Není první, protože už od zahajovací etapy v Bretani se trasa Tour de France vlnila a vrcholů přibývalo. Není ani z nejdelších či nejvyšších, ačkoliv vrchol Col de la Colombière pomyslně leží 15 metrů nad Poštovnou na Sněžce. Ale patří už k legendám závodu, v němž se bojuje o žlutý trikot, protože k jeho vrcholu se stoupalo ve 22 ročnících. A letos v osmé etapě bude znovu.

Ta začne v Oyonnax a po 150 kilometrech a překonání vrcholů 3. a 4. kategorie následovaných triptychem „jedniček“, tedy kopců 1. kategorie včetně závěrečného Colombièru zakotví v rovněž tradičním alpském Le Grand-Bornand.

A kdo ví, jestli tentokrát nebude vítěz oslavován namísto tradičního šampaňského sklenkou mléka, v kraji nejtradičnější surovinou. Ve středověku byly statky v okolí vlastněny bohatými sedláky, každý jich vlastnil několik a každý si pronajímal malý zemědělec. Bílé tekuté zlato tu bylo platidlem. Zemědělci museli pravidelně odvádět daň z mléka, tedy většinu produkce odevzdávat vrchnosti, ale přesto vymysleli podfuk, kterému říkali reblocher, něco jako „znovu zmáčknout vemeno“.

Reblochon a memento minulosti

To znamená, že krávy nevydojovali úplně a zbytek z dodatečného dojení ponechávali pro sebe. Toto mléko obsahovalo více tuku a hodilo se k výrobě sýra, kterému se dostalo názvu Reblochon. Ten pak zemědělci natajno prodávali v okolí a využívali k tomu i tajných přechodů z údolí Grand-Bornand do údolí Reposoir. Třeba právě i Colombièru.

Tou stejnou cestou se převážel taky likér z Aravis vyrobený z alpských bylin. Oba produkty zůstaly poznávacím znamením regionu dodnes, ačkoliv už se nepovažují za kontraband a i křivolakou silničku přes Col de la Colombière nahradily jiné, příjemnější cesty přes hřeben.

Ale tahle zůstala mementem minulosti a destinací cyklistiky. Kopec profíkům do cesty prvně postavili v roce 1960, přitom jen krátce předtím cestu na hřeben. Navždy bude tento den spojen se jménem Španěla Fernanda Manzanequeho. Byl první na horizontu, než ovládl i celou etapu s cílem v Thonon-les-Bains s dnes už takřka nemyslitelným náskokem 13 minut. Byla to tehdy Španělova první Tour de France a taky první z jeho etapových triumfů během osmi startů v Tour. Všechny se narodily identicky – díky dlouhým samostatným únikům.

Od té doby byly jako první na vrcholu samá esa – Virenque, Pantani nebo i Landis. Poslední návštěva hory se uskutečnila před třemi lety, kdy měl nejrychlejší nohy Alaphilippe.

O Colombièru se vždy mluví ve spojitosti s jeho bratrem Col de Romme, na který se musí cestou k vrcholu stoupat dřív (8,8 km s průměrným sklonem 8,9 % do výšky 1297 m), až pak přichází grande finale 7,5 kilometru s průměrným sklonem 8,5 % do výšky 1618 m n. m. Vrchařská fiesta.

Contador a jeho vzpoura

Však v roce 2009 se tu v plné nahotě ukázalo, komu jsou tyhle dvě hory nakloněny a komu méně. Lance Armstrong a Andreas Klöden, tehdy kolegové v týmu Astana, spadli z druhého respektive třetího místa v průběžném pořadí Tour na čtvrté a šesté, protože jim tento dvojboj nešmakoval. A jejich místa si usurpovali lucemburští bratři Andy a Fränk Schleckovi, kteří na vrchol hory vystoupali po boku suverénního a lačného pistolníka Alberta Contadora, paradoxně týmového kolegy obou odpáraných.

Španěl na Col de Romme zahájil ofenzivu, přestože měl být Armstrongovým domestikem, ale cítil se o tolik silnější. „Musím se kousat do jazyka,“ říkal Američan, když ho žádali o komentář kolegova útoku. „Nečekal jsem to.“ A přes média ho peskoval i týmový boss Johan Bruyneel: „Dnes večer jsme mohli být první, druhý a třetí, kdyby šetřil střelným prachem.“

Fränk, ten starší z bráchů, v Le Grand Bornand triumfoval, Contador ve žlutém dojel uprostřed, zatímco ruce oslavně zdvihal i mladší Andy, majitel bílého trikotu nejlepšího mladíka, který tenkrát ještě sponzorovala Škoda. Špičkoví vrchaři na prvních místech, tak to má Col de la Colombière nejraději.