ŠKODA logo

Česko, potažmo dříve Československo, bývalo v minulosti skoro celou věčnost cyklokrosovou velmocí. Otec a syn Šimůnkové, Štybar, Bína, Dlask, Mlynář, Ausbuher, Ťoupalík, Fišera, Camrda, Kvasnička, bratři Kloučkové a mnozí další. Jména, která znal celý cyklokrosový svět. Medaile z mistrovství světa se domů vozily celkem pravidelně.

Bohužel, v současné době situace není zdaleka tak růžová, řečeno ještě hodně diplomaticky. Český cyklokros stagnuje a rozhodně nepatří mezi velmoci v takové míře, jako v letech nedávno minulých. Belgie, která světovému cyklokrosu vládne v podstatě bez přestávky mnoho let, je teď Česku neskutečně vzdálena. Přitom to tak nebývalo.

Kde je problém? Mezi mužskou elitou drží v současné době pomyslný prapor vládce Michael Boroš, borec se zkušenostmi z Belgie, který teď hájí barvy ČEZ Cykloteamu Tábor. Ovšem před nedělním Světovým pohárem v Overijse, který je generálkou na mistrovství světa v Ostende, byl právě Boroš jediným bodujícím Čechem v seriálu SP. Patřilo mu až 43. místo.

Neochota skloubit cyklokros s jinými disciplínami

Na domácím šampionátu v Jabkenicích získal před pár dny čtvrtý český titul v elitě, když triumfoval před Tomášem Paprstkou a Josefem Jelínkem. Ale bohužel, český mistrák už nemá zdaleka takový zvuk, jako když jezdili Štybar, Šimůnek, Bína a další.

Loňský šampión Emil Hekele dostal čtyřletý trest za doping, což v jeho případě znamená konec kariéry, protože mu je třiačtyřicet let. Nic proti Hekelemu, ale už když vloni vybojoval ve 42 letech domácí titul, o stavu českého cyklokrosu to také hodně vypovídalo.

Michael Boroš je nejlepším z českých cyklokrosových reprezentantů. Foto: Michal Červený
Michael Boroš je nejlepším z českých cyklokrosových reprezentantů. Foto: Michal Červený

„Bohužel nejsou lidi, a když se dívám, kde teď český cyklokros je, tak mi z toho je dost smutno. Takhle blbá doba tu snad nikdy nebyla,“ říká Radomír Šimůnek mladší, mistr republiky z roku 2016 a mnohonásobný medailista z domácích šampionátů. „Je zde jeden Boroš, který teď asi taky úplně neví, jak dál. A jediným zábleskem na letošním mistráku bylo to, jak jeli junioři,“ přiznává syn čtyřnásobného mistra světa.

„Přitom jsme skoro vždycky dokázali vychovat dobré juniory. V českých podmínkách to lze. Ale co se s těmi kluky stane pak, to je často záhada. Utíkají z cyklokrosu k bikům nebo na silnici, ale že se to nedá skloubit, to jsou kecy. Podívejte se na Mathieu van der Poela s Woutem van Aertem… Neříkám, že to tak vydrží dělat věčně, ale zvládnout se to dá,“ míní Šimůnek, který řadu let působil v elitních belgických týmech a potkal se i s Mathieu van der Poelem. Dodnes spolu mají přátelský vztah a občas si napíšou.

Junioři musí ven

Podle Šimůnka je ideálním scénářem, aby šikovný junior volil cestu odchodu ven. „Jenže třeba v belgických týmech je dneska obrovský přetlak. Pro ně musí být cizinec super, jinak vezmou radši Belgičana. Jsem pořád v kontaktu s šéfy týmů, kde jsem působil a často se mě na naše mladé závodníky ptají. Ale v podstatě jim nemám teď koho doporučit,“ krčí rameny.

„Oni ty kluky sledují, ale musí být fakt dobří. Pak jim šanci dají. A já říkám, že v českých podmínkách se dá dobrý junior vychovat. A pak to chce zkusit dostat se do Belgie, protože tam je cyklokros. Ale musí se tam nejen závodit, ale i trénovat a žít. I když to třeba ze začátku není pro mladého kluka lehké,“ tvrdí Šimůnek.

Problémem je, že junioři v této sezoně nemají možnost velké konfrontace s mezinárodní konkurencí, protože kvůli koronaviru závody jejich kategorií třeba v rámci SP ruší. „Na posledním mistráku jeli junioři fakt dobře a rozhodně je nezatracuju. Ukázali, že jsou schopni jet s nejlepšími, jen potřebují trochu uzrát. Je pouze otázkou, jestli vydrží u krosu,“ uvažuje Šimůnek.

Šimůnek: Češi zpohodlněli

Právě stanovení priorit a odvahy v podobě kroku odejít je podle něj často problém. „Klasickým příkladem je Tomáš Paprstka. Byl juniorským mistrem světa, ale jezdil jen tady. Venku si ani nečuchnul. Vyhrávat český poháry je fajn, ale co dál? Tohle je taková klasická česká pohodlnost. Je potřeba se pravidelně měřit s konkurencí, která je sedm set kilometrů daleko,“ tvrdí juniorský vicemistr světa z Tábora 2001.

Tomáš Paprstka na českém šampionátu v cyklokrosu 2021. Foto Michal Sváček/Mafra/profimedia
Tomáš Paprstka na českém šampionátu v cyklokrosu 2021. Foto Michal Sváček/Mafra/profimedia

Sám pořádně neví, jak z toho ven. „Jsem přesvědčený, že naši závodníci trochu zpohodlněli. U nás se jezdila řada dobře bodovaných závodů s cizinci, kde se dalo i slušně vydělat. Ale komu bude stačit jezdit doma, tak bude dobrý jen tady. Nikdy ne v mezinárodním měřítku.“

Šimůnek přesto doufá, že se opět českému cyklokrosu začne blýskat na lepší časy. „Musíme věřit, že zase přijde nový člověk, který český cyklokros spasí. Pak už záleží jen na něm, jak tu šanci uchopí a jakým směrem se bude chtít vyvíjet,“ dodává Šimůnek.