Egan Bernal v růžovém dresu, neboli maglia rosa, pózující před milánskou katedrálou. Ty snímky, když se kolumbijský cyklista stal v neděli vítězem sto čtvrtého ročníku Giro d´Italia obletěly svět. Ale teď slyšte příběh o maglia nera, dresu barvy černé, který se v šesti ročnících Gira mezi lety 1946 a 1951 uděloval muži na úplně poslední pozici výsledků. Vezl ho tenkrát i Luigi Malabrocca, možná nejhorší závodník v historii italské Grand Tour.

V pátek 10. června 1949, vysoko v horách mezi Cuneem a Pinerolem vrcholil duel mezi Faustem Coppim a Ginem Bartalim o vítězství v 32. ročníku Gira. Byla to krutá pouť přes vršky hor, o níž pořadatelský deník La Gazzetta dello Sport napsal, že bude cyklistům lámat nohy. Do toho psí počasí, mokré a mrazivé.)

Fausto Coppi útočil, na chvostu vládlo šnečí tempo

Pro Fausta to byl slavný den, když se utrhl z hlavního pole a vypravil se sám ukusovat jeden po druhém zbývajících 190 kilometrů. Sám se škrábal do svahů francouzského Izoardu a na nejbližšího pronásledovatele v cíli čekal 20 minut. Ten den se vrátil do touženého maglia rosa a po tomto dni už o konečném výsledku nikdo nepochyboval. Třetí celkové prvenství získávalo jasné kontury.

Daleko, předaleko za Coppiho zády, probíhal duel jiného osamělého závodníka. Souboj se sebou samým. Mnoho hodin za italským suverénem se záměrně šnečím tempem do kopců drápal Luigi Malabrocca. Jenomže nejel si pro ostudu, nositel černého trikotu si možná nepochopitelně užíval obdiv italského publika. A taky pořadatelů, protože lídr soutěže (ve skutečnosti největší „lůzr“) inkasoval prize money a dostával na konci každé etapy jídlo i pití. Bitva o „triumf“ tak byla možná stejně vyhrocená jako ta na opačném konci pelotonu.

Abychom se ale nepochopili špatně – Malabrocca nebyl vůbec špatným závodníkem, vždyť se dvakrát stal národním šampionem v cyklokrosu, taky vyhrál silniční etapy Kolem Chorvatska a Slovinska. A přece se měl stát nejhorším.

Malabrocca? Nemocný a tragický…

Jako by mu ten titul byl předurčen osudem, protože „mala“ vychází z italského malato neboli nemocný, a brocca je zase ozvěnou slova brocco, které popisuje někoho, kdo je v něčem opravdu tragický. Tohle jméno se tedy zdálo být ideální pro toho, kdo chce být v něčem nejhorší.

Malabrocca „vyhrál“ maglia nera při jeho premiéře v roce 1946, úspěšně ho další rok obhájil a odstartoval tím kult. Lidé ochotně zůstávali v cíli hodiny po dojezdu favoritů, aby pozdravili svého posledního hrdinu.

A ten ke své roli přistupoval odpovědně. Loudal se na chvostu pelotonu. Často se zastavil v kavárně na espresso a jak se traduje, tyhle zastávky se mnohdy protáhly dlouhým obědem s fanoušky až do odpoledne. A tím dál vzrůstala Malabroccova obliba postavená na jeho divném jménu a komicky hrozných výkonech. Ať žije posledňák, volali na něj, když se šinul kolem.

Riccardo Minali byl pomyslným majitelem maglia nera při Giru 2021. Foto: instagram Riccardo Minali
Riccardo Minali byl pomyslným majitelem maglia nera při Giru 2021. Foto: instagram Riccardo Minali

Netrvalo dlouho, kdy se ze závisti k jeho pozici začala objevovat konkurence a v roce 1949 si Sante Carollo začal na temný dres brousit zuby. A tím odstartovala cyklistická fraška, absurdní divadlo, kdy dva rivalové bojovali loket na loket tak pomalu, jak jen mohli, a jejich duel Itálii pohltil.

Tu jeden, tu druhý se schoval v křoví. Jindy zase ve stodole, aby se druhý domníval, že jeho sok je kdesi daleko vpředu. Malabrocca se jednoho dne schoval v nádrži s vodou u jakéhosi sedláka a ten se ptal: Co tu pro rány boží děláte? „Co?“ odvětil Malabrocca. „Závodím na Giru.“ Ale proč v mé nádrži? podivoval se statkář.

Zesměšňujete šampiony, vyčítali jim

Tento festival prokrastinace trval celé tři týdny Gira a nakonec se z prvenství radoval Carollo, kterému trvalo skoro o deset hodin víc než vítěznému Coppimu, než se proloudal do cíle. Malabrocca na předposledním místě byl o dvě hodiny rychlejší.

Historie maglia nera se přestala psát dva roky poté, kdy si závodníci stěžovali, že soutěž zesměšňuje výkony těch, co opravdu přijeli na Giro závodit. V roce 2008 přišel pokus o revival v duchu červené lucerny roky udělované na Tour de France. Ale závodníci to odmítli jako urážku.

Protože cyklistika je přeci o vítězstvích. A vítězství jsou cyklistika. My teď tři týdny čekali na jméno vítěze letošního Gira, který ale neměl kdy se cestou k cíli zastavit s fanoušky na šálek espressa černého, jako bývala kdysi maglia nera.