Giro je barevné a kvetoucí, Tour de France zdobí slunečnice a věhlas historie, zato poslední z Grand Tour, třítýdenních etapových závodů, je tradičně nejstrmější. V sobotu startuje španělská Vuelta, která se nikdy netají tím, že na svou trať tak ráda umisťuje ta nejprudší a nejnáročnější stoupání, jaké peloton profesionálů vůbec zakouší.

Vrchařská tortura je poznávacím znamením závodu kolem Španělska a nejinak tomu bude letos, na pouti z Burgosu (14. srpna) do Santiaga de Compostella. Ideální hřiště pro ty nejlepší světové hráče na kolech: obhájce Rogliče, Kolumbijce Bernala, olympijského vítěze Carapaze z Ekvádoru a nebo taky Jana Hirta, vrchaře belgického Wanty.

A co že na tyto cyklistického kamzíky během tří týdnů na Pyrenejském ostrově čeká?

PICÓN BLANCO

Až závodníci ve 3. etapě „narazí“ do Picón Blanco, tak s vědomím, že tady se ještě Vuelta rozhodovat nebude. Nicméně každý z favoritů na červený dres, ozdobu králů Vuelty, tady bude muset prokázat svoji připravenost, protože tento vrchol nelze podcenit.

Je pravidelnou destinací jiného závodu Vuelta a Burgos, kde se naopak vítěz zpravidla profiluje, a v minulosti už tu vyhráli Landa, Evenepoel i López. Nejde na prvním místě o délku, protože kopec má sotva 8 kilometrů, zato jeho sklon je to, co děsí – průměrné stoupání je 9,3 procenta.

ALTO DE VELEFIQUE

Tento kopec je středobodem 9. etapy a už se na trase Vuelty zjevil, naposledy před čtyřmi roky. Byl to tehdy předposlední kopec 11. etapy, kterou pak u astronomické observatoře Calar Alto ovládl Miguel Ángel López. Letos však bude cílovým stoupáním.

ALTO DE VELEFIQUE
Alto de Velefique nahání cyklistům hrůzu. Tím spíše, že letos je cílovým stoupáním 11. etapy.

Kopec je dlouhý i prudký (12,8 km a 7,3 %), přičemž to nejhorší se nachází na prvních pěti kilometrech (ten čtvrtý má průměrný sklon 11,7 %), pak už je náklon silnice snesitelnější. Takže ten, kdo bude mít chuť útočit, musí to udělat v úvodu kopce, aby si dokázal vybudovat náskok. Vrchol leží 1800 metrů vysoko.

PUERTO DE MIJARES

A rychle do 15. etapy a k dalšímu strašákovi, který se naposledy na trati Vuelty objevil před deseti lety. Puerto de Mijares je jedním z nejdelších kopců tohoto ročníku, protože měří 20,4 kilometru. Uklidňovat však může průměrné a celkem pravidelné stoupání s hodnotou 5,5 procenta.

Přestože není závěrečným kopcem dne, jeho délka může ve vývoji závodu nadělat paseku. Jakmile se peloton překulí přes vrchol, bude zbývat ještě 40 kilometrů do finiše, většina z kopce. Skvělá příležitost otřásat podobou výsledkové listiny.

LAGOS DE COVADONGA

Protože Vuelta nedá nikdy nikomu vydechnout, dva dny nato přijde kopec, který závod naposledy zdolával v roce 2018. Tehdy byl cílovou „rovinkou“ 15. etapy, kterou získal Francouz Pinot, který agresivně zaútočil 6 kilometrů pod vrcholem. Čtyři minuty dělily prvních 15 jezdců v cíli, a tak můžeme čekat podobně brutální závodění letos. Délka 12,5 km, sklon 6,9 %.

Covadonga nabízí romantické scenérie, ale pro cyklisty je znamením bolesti. Foto: profimedia (3x)
Covadonga nabízí romantické scenérie, ale pro cyklisty je znamením bolesti. Foto: profimedia (3x)

To ale není celý příběh, protože zhruba na sedmém kilometru se nachází náhorní plošina a dokonce dva sjezdíky. To značí, že to nejnebezpečnější se nachází v první polovině kopce, kdy silnice pulzuje s průměrným sklonem 9,8 %. Jezera Covadongy dost možná spláchnou naděje nejednoho favorita.

ALTO D’EL GAMONITEIRU

Etapa 18 přinese něco, co Vuelta ještě neviděla. Novinkové stoupání Alto d’El Gamoniteiru. S jistotou však můžeme říct, že je to jeden z nejtěžších testů letošní Vuelty. Stoupání totiž měří 15 kilometrů s průměrným sklonem 9,8 %. Tato hora není pro slabochy, navíc když jí předcházejí dva kopce první kategorie a jeden druhé. Toto by mohla být královská etapa ročníku, opravdová hostina pro cyklistické kamzíky.