A je to tu zase. Za okny první vločky, rozbahněné cyklokrosové tratě pomalu zamrzají a protagonisté zimní cyklistické disciplíny se začínají dožadovat větší prestiže pro svůj sport, který je v očích mnoha kritiků sportem Belgičanů, Holanďanů a… Čechů. Olympijská příslušnost by váhu krosu změnila, ale opravdu pod pět kruhů patří?

V Česku byly tyto prosebné výzvy nejhlasitější v dobách, kdy Zdeněk Štybar pevnou rukou vládl světovému pelotonu a stal se, než odešel do silniční cyklistiky, která ho živí dodnes, třikrát mistrem světa v elitní kategorii.

Zdeněk Štybar v dobách, kdy Česko podporovalo úvahy o zařazení cyklokrosu do olympijského programu. Foto: Michal Červený
Zdeněk Štybar v dobách, kdy Česko podporovalo úvahy o zařazení cyklokrosu do olympijského programu. Foto: Michal Červený

Tou dobou vládl Mezinárodní cyklistické unii UCI Pat McQuaid, který se při debatě s šéfem Mezinárodního olympijského výboru Jacquesem Roggem (národností Belgičanem!) shodl: Ano, cyklokros by se mohl do rodiny olympijských sportů zařadit.

Z ukázky ve Vancouveru 2010 sešlo

Z jednání dokonce vzešel návrh, aby se cyklokros na hrách ve Vancouveru 2010 představil jako ukázkový sport. „Byla by to skvělá příležitost ukázat světu nejrychleji se rozvíjející cyklistickou disciplínu,“ vybízel tehdy šéf UCI.

Uplynul ale nějaký čas i doba kanadské olympiády a McQuaid pochopil: „Nemyslím si, že se to kdy podaří. Až atletická federace IAAF prosadí na olympiádu přespolní běh, my budeme moct uvažovat o cyklistice.“

Wout van Aert na trati SP v cyklokrosu ve Val di Sole. Foto: profimedia
Wout van Aert na trati SP v cyklokrosu ve Val di Sole. Foto: profimedia

Aby cyklokros, jehož sezona se rozprostírá od října do února, získal statut olympijského sportu, bylo by nutné splnit jisté podmínky.

Zaprvé: „bahenní“ cyklistickou disciplínu by muselo provozovat třicet států. Na mistrovstvích světa obvykle napočítáte necelé tři desítky reprezentací, ale některé (se vším respektem k nim) startují jen do počtu. Ale v momentu, kdy se o cyklokrosu začne mluvit jako o olympijském sportu, ho začne provozovat čtyřicet států.

Wout van Aert na sněhem pokryté trase při SP v cyklokrosu ve Val di Sole.
Wout van Aert na sněhem pokryté trati při SP v cyklokrosu ve Val di Sole.

Zadruhé: sporty a hry zimní olympiády se musejí provozovat na ledu nebo sněhu. Navíc cyklokros není technicky vzato sport, ale disciplína spadající pod sport „cyklistika“. A jelikož ta je definována jako sport letní, patří na letní olympiádu stejně jako silnice, dráha, horská kola a BMX.

Snad se díval Thomas Bach

Teď se ale debata otevírá znovu s tím, jak o druhý prosincový víkend proběhl desátý díl Světového poháru v italském Val di Sole, a přesně dle očekávání pořadatelů na sněhu. Mohl se tak ukázat potenciál terénní disciplíny pro některé z budoucích zimních her? I proto, že pokračuje v expanzi mimo svou belgickou domovinu (první závod SP se konal v USA) a ukazuje svoji snahu o globalizaci?

Mužský i ženský pohárový závod se jely kolem lyžařské arény ve Vermigliu, která leží 1261 metrů vysoko na úpatí Passo del Tonale, a tak ne jen části, ale celý okruh museli závodníci absolvovat na sněhu a ledu namísto obvyklých trávy, písku nebo bahna.

Zájem diváků o cyklokros na sněhu byl ve Val di Sole obrovský.
Zájem diváků o cyklokros na sněhu byl ve Val di Sole obrovský.

Organizátoři byli dokonce připraveni, pokud by příroda nepomohla sama, jít štěstí naproti a okruh zasněžit uměle. „A doufáme,“ pronesl Tomas Van den Spiegel ze společnosti Flanders Classics, která má pořádání světových pohárů v gesci, „že prezident MOV Thomas Bach se díval. Pokud by se cyklokros stal olympijským sportem, změnilo by se všechno. Národní federace by do něj konečně začaly investovat. Podívejte se třeba na rozpočet dráhové cyklistiky v Británii. Ale je to jednoduché: žádná šance na olympijskou medaili, žádné peníze.“