve srovnání třeba s NHL, NBA nebo NFL jsou cyklistické týmy dotovány ze sta procent od sponzorů. Cyklistika by se ráda dostala do formátu zaoceánských soutěží, aby mohla prodávat třeba televizní práva. Ale dokud se tak nestane, jde jen o štědrost sponzorů. Ti chtějí vidět výsledky, které zajistí hvězdy. A na hvězdy potřebujete obrovský budget a dlouhodobou strategii,“ vysvětluje František Raboň.
Případ Froome byl varováním
Pomyslným průkopníkem těchto megakontraktů se stal Chris Froome, když na konci sezony 2020 uzavřel pětiletou dohodu s Israel PremierTech. Smlouva na pohádkovou roční gáži pět milionů eur byla podepsána s vidinou, že britský cyklista týmu zajistí velkolepé vítězství na Grand Tour. Jenže se ukázalo, že po těžkém zranění z Critérium du Dauphiné 2019 už není schopen konkurovat nejlepším. Ve vedení stáje zavládlo velké rozčarování, majitel týmu opakovaně Frooma kritizoval, nicméně k předčasnému ukončení smlouvy by musel dát souhlas samotný cyklista, což se nestalo. A tak Israel PremierTech ročně vysází z budgetu pět milionů eur s téměř nulovou výsledkovou odezvou.
„V důsledku tohoto kontraktu začaly týmy do smluv dávat výkonnostní klauzule. Nebavíme se pochopitelně o ročních či dvouletých partnerstvích. Ale o jezdcích, kteří podepisují na tři a více let. Dříve nic takového neexistovalo, protože tříletý kontrakt byla anomálie. Jenže bez výkonnostní klauzule byl tým, pokud závodník plnil všechny pokyny ohledně soustředění a účasti na závodech, prakticky bezbranný. Tudíž už je normou, že stoprocentní vyplacení mzdy v dlouhodobých kontraktech je vázáno na určité výsledky. Nebo dochází ke krácení smlouvy, pokud dojde k vážnému zranění s extrémně dlouhou dobou rekonvalescence,“ vysvětluje František Raboň.
Na druhou stranu jsou ve smlouvách bonusy za mimořádné úspěchy, což potvrdil i manažer Tadeje Pogačara. „Když se dlouhodobý kontrakt podepisuje, všechno je růžové a zalité sluncem. Ale za rok se může situace dramaticky změnit. A ne každý tým může oželet třeba dvacet milionů eur bez jediného adekvátního výsledku,“ krčí rameny František Raboň.
Teenageři představují riziko
Kromě největších hvězd se dlouhodobých kontraktů v poslední době dočkalo i několik mladíků, kteří byli náctiletí nebo čerstvě oslavili dvacet let. Juan Ayuso v UAE Emirates do roku 2028, stejně jako Jan Christen a Isaac Del Toro na téže adrese do konce získal ještě o rok delší smlouvu. „Hodně to rozjel tým UAE Emirates. Mají prakticky neomezený budget,“ upozorňuje František Raboň, že jde o praktiky šejků, nikoliv běžný standard.
„U mladých je dlouhodobý kontrakt velice riskantní. Týmy si je nechtějí nechat utéct, na druhou stranu každý není jako Tadej Pogačar. Kromě UAE většina stájí nemůže platit i těm začínajícím cyklistům velké sumy blížící se milionu eur. A podepsat dlouhodobý kontrakt za nízkou mzdu je zase nevýhodné pro jezdce. Protože pokud se výkonnostně posune a začíná třeba na padesáti či sto tisících eur za sezonu, dostává se do problémů při žádosti o navýšení. A být čtyři nebo pět sezon uvázaný na jednom místě za stejnou mzdu je v případě výkonnostního růstu hodně negativní. Ale dnes už se pamatuje i na tyhle varianty. Často je ve smlouvě, že pokud chce mladík odejít za lepším kontraktem a stávající tým mu nabídku dorovná, žádný přestup se nekoná,“ nechává František Raboň nahlédnout do zákulisí.
„Na jedné straně máme super týmy, které si mohou dovolit prakticky cokoliv. A pak je tady zástup formací, pro něž jsou dlouhodobé kontrakty a tudíž budování perspektivní sestavy nemožné. Nůžky se rozevírají. A upřímně jsem zvědavý, jak se situaci bude vyvíjet,“ neskrývá bývalý cyklista a nyní obchodní manažer společnosti Kalas.
„V pelotonu jsou kluci, kteří podepisují roční kontrakty prakticky za minimální mzdu určenou UCI. Pohybují se někde kolem šedesáti tisíc eur. Když se jim daří, týmy na úspěch zareagují. Někdo má už v mladém věku bonusy a navyšování fixního platu za dobré výsledky. Ale když se tým sekne, je to hra nervů. A některé formace klidně podepíšou na konci roku někoho nového, protože na trhu je hodně volných jezdců,“ vypravuje František Raboň.
Bez smlouvy je 146 elitních cyklistů
K začátku listopadu bylo celkem 53 jezdců týmů World Tour bez kontraktu na sezonu 2025. A ještě o čtyřicet více ze soupisek UCI ProTeam, tedy druhé kategorie. Do skládání sestav v případě World Tour promlouvá i boj o záchranu mezi vyvolenými týmy, protože stáje potřebují jezdce, kteří jim přinesou body do žebříčku. Avšak pokud je někdo jako domestik ve stáji jako je třeba Cofidis, Intermarché Wanty, Arkéa či Astana, mnoho bodů negarantuje. A logicky se strachuje o pozici.
„Dost často se hrají velké psychologické hry, kdy se čeká, až jeden přestup spustí lavinu dalších,“ připouští František Raboň a podotýká, že velkou změnou je i doba řešení kontraktů. „Dříve se nic nedojednávalo do Tour de France. Když cyklistovi končila smlouva, měl srpen, září a někdy i říjen na vyřešení budoucnosti. Dnes už se vše ladí kolem Gira. A důvod je prostý. Zase se vracíme ke stabilitě a vizi týmů. Třeba dvouleté kontrakty umožňují větší reakční prostor v případě nezdarů. Ale samozřejmě obnáší riziko, že o jezdce přijdete. Je to prostě velká hra nervů.“
