Nadešel čas generálky na olympijské hry v Tokiu! Biker Ondřej Cink, influencer We Love Cycling, absolvuje v neděli závod světového poháru cross country ve francouzském Les Gets. Český reprezentant je aktuálně druhý v průběžném pořadí seriálu. I proto nehodlá bitvu ve Francii obětovat olympijskému závodu.

Jak se vám během tří týdnů rozležel v hlavě výsledek ze stříbrem zakončeného světového poháru v Leogangu v polovině června?

Tehdy jsem byl zklamaný, protože jsem věděl, že triumf byl kousíček. Ale když se mi vše rozleželo v hlavě, byl jsem spokojený. Vyrovnal jsem přeci svoje maximum. A vlastně si stříbra z Leogangu cením více než kteréhokoliv pódiového umístění z minulosti. Konkurence je totiž mnohem větší než bývala v dobách minulých, kdy se mi dařilo dojíždět na stupně vítězů.

V Les Gets půjde o generálku pro hry v Tokiu. Budete řešit výsledek nebo už závod berete jako jeden z článků přípravy na cestě k boji o olympijskou medaili?

Nechci závod světového poháru obětovat kvůli olympijským hrám. V celkovém pořadí svěťáku jsem na druhém místě, mám to skvěle rozjeté. Chci pořadí minimálně udržet, v ideálním případě pochopitelně celý seriál vyhrát. Mám celkový triumf v hlavě. Mathias Flückiger nemá nedostižný náskok. Jednou může vybouchnout, nebo jeden závod nedojede. Mohu se na první místo posunout.

Ondřej Cink na trati světového poháru v Leogangu. Foto: Michal Červený (3x)
Ondřej Cink na trati světového poháru v Leogangu. Foto: Michal Červený (3x)

Do Francie jste vyrazil s předstihem téměř čtrnácti dnů. Chtěl jste rozbít stereotyp přípravy?

Závod se jede ve výšce čtrnáct set metrů vysoko. Absolvoval jsem tři těžké tréninky, což bylo plus i směrem k olympiádě. Chtěl jsem být ve vysoké nadmořské výšce ze dvou důvodů. Abych se aklimatizoval a byl schopný bojovat v Les Gets o skvělý výsledek, vnímal jsem to jako bonus i směrem k Tokiu. Týden před závodem už jsem jel ve standardním režimu. Jen ve vysoké výšce.

Jak vnímáte rozložení konkurence pro Tokio?

Když se podíváte třeba na výsledky z Leogangu, tak vidíte, že konkurence je dnes mnohem větší, než bývala. V minulosti byly ve Světovém poháru mnohem větší rozestupy, pár závodníků jelo o stupně vítězů a za nimi byl velký časový odstup. Teď je to mnohem víc našlapané, na každém okruhu je to naskládané ve vteřinách.

Nasadil jste do tréninku v roce olympijských her nějakou specialitu či novinku?  

Poměrně zásadní novinkou pro mě je, že mám do přípravy významně zakomponované posilování. Sice jsem cvičil i v minulosti, ale vlastně jen během zimy. Můj kondiční trenér Jiří Květoň mě ale přesvědčil, abych cvičení zařadil celosezonně. Nastavil mi hlavu tak, že pro medaili musím zkrátka udělat všechno. Jisté je, že mi to pomáhá a jezdí se mi lépe. Sice nebudu nikdy silovým typem jezdce jako třeba Švýcar Nino Schurter, na to nemám postavu. Ale jasně cítím pokrok, hlavně v kratších intenzivních intervalech, typicky v nástupech.

Měnil jste i další věci? Hodně sportovců třeba radikálně řeší dietu…

Já jsem v minulosti různé diety také řešil, ale nic na mě nefungovalo. Teď jsem se na stravu nijak zásadně nesoustředil – a nikdy jsem na tom nebyl váhově lépe! Řídím se víc citem. Na jedné straně jím třeba hodně salátů, na druhé straně se nebojím české kuchyně. Fakt to neřeším.

Olympijské hry byly kvůli koronaviru o rok odloženy, a ještě měsíc před slavnostním zahájením nad jejich podobou visel kvůli situaci v Japonsku otazník. Jak na vás předolympijská atmosféra doléhala?

Upřímně mi všechny procesy kolem kazí radost. S cestou do Tokia je třeba spojené neuvěřitelné papírování. Musím hlásit, kolik si povezu ponožek, řetězů a dalšího materiálu. Navíc prý dostaneme jen jednoho člena doprovodu a nebude s námi ani fyzioterapeut. Covid-19 z toho bohužel dělá úplně jinou olympiádu, než jsme si všichni představovali. Nevím, jak to vnímají ostatní sportovci. Samotný závod je samozřejmě důležitý, ale bohužel tu pravou atmosféru her nezažijeme. Přitom testovací závody v říjnu 2019 tam byly parádní a měli jsme možnost zažít i neopakovatelnou atmosféru města, ochutnat tamní kuchyni. Mám končiny na Dálném východě rád, v minulosti jsem procestoval i Jižní Koreu nebo Tchaj-wan.

Patříte do světové elity v závodech cross country horských kol, jak ale vidíte sám sebe za volantem?

Myslím, že nejsem nejhorší řidič, mám cestování autem rád. A mám rád věci pod kontrolou, když sedím na místě spolujezdce, tak se cítím nejistý. Občas se stane, že neřídím, vím, že můžu odpočívat a dát si dvacet, ale nedokážu to. Pořád sleduji cestu. Naopak když řídím já, tak nebývám unavený, neusínám za volantem.

Bikerské závody jsou rozházené po celém světě. Jaký je váš roční nájezd v autě v porovnání s kilometry nasbíranými v sedle kola?

Na závody hodně létáme, v autě ročně najedu kolem třiceti tisíc kilometrů. Na kole jsem loni natočil osmnáct tisíc kilometrů.

Ondřej Cink v improvizované posilovně během tréninkového kempu v Nalles.
Ondřej Cink v improvizované posilovně během tréninkového kempu v Nalles. Foto: Robin Nevřala

S jakým modelem vozu Škoda aktuálně jezdíte? A co na jeho vlastnostech nejvíc vyzdvihujete?

Mám model Kodiaq 4×4 Scout. Moc se mi líbí módy nastavení, kdy si mohu zvolit vlastnosti podvozku podle terénu. Například sportovní režim tam, kde je hodně zatáček, nebo v zimě režim „snow“. U verze Scout oceňuji, že má nastavení podvozku do terénu.

Zdolávání terénu je vaším denním chlebem na kole. Vyhledáváte ho tedy i s autem?

Neznám člověka, který má rád jízdu po dálnici. Vždy raději volím trasu místy, kde je to členité.