Tragédie při Paříž-Nice pomohla zachránit další cyklistické životy

Autor: We Love Cycling

Ani dvacet let poté nezapomněl Jean-Jacques Menuet nic z toho dne. Tu scénu, ten křik ani ten temný pohled, z nějž se pomalu vytrácel život. Lékař týmu Cofidis během závodu Paříž-Nice, co právě putuje Francií ze severu na jih, byl u toho, když ve druhé etapě mezi  La Clayette a Saint-Étienne umíral Andrei Kivilev.

Byl to normální den v závodě, jemuž se přezdívá závod za sluncem. Peloton, jen co vyjel ze Saint-Chamond, se na silnici natáhl do dlouhého štrúdlu, načež narazil do stoupání la Croix de Chaubouret, co měří na výšku 1201 metrů. Žádná hrůza cestou vzhůru a ani sjezd neměl být překážkou.

Pustil řídítka, aby vytáhl z kapsy svačinu

Lídr francouzského Cofidisu se držel v popředí a spěchal plnou rychlostí. Po prologu na okraji hlavního francouzského města a první etapě závodu Paříž-Nice mu patřila 38. pozice. „A najednou jsem uviděl nějakého závodníka na zemi,“ vzpomíná Cédric Vasseur, Kazachův tehdejší sportovní ředitel. „Netušil jsem, že by to mohl být on.“

Andrei Kivilev
Andrei Kivilev tragicky zahynul při závodě Paříž-Nice, protože neměl cyklistikou přilbu. Foto: profimedia (3x)

Kivilev, čtvrtý v Tour de France o dva roky dříve, pustil na chvíli řídítka, aby si z kapsy dresu vytáhl svačinu. Před ním ale právě měl Němec Ordowski mechanický problém a Kivilev ani nestihl brzdit. Spadlo jich v tom místě víc, ale ostatní se zvedli a pokračovali dál. On jediný zůstal ležet.

Odvezli ho v bezvědomí do nemocnice v Saint-Chamond a následně na jednotku intenzivní péče v Saint-Étienne. „Neurochirurg diagnostikoval krvácení do mozku, otok na mozku a frakturu čelní kosti,“ vybaví si doktor Menuet.

Ten pak stál u lůžka po boku Kivilevovy ženy Natalie, která původně na manžela čekala spolu s jejich šest měsíců startým synem na cílové čáře druhé etapy Paříž-Nice. „Vyprávěla mi: Dnes ráno mi pod dveřmi lezl pavouk a to bylo znamení, že se něco stane,“ vybaví si lékař týmu. „Byla to jakási předtucha. Vlastně se připravovala na jeho odchod.“

Kivilev při Paříž-Nice utrpěl krvácení do mozku a frakturu čelní kosti

Ona možná, jeho kolegové ale ne. První lékařská zpráva, která bývá v profi závodech součástí výsledkové listiny, informovala jen o vážném otřesu mozku. Jenomže Kivilevův stav se přes noc a přes zoufalou snahu lékařů zhoršil. Na startu 3. etapy Paříž-Nice byli závodníci Cofidisu v jejich týmovém autobusu informováni: ráno 12. března Andrej Kivilev v 29 letech zemřel.

„Byla tam velká debata o tom, jestli závod opustíme, nebo ne,“ říká týmový šéf Vasseur. „Nakonec jsme zůstali, ale byl to smutný a strastiplný den. Jako dnes si pamatuju, jak jsem měl na uchu Alaina Bondueho, generálního manažera týmu, který mi tu novinu oznamoval.“

Na startu drží celý peloton minutu ticha. Etapa je neutralizována. Sedm zbylých mužů Cofidisu protne cílovou čáru v Saint-Étienne v jedné řadě a s malý odstupem před hlavním polem. Pár dnů nato Alexandre Vinokurov, Kivilevův krajan a kamarád, závod vyhraje a žlutý dres mu tam nahoru pošle jako poctu.

Andrei Kivilev
Paříž-Nice 2003 a obrázek z pódia: vítězný Alexandr Vinokurov třímá v rukou fotografii tragicky zesnulého kamaráda Kivileva.

Tahle tragédie nezůstane bez následků, bohu dík chce se říct. Dost možná se události ten den mohly vyvíjet jinak, kdyby měl Kivilev na hlavě přilbu. Pravidla nic takového tenkrát nenařizovala, byť UCI se sice snažila povinnost zavést už v roce 1991.

Peloton se ale proti tomu silně postavil. I na začátku roku 2003 byla spousta těch, co přilbu na kole nevozí, a Richard Virenque, slavný francouzský vrchař tehdy v týmu Festina-Lotus, po událostech z Paříž-Nice rozumoval: „V přilbě problém není.“ Chtěl naznačit, že svému osudu se lidé zkrátka nevyhnou.

Dva měsíce po tragédii při Paříž-Nice byly helmy v pelotonu povinné

Dvacet let po tragédii při Paříž-Nice si Cédric Vasseur klade otázku, jak se vůbec mohlo na kole závodit bez ochrany hlavy. „Čirá nezodpovědnost,“ myslí si. „V té době znamenalo kolo svobodu, rebelství. Tedy všechno, co přilba svazovala. Závodníci říkali, že je příliš těžká, že nedýchá, že kvůli ní přijdou o vlasy. Nesmysly!“

Doktor Menuet po této nehodě rozproudil debatu o povinném nošení přilby a taky si vybavuje bouřlivé reakce. Cyklistika je totiž prostředím, kde je složité pohnout mentalitou lidí, je to konzervativní prostředí usazené na svých jistotách. Naštěstí UCI měla sluch mnohem citlivější a Kivilevovu smrt okamžitě spojila s tím, že neměl chráněnou hlavu.

Dva měsíce po Paříž-Nice vešlo v platnost pravidlo, které znalo jedinou výjimku – dojezd etapy nebo závodu na vrcholu kopce, pod kterým směli závodníci přilby odložit. V roce 2005 ale i tato možnost padla. Kivilevova smrt tak měla zásluhu na tom, že další životy už na silnici nevyhasly.