Sdílet:

Jezdíte na kole, v tréninku dřete a máte pocit, že se nezlepšujete? Jedním z řešení, jak zjistit, zda jste na hranici možností nebo máte neobjevené rezervy, představuje absolvování zátěžových testů. Spiroergometrie dokonale rozklíčuje váš kondiční stav.

We Love Cycling přináší všem sportovním nadšencům reportáž, jak spiroergometrie probíhá.

Celé vyšetření trvá dvanáct minut. Převlékla jsem se do cyklistického oblečení a nasedla na ergometr.  Dostávám hrudní pás a na obličej speciální masku, která je připojená k diagnostickému přístroji a sporttesteru. „Během testu nesmíte promluvit, jinak by sledované hodnoty byly zkreslené,“ říká Jana Žídeková z Ústavu sportovní medicíny a aktivního zdraví na Lékařské fakultě UK v Plzni, kam se může kdokoliv objednat.

Výsledkem je stanovení hodnoty VO2max

Vydala jsem se na spiroergometrii, zátěžové vyšetření, při němž se hodnotí úroveň aerobní kardiorespirační zdatnosti jedince analýzou vydechovaného vzduchu při maximálním fyzickém zatížení. V podstatě je to schopnost našeho oběhového a dýchacího systému přenášet kyslík z atmosféry do tkání (svalů) při maximální zátěži.

Výsledkem je stanovení hodnoty VO2max, což je množství kyslíku, které jste schopni dopravit svým pracujícím svalům při maximálním vytížení. A taky se dozvím, kde leží můj aerobní a anaerobní práh, což mohu využít v dalším tréninku.

Mým cílem je zrychlit na kole, ale spiroergometrie má i další využití – například k výběru vhodné pohybové aktivity i sportovní disciplíny.

Ondřej Cink, český reprezentant v cross country, absolvuje testy pravidelně.
Ondřej Cink, český reprezentant v cross country, absolvuje testy pravidelně.

Tři, dva, jedna, teď…. Začínám šlapat. Jana Žídeková mi do pedálů nastavuje 50 wattů. To je jako takové lehké rozjetí po cyklostezce. Usmívám se, a ještě stíhám kolegyni Markétě ukazovat posunky, ať mě nefotí přes dráty vedoucí k počítači.

Po dvou minutách Jana přidává dalších třicet wattů. Je to jako když se cyklostezka mírně zvedá nahoru. Jana s Markétou sledují grafy, zatímco statečně šlapu. Občas se podívám na chytré hodinky a sleduji, jak mi tep “jede” nahoru.

O 57 procent lepší než průměrná populace

Jana “utahuje” šrouby, další dvě minuty pojedu se 110 watty v nohách, a postupně přidává až na 208 W. Tep mi vyletěl na hodnotu 150 za minutu. Jana s Markétou mě hecují. “Pojď, pojď, pojď. Jde ti to dobře, ještě minuta.”

Zatnu zuby a šlapu, co to jde. Už ani moc nevnímám, co si povídají. Reaguji až když Jana začne mávat rukama na znamení, že test skončil.

Výsledek? Dosáhla jsem VO2 peaku 2,59 l/min. (hodnota maximálního objemu kyslíku, který je sportovec schopen využít). Jsem na tom mnohem lépe než průměrná populace. Přesně o 57 procent.

Spiroergometrie je způsob, jak zjistit rezervy v kondici a zlepšit výkonnost. Foto: We Love Cycling
Spiroergometrie je způsob, jak zjistit rezervy v kondici a zlepšit výkonnost. Foto: We Love Cycling

Podle přednosty Ústavu sportovní medicíny a aktivního zdraví na Lékařské fakultě UK v Plzni Aleše Kroužeckého se ale mohu ještě zlepšovat.  “Test vykazuje velmi slušnou aerobní kapacitu ve srovnání s odpovídající populací. Je ale vidět, že Míša se na kole jen vozí. Má značnou rezervu, kterou by šlo využít i k závodění. Doporučil bych jí přidat na objemu, to znamená jezdit více a tréninky zaměřit i na silovou vytrvalost – zařadit do nich i rychlejší intervaly.“

Co to znamená mi podrobně vysvětluje Jana Žídeková. Měla bych do tréninku zařadit nejméně dvakrát týdně intervaly.

Jak by vypadal ideální tréninkový plán?

Pondělí: volno.

Úterý: intervalový trénink. Po dvacetiminutovém rozjetí je vhodné zařadit šest svižných minut, kdy bych se měla držet 10 tepů nad aerobním prahem. Ten mi při testech vyšel na 118 tepech za minutu. A pak na dalších 10 minut zpomalit. To během tréninku opakovat třikrát.

Středa: trénink vytrvalosti. Dvouhodinová vyjížďka, kdy bych si měla na hodinkách hlídat, abych jela pod pod aerobním prahem.

Čtvrtek: trénink v tempu. Jízda, během které by výkon měl zůstat pět tepů nad aerobním prahem.

Pátek: volno.

Sobota:  intervalový trénink. Po dvacetiminutovém rozjetí je vhodné zařadit šest svižných minut, kdy bych se měla držet 10 tepů nad aerobním prahem. Ten mi při testech vyšel na 118 tepech za minutu. A pak na dalších 10 minut zpomalit. To během tréninku opakovat třikrát.

Neděle: volno.

V dalších týdnech jsem dostala za úkol postupně zvyšovat zátěž během intervalového tréninku. To znamená jet 10 minut v tempu a 5 minut volněji. Cílem je postupně, po pravidelném týdenním navyšování, jezdit až 20 minut v tempu proložených pěti až deseti volnějšími minutami.

Tato stránka používá cookies

Více informací o zpracování Vašich osobních údajů na jejich základě a o Vašich právech naleznete v Informaci o zpracování osobních údajů prostřednictvím cookies a jiných webových technologií. Níže můžete udělit souhlas se zpracování osobních údajů rovněž pro uvedené účely / uvedený účel.