ŠKODA logo

Kulatý letopočet, který bude co nevidět minulostí, uzavírá rovněž dvě dekády událostí v české cyklistice, které nesly všechny barvy duhy: od růžové, přes žlutou i jednu temnou, až se zase – stejně jako kola, o která tu jde – otočila kolem dokola k barvě italské radosti. Toto je druhá polovina našeho výběru cyklistických událostí spojených s českými barvami.

2011 – Osm trofejí pro Vysočinu

V roce 2011, kdy už za sebou měli tři ročníky MTB závodů pro amatéry, sebrali novoměstští pořadatelé v čele s Petrem Vaňkem a tehdy ještě v tandemu i s Jánem Svoradou, někdejším elitním spurterem profesionálního pelotonu, odvahu a rozhodli se: Uspořádáme tu Světový pohár.

Nové Město na Moravě a zaplněné tribuny. Tradiční obrázek při zastávce elitních bikerů v Česku. Foto: Michal Červený
Nové Město na Moravě a zaplněné tribuny. Tradiční obrázek při zastávce elitních bikerů v Česku. Foto: Michal Červený

„Taková rozhodnutí jsou jen o odvaze,“ říká Vaněk, jak na Vysočinu do Nového Města na Moravě přitáhli nejlepší světové bikery. „Věřili jsme si. Závody, co jsme do té doby organizovali, se povedly.“ A stejně pak dopadla i premiéra elitního seriálu, protože závod byl vyhlášen nejlepším ze všech. A následně tuto trofej získal sedmkrát v řadě. Vrcholem snah pořadatelského týmu byl pak rok 2016, kdy se v Česku uskutečnilo mistrovství světa.

2012 – Zlato ze zatracení

Měl za sebou sezonu, kdy ho míjela vítězství a slyšel jen slova pochybností, které ovšem po suverénní jízdě předchozí sezonou byly možná namístě. První triumf přišel na správném místě, v Londýně, pod pěti kruhy. Jaroslav Kulhavý se stal olympijským šampion a s půlkilovou medailí na krku a v holínkách pronesl: „Úleva!“

Jaroslav Kulhavý a jeho zlatý finiš na olympijských hrách v Londýně 2012. Švýcar Nino Schurter bojoval marně... Foto: Michal Červený
Jaroslav Kulhavý a jeho zlatý finiš na olympijských hrách v Londýně 2012. Švýcar Nino Schurter bojoval marně… Foto: Michal Červený

Pro Česko v poslední den her získal na loukách v Hadleigh Farm čtvrtou zlatou a celkově desátou medaili, když v závěrečném souboji dvou mužů přespurtoval na cílové rovince Švýcara Schurtera. „Většina lidí mě pohřbila už před dvěma měsíci. Ale podrželi mě lidi okolo, ať už z týmu, nebo rodina. Ti všichni mi věřili. Nebo minimálně mi neřekli, že mi nevěří,“ říkal po životním úspěchu.

2013 – Úspěch v zákrytu

Tak to míval rád, tak to uměl. Ač vyrůstal a byl vychováván jako lídr, kdykoliv se na Romana Kreuzigera upřela pozornost a tlak, svoji roli neunesl. Na Tour de France začal 12. místem v boji o žlutý dres a druhým místem v soutěži o ten bílý v roce 2008. Další rok a pak ještě jednou byl osmý. Až přišel stý ročník Tour de France, jeho desátá v kariéře a s ní nejlepší výsledek v závodě – 5. místo. Jen Froome, Quintana a Španělé Rodríguez s Contadorem skončili před ním.

Právě Contador za to tak trochu mohl, protože k lídrovi stáje Saxo-Tinkoff ten rok Kreuziger přestoupil a na nejvýznamnější cyklistickou akci jel jako jeho domestik. Ve většině etap byl sice lepší než lídr týmu, ale svázán týmovou strategií musel pro Španěla pracovat. Po 17. etapě figuroval v průběžném pořadí na 3. místě a stal se tak prvním Čechem, který kdy dokázal být alespoň v průběžném pořadí na virtuálním pódiu Tour. A v Paříži nakonec spokojeně vyprávěl: „V top pět jsem na Tour nikdy nebyl.“

2014 – Válka o jméno

Z euforie se však stala černá můra a Roman Kreuziger musel další rok na Tour de France zapomenout. Týden před jejím startem se objevila zpráva, že v jeho biologickém pasu se objevily nesrovnalosti v období, kdy jezdil v kazašské Astaně. Dva roky pak Kreuziger bojoval u soudů s podezřením, že si zakázanými látkami pomáhal k lepším výkonům.

Najal si experty, kteří došli k závěru, že navýšení hodnot v biologickém pasu bylo způsobeno jiným vlivem než používáním dopingových látek, jenže cyklistická federace UCI ani Světová antidopingová agentura WADA tomu neuvěřily. Cyklista pak na svou obranu vytáhl, že přes deset let trpí nemocí štítné žlázy, a podstupuje substitutivní hormonální terapii, která má vliv na krvetvorbu. Kreuziger dál závodil a rozhodčí komise Českého olympijského výboru nakonec dospěla k názoru, že neporušil antidopingová pravidla, a před chystanou sportovní arbitráží v Lausanne UCI i WADA svá obvinění stáhly.

2015 – Triumf pro syna

Už to vypadalo na nejnudnější etapu toho ročníku Tour de France. Sprinteři si na jejím konci měli zaspurtovat a Tony Martin udržet žlutý trikot. Jenže Zdeněk Štybar rozhodl jinak – sprinteři se kdesi zapomněli, Štybarův německý kolega ze stáje Etixx-Quick Step v cílovém Le Havru upadl a zlomil si klíční kost, čímž přišel i o průběžné vedení v závodě. A český závodník vyhrál dojezd 6. etapy. Po 14 letech se tak z triumfu v nejslavnějším závodě planety radoval český cyklista. „Jsem šťastný, že jsem mohl vyhrát pro manželku Ine a mého syna. To vítězství bylo pro ně.“ Štybar získal druhé prvenství kariéry na závodě kategorie Grand Tour (po etapě Vuelty 2013) a druhé vítězství ten rok (po jednorázovce Strade Bianche).

2016 – Zlaté oko

Dvacetina vteřiny závodu. Tak fotograf Michal Červený pojmenoval fotografii bikera Jaroslava Kulhavého při Světovém poháru ve francouzském La Bresse, za níž na Staroměstské radnici v Praze převzal hlavní cenu v kategorii Sport v rámci soutěže Czech Press Photo. Současně získal i cenu ČTK, která se uděluje zpravodajské fotografii, která má výjimečné novinářské kvality – aktuálnost, pohotovost a výstižnost.

Jaroslav Kulhavý Foto: Michal Červený
Czech Press Photo za Dvacetinu vteřiny závodu. Aneb Jaroslav Kulhavý při Světovém poháru ve francouzském La Bresse, Foto: Michal Červený

„Jak název napovídá, tak to bylo foceno na 1/20 vteřiny, panshot, jak jede davem fanoušků,“ popisoval Červený, jehož fotografie můžete vídat i na serveru welovecycling.cz. „Když nepočítám Canon Junior Awards pár let nazpět, tak je to moje první umístění na Czech Press Photo. Cenu za Sport mi předával sám Jára, takže to bylo asi poprvé, co jsem negratuloval já jemu, ale on mně.“ Michal Červený pak s cyklistickou tvorbou dvakrát ovládl Sportovní fotografii roku.

2017 – Nejslavnější molo

Když Čestmír Kalaš v roce 1990 pokládal základy firmy Kalas pro výrobu cyklistického oblečení a první skromné objednávky přijímal ještě pomocí ručně psaných dopisů, měl v hlavě sen – aby oblečení s jeho jménem dosáhlo takové kvality, že v něm budou jezdit i závodníci na nejslavnějším cyklistickém závodě Tour de France. V roce 2016 podepsala táborská společnost smlouvu s belgickým týmem Wanty Groupe Gobert na dodávku cyklistického oblečení i oblečení pro volný čas. A dalšího roku ten stejný tým dostal pozvánku na divokou kartu do pelotonu nejslavnějšího závodu planety, do 104. Tour de France. Přítomnost na tomto přehlídkovém molu tak naplnila sny zakladatele. Firmu, po Škodě Auto druhou českou v závodě, motivovala i k vytvoření limitované edice dresu s tématem Tour de France.

2018 – Čeština od volantu

V roce 2001 stál na Giru poprvé. Tehdy měl jako nováček v týmu ONCE pomáhat hvězdě stáje Abrahamu Olanovi, nakonec v Miláně druhému. Uteklo sedmnáct let, bylo 4. května a René Andrle zapsal jednu další premiéru – v Jeruzalémě se v barvách prokontinentální stáje Israel Cycling Academy stal prvním sportovním ředitelem z Česka na některé z Grand Tour.

René Andrle, jeden ze sportovních ředitelů formace Israel Start-Up Nations.
René Andrle, jeden ze sportovních ředitelů formace Israel Start-Up Nation.

V italské tour sice prožil „jen“ deset dnů, načež ho tým vyslal ředitelovat do Asie na Tour of Japan, ale zážitek při jednom z tria nejslavnějších závodů roku byl hluboký. „Práce na Grand Tour je v něčem podobná těm menším závodům, ale samozřejmě o trošku nabitější,“ srovnával ten, který dostal na starost logistiku. „To člověk musí vymyslet, jaký je program na den, jaké auto kam jede, kdo v něm bude na startu, kdo po závodě. Je potřeba ohlídat, aby někde někdo nebo něco nezůstalo.“

2019 – Kolo z porcelánu

Za každým kolem Festka Bespoke se skrývá zajímavý příběh. A tento byl za všechny peníze. Vášnivý sběratel kol a milovník porcelánu z Bangkoku si v Praze objednal kolo na míru. Cenovka se nakonec vyšplhala na více než 800 tisíc korun i proto, že bylo vytvořeno ruční malbou ilustrátora Michala Bačáka s detaily tvořenými 24 karátovým zlatem. Stroj vznikal 13 měsíců. Bačák na karbonový rám kola obrazově zaznamenal životní cestu majitele kola v dekorativním duchu, který je umělcovým vlastním amalgámem portugalského Azulejo a tradiční anglické porcelánové školy Churchill Blue Willow. Design zahrnuje všechny důležité milníky v jeho životě, od narození dětí až po jeho koníčky jako cestování či hraní na flétnu, o cyklistice nemluvě.

2020 – Černý v růžovém snu

Dvaadvacet kilometrů před cílem 19. etapy se odpoutal ze skupiny uprchlíků a vydal se do sólové jízdy. Ačkoliv se za ním pohybovala silná pětice pronásledovatelů, Josef Černý předvedl fantastický výkon a svůj náskok udržel. Na italském Giru si připsal životní vítězství v etapě, o které se tvrdilo, že přinese triumf některého ze sprinterů. „Seběhlo se to všechno strašně rychle, ale je to úžasný pocit,“ radoval se Černý a věřit začal „až tak 500 metrů před cílem.“ Pro českou cyklistiku vybojoval na závodech Grand Tour vítězství po pěti letech a Štybarově jízdě do Le Havru, přičemž na Giru naposledy slavil Kreuziger v roce 2011. Černému triumf velkou měrou pomohl k novému angažmá, ze zanikajícího polského CCC se vydal ke Štybarovi do Quick-Stepu.