Šest etap ovládl v Závodě míru, nejslavnější etapové bitvě amatérů hluboko v minulém století. V dojezdech řádil i při cyklistických bitvách v dalších koutech Evropy, pokud mu režim dovolil vycestovat. Nikdy v životě však Antonín Bartoníček nedostal příležitost obléknout zelený dres nejlepšího spurtera Tour de France.
Bartoníček vyrůstal v Karlových Varech. A když jako malý klučina viděl na kolonádě během Závodu míru vystavené kolo, byl úplně paf. „Vydržel jsem na bicykl koukat hodiny,“ vzpomíná s úsměvem. Prostě láska na celý život.
Snil, že jednou bude stát po boku dalších hvězd, které bojovaly o slávu při Závodě míru. O Staré dámě neměl ani tušení. „V novinách byly dvě strany o Závodě míru a dvě řádky o Tour de France,“ přibližuje realitu v komunistickém režimu.
Do reprezentace ve dvaadvaceti
V pouhých dvaadvaceti letech se dočkal první nominace do reprezentačního týmu Československa. „Už jenom dostat se do přípravy národního týmu pro Závod míru bylo výjimečné. Každý jsme nafasoval nádherné kolo, oblečení, měli jsme vytvořené podmínky. Bylo to úžasné. A start v samotném závodě pak pro každého představoval obrovskou poctu,“ vzpomíná Bartoníček.
Tehdy při etapě s dojezdem do Góry byl v úniku a vybojoval třetí místo. „Děsně jsem dřel, protože jsem věděl, že kdo bude na stupních vítězů, zabere ho televize. Chtěl jsem, aby mě viděla maminka,“ vypravuje.
Plán naplnil.
Další den se finišovalo v Karlových Varech. A Bartoníček znovu úřadoval. „Nejtěžší etapa, kterou jsem v životě absolvoval. Střídal se déšť se sněhem. Strašná zima,“ otřese se hrůzou i po letech. Na stadion najížděl z deváté pozice. „Lidi děsně řvali. I po letech se mi vybaví atmosféra a naskakuje husí kůže. Mám před očima, jak předjíždím jednoho soupeře za druhým a cílem projíždím první,“ rekapituluje jedno z největších vítězství kariéry.
Nezastavila ho ani angína
Během následujících ročníků vyhrál Bartoníček ještě pět etap. A dokončil šest kompletních ročníků. „Nikdy jsem nevzdal. V jednom ročníku jsem dostal angínu, přidal se těžký zápal průdušek. Ale jel jsem dál a bojoval. Závod míru se prostě nebalil.“
Antonín Bartoníček však oslňoval i při dojezdech v dalších závodech. V pelotonu si rychle získal respekt. „„Já se nikdy nebál. Do té mlýnice se nikdy nikomu moc nechtělo. Často jsem zůstal ve spurtu sám. A tak jsem prostě přeskakoval z vláčku do vláčku a vezl se,“ přibližuje.
„Kopce pro mě byly hrůza všech hrůz,“ culí se. „Při závodě Kolem Rakouska jsem jel ve žlutém trikotu vedoucího závodníka. Jenže se stoupalo na Grossglockner. Ve třetí serpentině jsem odpadl. Do podobné role jsem se jednou dostal i při Závodě míru. Kopce byly moje pohroma,“ přiznává.
Přitom byl famózní sjezdař. „Dolů jsem byl bezkonkurenční,“ přitakává. „Chce to cit a odvahu. Ta byla potřeba zejména v naší éře, když silnice stály za prd,“ vypravuje. A jakmile došlo na hromadné dojezdy, Bartoníček ožil.
Antonín Bartoníček a slovenský rekord?
Právě spurterské schopnosti stály za jeho celkovým triumfem v závodě Kolem Slovenska. „Dlouho jsem držel rekord v podobě nejtěsnějšího vítězství. Byl jsem první o pouhých pět vteřin. Ale překonal mě Sagan, jemuž celkové prvenství připadlo s rozdílem pouhých tří vteřin,“ připomíná sedminásobného držitele zeleného dresu pro vítěze bodovací soutěže Tour de France, jehož sponzorem je Škoda Auto.
Právě slovenský fenomén ze Žiliny je náturou hodně blízký Bartoníčkovi. „Kdyby ho před lety sprostě nediskvalifikovali, už měl celkových vítězství zřejmě osm. Moc Petera obdivuji. Je to fenomén a navíc showman. A cyklistika má přece lidi bavit,“ směje se Bartoníček. „Je neuvěřitelně všestranný. Má obrovské zrychlení. Je schopný založit třicet kilometrů před cílem a jet pro vítězství. Ale taky o něm v závodě nikdo neví a Sagan rozhodne na posledních třech kilometrech,“ opěvuje slovenskou legendu Bartoníček.
Mont Ventoux zničil myšlenky na přestup
Vnímáte tu podobnost? Možná i Československo mohlo mít už ve sbírce zelené trikoty z Grande Boucle, kdyby tehdy režim Bartoníčka nedržel doma. „Často jsem slyšel, že bych se mezi profesionály prosadil. I nějaké nabídky dorazily,“ vzpomíná Bartoníček, že se v pelotonu i na hranicích západně od Chebu vědělo o spurterských schopnostech rodáka z Karlových Varů.
„Jenže já jsem nebyl vrchař. Zažil jsem třeba výstup na Mont Ventoux. A jestli jsem jen lehce koketoval s myšlenkami zkusit to u profesionálu, v tomhle kopci mě rychle opustily. Ti kluci jezdili strašné bomby. Neměli jsme šanci takové kopce pravidelně trénovat. Představovaly příliš velké sousto,“ připouští Bartoníček, že nikdy zásadně nelitoval absence ve startovním poli Grand Tour.
Nicméně z šance vidět Tour de France na vlastní oči je nadšený. „Poslední dobou je toho nějak moc. Nejprve mě v úvodu roku zařadili do Síně slávy české cyklistiky, a teď jsem dostal od Škoda Auto šanci, abych viděl Tour de France zblízka. Jsem zvědavý, jestli v konvoji najdu někoho z bývalých soupeřů. Beru Starou dámu jako odměnu za vyhranou etapu Závodu míru v Mladé Boleslavi,“ těší se Bartoníček na Grande Boucle.
Antonín Bartoníček
Narozen 20. února 1949, 6x startoval na Závodě míru, 6x vyhrál etapu, v roce 1973 skončil v Závodě míru šestý, jezdil za Slavii Karlovy Vary a Rudou hvězdu Plzeň, dvojnásobný mistr Československa v závodě družstev na 100 kilometrů, vítěz závodu Kolem Slovenska (několik vítězných etap), vítěz závodu Kolem Skotska, vítěz nejtěžší etapy při závodě Kolem Anglie, vítěz Závodu vítězství (mezinárodní etapový závod v Plzni), vítěz jednorázovky Praha-Karlovy Vary-Praha, v roce 2021 uveden do Síně slávy Českého svazu cyklistiky.