Panzerfaust! vybaví se vám, kinematograficky kovaným Rosenheimova hláška, když se zdáli ozve dunivý výstřel. To dělostřelci z Jinců pilují mušku proti imaginárnímu nepříteli, který se ale – jak tak sledujeme dění kolem – klidně může za humny zjevit. Výstřel, jenž máme teď na mysli, zněl jen na filmovém plátně a mimo střeženou zónu výcvikového prostoru v Brdech. A do nich tentokrát vyšlápneme na kole – cílem je objekt Jordán.
To sloveso z poslední berte vážně. Brdy, řeknete si, žádné hory. Jenže ze startovacího bodu našeho švihu v Jincích na parkovišti to bude až na vrcholky CHKO pořád na kašpárka. Malý převodník, velké kolečko a ještě větší frekvence nohou. Jasně, i svižný sjezd přijde, ale ten si musíme nejprve zasloužit.
Na Tok, vrchol Brd
Nezdá se to možná, ale vrchol Tok, který leží ještě kousek nad hlavním cílem naší pouti, je nejvyšší horou Brd. Jen 865 metrů? No opatrně s tím předčasným soudem, dýchat budeme pěkně do hloubky. Takže zakousnout do asfaltu a vzhůru.
Hranici lesa stráží dávno opuštěné budky a závora do zakázaného území už zrezla. Původní obyvatele lesa, kteří si tu v maskáčích hrávali na vojáky, připomínají už jen všudypřítomné cedule s varováním, že prostor za nimi je poněkud třaskavý. A že tedy v zájmu zachování všech končetin se doporučuje putovat jen po vyznačených cestách.
Těch je víc než dost, ale naše je cyklotrasa 315 ke zřícenině Valdeku, co jej vlastnil i Václav IV. Uvnitř je prý ukrytý poklad, který ale nikdy nikdo nenašel. A ani nenajde, protože vstup je zakázán. Hrad je totiž v havarijním stavu. Fotka zpoza příkopu ale snad nikomu neublíží a pak honem dál jižním kurzem. A zas do kopce.
Dříve dopadová plocha při ostrých střelbách
U Červeného potoka zvolte výhybku na cyklotrasu 8244, která přepůlí mezi stromy skryté letiště zbudované za druhé světové s velkým utajením. Stovky metrů betonové plochy na jednu i druhou stranu, kde v dobách, kdy prostor patřil armádě, přistávaly helikoptéry včetně amerických Apachů.
Ještě poslední vážný kopec a pak se les otevře do nádherných plání Jordánu, co dřív sloužily za dopadovou plochu při ostrých střelbách. Zvlášť teď na konci léta a v brzkém podzimu se místo rozehrává neskutečnými barvami – fialovou a bílou díky vřesům, co tu našly domov stejně jako borůvčí a brusinky.
První bunkr stojí hned na kraji obří paseky, další vykukují z lesa, ale ten hlavní má výsostné místo uprostřed. Tady někde musel stát Igor Hnízdo, když věčný potížista Rosenheim objevil nevybuchlou pancéřovou pěst. Pak skupina A padla k zemi a „tranďák“ zbraň odpálil.
Jordán je od roku 2012 kulturní památkou
Tyhle filmové scény z Obecné školy, co je zná snad každý, se točily právě u pěchotního srubu CE, dominanty pláně. Betonové monstrum zbudovali pro účely výcviku za pouhý měsíc a půl už v roce 1936 a stavba tehdy stála 884 000 korun. Pancéřový zvon na střeše zjevně zažil své, protože jeho povrch je hustě „poďobaný“ zásahy. Od srpna 2012 byl objekt Jordán prohlášen za kulturní památku, která tolik vábí.
Komu snad kopce ještě nestačily, vezme to přes Tok po červené turistické a dál do Obecnice, jednodušší cyklotrasa se zase vrátí na zpevněný, místy dlážděný povrch a do vsi se nakonec dostane taky. Pak přes Dominikální paseky, kolem jednokolejky do Čenkova a zpět podél Litavky do Jinců. Práce na nějakých 35 kilometrů, po nichž si každý zaslouží odměnu.
Hostinec Malý Janek má svůj styl a jeho majitel dvojnásob. Když řádil covid a vše bylo uzamčeno, tady se pilo dál. Byl to hlasitý protest proti údajné nesmyslnosti vládních opatření, který šéfa stál i dost peněz. Ale co! Dnes je otevřeno legitimně a na čepu aktuálně například Blondýna z bazénu, Sárinka nebo i Angreštový kyseláč, který musí šmakovat vojákům i panu učiteli Hnízdovi.
