Šťáva z červené řepy na regeneraci? Půlka týmu seděla na záchodě, říká vítěz Tour

Autor: We Love Cycling

Šťáva z červené řepy coby skvělý koktejl na vstřebání únavy? Ledové kádě s vodou na ochlazení a urychlení regenerace? Všechno zažil, přestože se podobné procedury často prezentují jako novinky nynější doby. Už deset let přitom Andy Schleck nezávodí na nejvyšší úrovni. Při Tour de France 2014 neodstartoval do čtvrté etapy. A nikdy víc si kvůli problémům s kolenem na kolo v profesionálním pelotonu nesedl! Grand Tour ovšem prožívá pořád z těsné blízkosti coby ambasador Škoda Auto.

„Je to úplně jiné role než během aktivní kariéry. Ale i na tehdejší účasti v Tour de France, Giru či Vueltě vzpomínám rád,“ popisuje Andy Schleck, který působil v týmech CSC, Saxo Bank, Leopard Trek, RadioShack-Nissan a Trek Factory. Absolvoval devět Grand Tour, připsal si jedenáct profesionálních vítězství a je vítězem Tour de France z roku 2010.

Z ledových kádí měl tři dny křeče

Vueltu absolvoval dvakrát. V roce 2009 po Tour de France, kde skončil druhý celkově a vyhrál soutěž pro nejlepšího jezdce do pětadvaceti let. Jenže ve Španělsku po sedmi etapách držel průběžně jednapadesátou pozici a v osmé etapě odstoupil. O rok později, po vítězné Tour de France vyšperkované etapovými triumfy v Morzine a legendárním Tourmaletu, odjel devět etap. Do desáté nenastoupil. Nikdy víc už se nevrátil. Ještě třikrát se postavil na start Grande Boucle…

Andy Schleck jako ambasador Škoda Auto během Tour de France Femmes 2024.

„Pořád na nás při Grand Tour testovali nové věci. Jednou přišli s tím, že máme pít šťávu z červené řepy. Půlka týmu ráno seděla na záchodě,“ vypravuje se smíchem devětatřicetiletý borec z Lucemburska. „Jindy přitáhli kádě s ledovou tříští a po závodě nás do toho namočili. Měl jsem křeče ještě tři dny,“ obrací oči v sloup při vzpomínce na metodu, která je momentálně velice oblíbená a zejména při rozpálené Vueltě velice často používaná.

V sedle kola vydržel sedmnáct sezon. „Trochu více jsem začal závodit ve dvanácti. A když jsem v patnácti vyhrál první závody, zažíval jsem stejné pocity, jako po vítězství v etapě Tour de France končící na Galibieru. Radoval jsem se z každé výhry. A vždy jsem zavolal mámě,“ šátrá v paměti muž, který už má kolo jen pro radost. „Pokud je volba na mně, sednu na gravel. Je to největší relax. Neměřím si čas. Kochám se přírodou, nemusím si hlídat auta za mnou, víc si to užiju.“

Srdce závodníka mu však v hrudi bije i deset let po ukončení kariéry. „Jakmile z garáže vytáhnu silniční kolo, neudržím se a jedu naplno. Kromě gravelu jsem ve všem soutěživý. Stavá se mi to i při běhání nebo plavání,“ krčí rameny Andy Schleck.

V prodejnách se Andy Schleck osobně angažuje

Nicméně wattmetr odložil, jezdí jen s navigací. „Znám sám sebe, vlastně ho ani nepotřebuji. Ale zároveň by byl pro mě hodně frustrující. Nechci se koukat, jak jsem se zhoršil, moc dobře si totiž pamatuji watty, které jsem jezdil v tréninku,“ culí se muž, který se může pochlubit i triumfem v monumentu Lutych-Bastogne-Lutych. „Propadl jsem se přibližně o polovinu. Ve sprintu bych ze sebe dokázal vyždímat i tisíc wattů, ale nevydržel bych dlouho. A sto kilometrů měřící trasu kopcovité L’Etape Czech Republic bych odjel v průměru na 250 až 260 wattů,“ přemítá Andy Schleck.

Andy Schleck u ředitelského vozu Enyaq iV.
Andy Schleck u ředitelského vozu Tour de France Škoda Enyaq iV.

„Hodně si člověk může odvodit i z tepů, přestože ty mohou klamat, když je člověk unavený. Wattmetr nelže,“ míní vítěz Tour de France. „Někdy je lepší investovat místo do wattmetru do dobrých kol. Beztak platí, že kdo chce začít jezdit rychle, musí nejdříve jezdit pomalu,“ připomíná starou tréninkovou pravdu.

V rodném Lucembursku provozuje dva cyklistické obchody. S klienty je v pravidelném kontaktu. Organizuje společné jízdy. A také tzv. Latte Ride určené jen pro dámy. „Čerpám tak spoustu energie. Vidím, jak cyklistika mění životy. Přináší spoustu krásných příběhů,“ tvrdí Andy Schleck a jedním dechem dodává, že pokud zrovna neplní pracovní povinnosti na některém z velkých závodů, angažuje se osobně v prodejnách. „Dnes není možné jen tak stát za pultem a čekat, až přijdou lidé. Musíme se mnohem více snažit. Díky tomu mám stejné prodeje jako loni. Dokonce bych řekl, že jsem v lehkém plusu,“ říká a potvrzuje, že i v nejmenší ze zemí Beneluxu platí celosvětový trend. „Nejvíce se prodávají e-biky.“