Byl jedním z průkopníků české cyklistiky mezi profesionály. Luboš Lom závodil začátkem 90. let čtyři roky v italském týmu Navigare. Dvakrát jel Giro, dvakrát Vueltu. V roce 1993 dokázal skončit druhý na závodě Coppi e Bartali, v témže roce byl čtvrtý v jedné z etap Vuelty.

Učarovala mu Itálie a po skončení kariéry začal do Česka dovážet produkty italských cyklistických značek jako Northwave nebo Briko. Cyklistiku miloval. „Byla pro mě zážitkem. Velká zábava, pak i práce,“ vzpomínal v jednom z rozhovorů rodák z Kladna. Na kole jezdil i po skončení kariéry.

Proslul třeba tím, že jel v roce 1994 přes 130 km sám před pelotonem na Paříž-Roubaix, což byl jeden z nejdelších sólových ataků v historii. Jelo se za velmi špatného počasí. „Padal sníh, byly dva stupně nad nulou. Všude na kostkách louže a pod nimi nebylo nic vidět. Bahno, do toho zima,“ vzpomínal Lom.

S týmem byli dohodnuti, že se co nejdřív pokusí odjet. „Byl to plán. Na Flandrech jsem měl těžký pád, měl jsem díru v koleni. Na Roubaix jsem šel prakticky z postele,“ přiznal. Přesto na nic nečekal a v plískanici vyrazil hned po startu sám dopředu. Na prvních kostkách už měl k dobru 14 minut! Nakonec jel v úniku 135 kilometrů a před Arenbergem byl dojet.

„Měl jsem toho dost. Úkol jsem splnil, týmu jsem udělal skvělou reklamu. A vydržel jsem tam déle, než všichni čekali. Ale jak jsem jel na větru sám, stálo mě to strašně sil a ten balík mě pak doslova přeletěl. Už jsem nemohl a slezl jsem,“ líčil.

Vždycky to byl bojovník. A srdce válečníka v poslední době potřebuje jako nikdy předtím. Od roku 2013 totiž svádí neúprosnou bitvu se zákeřnou onkologickou chorobou.

Dávali mu maximálně šest let života

„Když ho na Silvestra 2013 rozbolela záda, myslel si, že to jen klasicky přetáhl na kole. Bolest se však stupňovala, a tak ho ještě ten večer odvezla záchranka. Po sérii vyšetření v nemocnici, která nic neodhalila, zazněla nekompromisně až diagnóza z hematoonkologie – mnohočetný myelom, onkologické onemocnění kostní dřeně. Krutý verdikt s průměrnou dobou dožití šest let. V tu dobu mu bylo ale jen osmačtyřicet, a tak jsme všichni doufali, že naplánovaná léčba zabere a táta se zase vrátí do aktivního života,“ uvedly Lomovy dcery s manželkou na webu lubos-myelom9.webnode.cz.

Tento web vznikl proto, aby se pro nákladnou léčbu bývalého cyklisty podařily sehnat finanční prostředky. Rodina to není schopna utáhnout sama. „Čtyři cykly chemoterapie a autologní transplantace kmenových buněk udržely nemoc pět let na uzdě a táta tak mohl žít relativně normálním životem. I přes občasnou bolest zad začal zase pracovat, jezdit na kole a hlídat milovanou vnučku,“ popisují dcery zlepšení.

Luboš Lom v legendárním úniku na Paříž-Roubaix. Foto:
Luboš Lom, bývalý český elitní cyklista, v legendárním úniku na Paříž-Roubaix. Foto: lubos-myelom9.webnode.cz

Avšak v srpnu 2018 přišla bohužel další špatná zpráva, když výsledky pravidelného vyšetření potvrdily návrat onemocnění. V následujících dvou letech se rozšířilo prakticky do většiny kostí a vytvořilo nádorové masy, které začaly utlačovat důležité orgány a působily krutou a neutlumitelnou bolest.

„Ani přes nasazení několika typů léčby se jeho stav nelepšil a ošetřující lékař nám na začátku listopadu 2020 oznámil, že další léčba pro něj v Česku neexistuje, a odkázal nás na péči paliativního týmu s tím, že tátovi zbývá pár týdnů života. V tu dobu táta již nechodil, nebyl schopen se sám zvednout z postele, nejedl, trpěl nesnesitelnými bolestmi. Ale víra, že nemoc nakonec porazí, ho nikdy neopustila,“ líčí peripetie Lomova rodina.

Po hledání možnosti léčby v zahraničí se dostali až na německou kliniku do Chemnitzu k doktoru Hänelovi. „Ten nám po prostudování tátova případu dal k našemu překvapení nabídku léčby, která by mu mohla zachránit život. Na konci listopadu tak spolu s mámou odjel táta do Německa podstoupit první kolo navrhované léčby, které čeští doktoři nedávali žádnou šanci na úspěch. Po prvním cyklu chemoterapie a čtrnácti dnech hospitalizace se začal tátův stav rapidně zlepšovat, dokonce byl schopen odjet na Vánoce domů a strávit s námi svátky,“ popisují dcery.

Léčba v Německu zabírá

Od 6. ledna je Luboš Lom opět v Chemnitzu. Aktuálně absolvuje 3. cyklus chemoterapie. „Nádorové masy ustoupily o 90 procent, táta má znovu chuť k jídlu, je soběstačný, a dokonce začal celkem obstojně chodit. Pravděpodobně bude následovat 4. cyklus chemoterapie a jako další postup léčby transplantace kostní dřeně od dárce.“

Luboš Lom během angažmá v italském týmu Navigare.
Luboš Lom během angažmá v italském týmu Navigare. Foto: lubos-myelom9.webnode.cz

Problémem jsou ovšem vysoké náklady léčby. Pojišťovna možnost finančního plnění zamítla. Proto se rodina rozhodla založit transparentní účet a mezi přáteli, především z řad cyklistů, uspořádat sbírku.

„Padesát tisíc eur za první cykly chemoterapie se nám podařilo dát nějak dohromady, ale nyní jsme již bohužel veškeré naše finanční rezervy a možnosti vyčerpali, přitom k úhradě aktuálně naplánované léčby je ještě zapotřebí dát dohromady minimálně pětasedmdesát tisíc eur, tedy bezmála 2 000 000 korun,“ píše se na webu sbírky.

Pomoc přišla i z Itálie či USA

To, co se dělo v uplynulých dnech, rodinu i samotného Luboše dojalo. Kamarádi z řad cyklistů i mimo cyklistiku začali Lomův příběh a prosbu o pomoc šířit na sociálních sítích. V Česku, na Slovensku, v Itálii, ale i třeba v USA díky Katce Nash, která tam žije.

Někdo poslal stovku, jiný tisícovku, někdo třeba 50 tisíc korun. Každý podle svých možností. Silničáři, bikeři, dráhaři, cyklokrosaři, aktivní závodníci i ti, kteří už dávno kariéru vrcholového cyklisty skončili. Ale i takoví, kteří třeba na kole vůbec nejezdí a někteří možná ani jméno Luboše Loma neznají. Jen cítili potřebu pomoci člověku. Jmenovat jen některé by se neslušelo, dík patří úplně každému. A výsledek?

Luboš Lom, bývalý elitní cyklista, během léčby zákeřné nemoci. Foto:
Luboš Lom, bývalý elitní cyklista, během léčby zákeřné nemoci. Foto: lubos-myelom9.webnode.cz

„Vážení přátelé, kamarádi a lidé dobré vůle, díky Vám a Vaší neskutečné obětavosti se již za tři dny podařilo dosáhnout primárního cíle sbírky a vybralo se dostatek peněz pro úhradu chemoterapií a akutně naplánované péče – transplantace kostní dřeně od příbuzného dárce – na kterou táta ve čtvrtek nastupuje do Drážďan,“ děkuje rodina na webu.

Vybralo se dokonce daleko víc, zůstatek k dnešnímu dni je cca 2,9 milionu korun. „Protože se množí dotazy, jestli jsou náklady na léčbu tímto pokryty, jestli sbírka končí a co se bude dít se zbylými prostředky, chtěli bychom objasnit, že nemalé další finanční prostředky budou třeba na následnou lékařskou péči po transplantaci a především další léčbu, jejíž detaily a finanční náročnost nyní můžeme však pouze odhadovat. Vše se bude odvíjet od toho, jak bude táta na transplantaci reagovat. Každopádně např. v případě nutnosti léčby tvz. CAR-T cells se jedná o vyšší jednotky milionů Kč. Všem moc děkujeme, jste úžasní, díky Vám máme nyní naději…“

Tenhle příběh bývalého profíka ještě nekončí. Ale asi každý si přeje, aby skončil happy endem.