Čtyři ohromující triumfy z jedné Grand Tour! Primož Roglič má na kontě po nedělním finiši v Madridu už kvarteto celkových prvenství z Vuelty. Po sezoně s dvěma děsivými karamboly jde pro Slovince o sladkou odměnu, byť mnozí triumf znevažují. Ve startovní listině totiž chyběl král Tour de France Tadej Pogačar, jeho úhlavní rival Jonas Vingegaard i olympijský šampion Remco Evenepol.
Expert We Love Cycling Zdeněk Štybar však zkušeného slovinského cyklistu hájí. „Vyhrát Vueltu není snadné. Rozhodně nikdo nemůže tvrdit, že je to lehčí závod než Giro nebo Tour. Právě naopak,“ přemítá bývalý český profesionál, který si na španělské Grand Tour připsal etapové prvenství. Jak viděl borec původem ze Stříbra průběh bitvy o maillot roja?
Primož Roglič byl nejsilnější
„Primož Roglič vyhrál Vueltu zaslouženě. V třetím týdnu byl jednoznačně nejsilnější. Je obdivuhodné, jak se dokáže zmobilizovat po pádech a nezdarech, které ho v průběhu sezony poznamenaly.
Má na kontě čtyři triumfy ze španělské Grand Tour, což je naprosto výjimečné. Když připočteme jeden triumf z Gira, staví to Rogliče do pozice cyklistické legendy. A rozhodně nelze říct, že je vítězství na Vueltě nejsnadněji dosažitelné ze všech Grand Tour. Jde o jednadvacet dnů nesmírně těžkého závodění.
Je fakt, že startovní pole je trošku jiné ve srovnání s Grande Boucle. Letos chyběl Tadej Pogačar, který absolvoval vítězně Giro i Tour de France. Nejel ani Jonas Vingegaard, bývalý parťák Rogliče. Chyběl i Remco Evenepoel oslavující dvě olympijská zlata.
Ale je třeba vidět profil závodu celkově. Vuelta je těžká jako prase. Každoročně. Organizátoři přidávají stále více kopců, dělají závod náročnější a drsnější. Je to vyloženě bitva pro super vrchaře. I to je částečně důvod, proč není startovní listina tak nabitá. Protože pokud je někdo před volbou, zda Vueltu jet, nejde o specialistu pro hory a vidí ty profily, asi se mu moc nechce.
Ale Primož Roglič si naopak lebedí. Španělské kopce mu sedí. Navíc pokaždé po Tour de France míří do Španělska uvolněný. Po Francii z něj spadne veškerý tlak. A k tomu je třeba připočíst jeho historii na Vueltě. Ví, jak se tahle Grand Tour vyhrává. Jak bolí. Jakou zvolit taktiku. Ve srovnání s ostatními má prostě náskok už na startu…
Tři etapy pro podceňovaný tým
Ve finále měl i trochu štěstí, když se část týmu podle zdrojů ve Španělsku nakazila salmonelou. Přijít před královskou etapou o tři domestiky není nic příjemného. K tomu ještě Vlasov odpadl. A i samotný Primož Roglič jel v sobotu s trošku konzervativní taktikou, takže možná rovněž nebyl stoprocentní. Takový problém se vyskytne hned. Stačí, aby na pár minut vypadla elektřina třeba ve food trucku, přestanou fungovat mrazáky a je problém. Nebo se prostě koupí zkažené maso či jiné potraviny. A odskáče to celý tým, protože všichni jedí to samé. Každopádně jsem rád, že v Madridu slavil Primož vítězství. Bylo by nespravedlivé, kdyby musel odstoupit z prvního místa den před koncem Vuelty kvůli zdravotním problémům.
Enric Mas z Movistaru, nakonec třetí, by potřeboval pro vysněný triumf najet mnoho času. Snil o vítězství, ale Primož Roglič by musel mít hodně špatný den a ztratit třeba dvě nebo tři minuty, protože Enric nemá dobrou časovku. Musel by tedy jít do závěrečné etapy s hodně velkou rezervou. A stříbrný Ben O’Connor? Lídr Decathlon AG2R LaMondiale ukázal, jak výjimečným jezdcem je. Jayco, do něhož přestupuje, získává mimořádně talentovaného závodníka.
Objevem je určitě tým Equipo Kern Pharma. Jde o sestavu z druhé divize. Ostatní je jednou podcenili. Pablo Castrillo toho dokonale využil a při výstupu do Manzenady získal životní výhru. Hlavně však zajistil obrovský příliv energie do celého týmu. Triumf přišel v den, kdy zemřel bývalý prezident stáje Kern Pharma Manolo Azcona. Takže nic lepšího než vítězství je nemohlo potkat. Z vlastní zkušenosti vím, že morálka pak letí obrovsky nahoru. Zvedne se celým tým. Když pak vyhrál o čtyři dny později na Cuitu Negru další horský dojezd, už museli být v euforii. Z té vyplynulo třetí vítězství, jehož dosáhl Urko Berrade. Jel ve skupině, kde po sobě všichni koukali, tak nastoupil. Nikdo mu nevěřil a už ho nechytli…
Výhru sebral špatný signál a nefunkční vysílačky
V osmnácté etapě mi bylo líto Mattia Cattanea, který měl šanci na životní vítězství! Tři roky jsme spolu jezdili v Quick Stepu. Je nesmírně obětavý. Z toho úniku by měl v rovinatém dojezdu největší šanci na vítězství. Stáhli ho pro Mikela Landu čtrnáct kilometrů před cílem. Bylo bláhové si myslet, že ještě může získat rudý trikot, který nakonec odváží Primož Roglič.
Už to nedávalo smysl. Iljo Keisse, který byl na Vueltě jako sportovní ředitel Quick Stepu, pak psal na sociální sítě, že šlo o jeho nejhorší zážitek. Ale už to nejde vzít zpátky.
Měli problém, že v kopcích neměli signál na telefonu. A jak byl únik daleko od hlavního pole, nemohli se spojit přes vysílačky. To se občas stává. Bylo úplně logické, že nechají Mattia jet pro vítězství. Jenže už v předstihu se rozhodli, že pro Landu obětují celý tým. Než se všechno zprocesovalo, měla etapa jiný vývoj. Kdyby měli spojení, určitě by si řekli, že nemá smysl, aby Mattia čekal. Landu nezachránili a Mattia Cattaneo přišel o šanci na vítězství. Je to shoda náhod, ale hodně nepříjemná, protože Mattia tak možná přišel ve třiatřiceti o životní triumf, na který dosud marně čekal. Ale i to je cyklistika.“
