Vedle žlutého trikotu pro lídra Tour de France není v cyklistickém světě slavnějšího dresu. A Maglia rosa, růžový symbol vedoucího muže Giro d’Italia při letošním ročníku věhlasného závodu, slaví kulaté devadesáté narozeniny. Trikot v provokativní barvě úplně poprvé navlékl 9. května 1931 italský hrdina Learco Guerra.  

Proti barvě dresu přitom tehdy důrazně protestoval dokonce sám italský diktátor Benito Mussolini, jemuž růžová přišla jako symbol nehodný tvrdému boji v sedlech bicyklů. Jenže ani vůle fašistického Duceho nakonec neměla sílu změnit běh věcí.

Růžové noviny Gazzeta dello Sport, růžový lídr

Označit lídra pelotonu barevným trikotem poprvé napadlo v roce 1919 otce Tour de France Henriho Desgrange. A při výběru odstínu padla volba na žlutou. Stejnou barvu měl totiž papír novin L’Auto, které Desgrangeho dítě od začátku v roce 1903 podporovaly.

Podobná situace panovala i na Giru, jehož sponzorem byl od premiéry v roce 1909 sportovní deník Gazzetta dello Sport. Ten ovšem vycházel na růžovém papíru.

A ve fašistické Itálii musela všechna velká rozhodnutí nést Duceho pečeť. Jenže nápad tvůrce Gira Armanda Cougneta a šéfa novin Emilia Colomba Mussoliniho pranic nezaujal a růžová mu byla vyloženě proti srsti jako příliš „zženštilá“. Gazzetta ovšem od svého prvního vydání v roce 1899 na jiném papíru nevycházela a přes jinou barevnou variantu zkrátka nejel vlak.

Mussolini nakonec se skřípěním zubů svolení dal, ale vymínil si, že na přední straně dresu lídr poveze obrázek fasces, antického etruského symbolu svázaných prutů a sekery, který fašisté přijali za svůj.

Duceho prokletí? Vše zachránil Camusso

Vynucený zásah Mussoliniho však jako by vynesl nad dnes tak ceněným trikotem kletbu. Poprvé se do růžového oblékl Guerra poté, co vyhrál podezřele rovinatou etapu, jejíž finiš nahrával jeho muskulatuře na úkor čtyřnásobného vítěze Gira Alfreda Bindy.

Jenže když italský šampion svlékl pruhovaný mistrovský dres a navlékl se do růžové, ne všichni novinku ocenili. „Světle růžová? Jako dámské šaty!“ křičely do světa noviny La Stampa. „Oblečený do trikolóry vypadá Guerra mužně…jako vlajka italské cyklistiky!“ psal kriticky list.

Eddy Merckx v roce 1975 při stoupání na Monte Grappa v růžovém dresu lídra italského Gira.
Eddy Merckx v roce 1975 při stoupání na Monte Grappa v růžovém dresu lídra italského Gira.

Za dva dny se ovšem Guerra poroučel k zemi a etapu dokončil v slzách. Růžová připadla Bindovi, tehdy možná nejlepšímu jezdci na světě. Těžký pád v šesté etapě ale vyřadil favorita ze hry a trikot lídra převzal opět Guerra. Návrat italského hrdiny způsobil davové šílenství. Tak velké, že v 9. etapě jeden z neopatrných fanoušků Guerru strhl k zemi a ukončil jeho působení v závodě.

Osud dvou elitních jezdců způsobil poprask. A pro pověrčivé byl jasným důkazem, že s maglia rosa není vše v pořádku. Hrozící ztrátu renomé nakonec odvrátil Francesco Camusso. Italský novic na Giru vydobyl růžový trikot ďábelskou jízdu přes italské Alpy, při níž nechyběla takticky perfektně naplánovaná výměna pastorku, a pověst italských cyklistů byla zachráněna.

Přehršel legend a příběhů

Podobných příběhů však historie růžového dresu nabízí nespočet. Třeba výkon Fausta Coppiho z roku 1949, kdy dvojnásobný vítěz Tour a majitel pěti celkových triumfů na Giru dokázal při etapě přes pět horských sedel proměnit 43sekundový odstup od lídra v náskok 23 minut.

Nebo památná bitva Andyho Hampstena se sněhem a mrazem na Passo di Gavia v roce 1988, kdy byl položen základní kámen historicky prvního amerického vítězství na Giru. Hampsten sice dojel v etapě druhý za Nizozemcem Breukinkem, po dni, kdy i „velcí chlapi plakali“, se ale navlékl do růžového a odolal následným útokům evropských jezdců až do cíle ve Vittorio Veneto.

Marco Pantani, italská cyklistická legenda, v růžovém dresu lídra. Foto: profimedia
Marco Pantani, italská cyklistická legenda, v růžovém dresu lídra Gira. Foto: profimedia

Z poslední doby pak vyčnívá famózní výkon Chrise Frooma z roku 2018. Britská legenda v 19. etapě zaútočila neskutečným způsobem na Colle delle Finestre a po úchvatném 80kilometrovém sólu se čtyřnásobný vítěz Tour vyšvihl z průběžného čtvrtého místa na první. A vykročil tak za posledním celkovým triumfem v podnicích Grand Tour, který mu ve sbírce scházel.

Růžovou zkrátka nemusíte nutně milovat. Hodnoty, které maglia rosa nese, jsou ale vždy vykoupeny nadlidskou dřinou, která z ní už celých devadesát let dělá jednu z nejvýznamnějších sportovních trofejí planety.