Sdílet:

Prožívá zvláštní sezonu. Získat zlato na olympijských hrách v Tokiu, a pak ukončit kariéru. Tak vypadal ideální scénář kalendářního roku 2020 v podání Ondřeje Synka, české skifařské jedničky. Jenže pandemie koronaviru plány sedmatřicetiletého českého reprezentanta zmařila. Borec pyšnící se pěti tituly mistra světa a třemi olympijskými medailemi však odmítl odejít do sportovního důchodu bez očekávaného vrcholu na japonských hrách. Netradiční rok využil k úpravám kolem domu. A kromě standardního tréninku zařadil do přípravy i velkou porci cyklistiky.

Jak vypadá příprava, když jste přišel o vrchol v podobě olympijského závodu i světových pohárů?

Dokud jsem na jaře nesměl na vodu, zvládl jsem hodně domácích povinností. Měl jsem u domu hromadu kamenů, které bylo nutné přesunout. Našly se tam i stokilogramové šutráky, s nimiž jsem se musel hodně poprat. Byla to taková bio posilovna. Navíc jsem naštípal asi kubík dřeva, dalších patnáct jsem jich přeskládal pod střechu, abych to měl pěkně vysušené. Prostě klasika. Samozřejmě jsem nijak nezanedbával ani trénink. Než se mohlo na vodu, dřel jsem doma na trenažéru. Nejsem toho příznivec, ale nedalo se nic dělat. Teď už samozřejmě trénuji v normálním režimu. Musím být připravený. Doufám, že podzimní mistrovství Evropy v Polsku se uskuteční.

Ondřej Synek, úspěšný český skifař, si přípravu v sezoně poznamenané pandemií koronaviru zpestřuje cyklistikou. Foto: Sport Invest
Ondřej Synek, úspěšný český skifař, si přípravu v sezoně poznamenané pandemií koronaviru zpestřuje cyklistikou. Foto: Sport Invest

Během pandemie a všech karanténních opatření se hodně rozmohly nejrůznější virtuální závody prostřednictvím trenažérů. Jaký je váš pohled na daný způsob přípravy?

Třeba veslařský trenažér mám v přípravě dvacet let a tam je výkon hodně podobný skutečnosti na vodě, je to snadno měřitelné. Doma mám i rotoped, který využívám. Ale musím říct, že trenažéry propojené s cyklistickými aplikacemi mi nepřišly moc přesné. Předjížděly mě holky, které by mě ve skutečném závodě nepředjely. Ještě to asi není úplně vychytané. Ale nápad je to super.

Máte pochopení pro tréninkový proces na trenažérech?

Je to nutnost. Veslování je o intervalech, závody jsou třeba na dva kilometry. V zimě je možné třeba dvě hodiny zvládnout. Ale když jsem četl, že na trenažérech sedí cyklisté třeba pět hodin, přijde mi to hrozné. Upadnul by mi zadek.

Na kole ale jezdíte od jara do podzimu pravidelně. A účastníte se i závodů Kola pro život. Jde pro vás o velké zpestření?

Rozhodně. Jednou jsem dokonce finišoval sedmnáctý v absolutním pořadí. Už je to sice pár sezon zpátky, ale kolo mě fakt hodně baví. Samozřejmě záleží na profilu a kolik kilometrů mám našlapáno od začátku sezony. Nicméně mám fyzický fond z veslování, takže ani nepotřebuji mít v sedle nějaký obrovský objem. Spíše jde o to, abych byl rozjetý.

Ondřej Synek v sedle kola při závodě seriálu Kolo pro život. Foto: Kolo pro život
Ondřej Synek v čele skupiny při závodě seriálu Kolo pro život. Foto: Kolo pro život

Vybíráte si trasy nebo je vám jedno, kde jedete?

Tak je jasné, že dlouhé kopce úplně nevyhledávám. Vytáhnout sto pět kilogramů na několik kilometrů táhlé stoupání není nic snadného. Ale jsem připravený zdolat jakýkoliv profil. Já vážně jezdím hodně rád a výsledky neřeším. Prioritou jsou výsledky ve veslování, kolo představuje skvělou zábavu.

Na kole se vozíte či jedete pokaždé naplno?

V letošním roce představuje kolo doplněk přípravy. Takže většinou jedu v závodním tempu. Fakt na hraně, aby mi to něco dalo. Nešetřím se a dřu na doraz.

Takže žádné pohodové jízdy na kávičku s dortíkem nebo na pivo?

Když jedu s dětmi, tak je vždy povinná zastávka na zmrzlinu a já si dávám malé pivo. To je super změna, za kterou jsem rád. Ale jakmile jsem sám, tak jde o součást tréninku a do pedálů drtím maximální silou.

Děti vaše nadšení pro cyklistiku jako výplň volného času sdílí?

Nechci, aby jen seděli doma. Snažím se každou chvilku s nimi trávit aktivně. Většinou je vytáhnu právě na kolo. Matyáš to miluje a prakticky bez kola nemůže být. Alice je absolutní opak. Ale když se jí správně vytyčí cíl, a ještě má patřičnou náladu, je pro kolo zapálená víc než synek. A oba jsou dost nadšení, když nás chytne déšť, protože projíždění kalužemi si fakt užívají.

Jste příznivec horského kola s ohledem na postavu nebo tíhnete k silniční cyklistice?

Jezdím převážně na biku. Hlavně na Kokořínsku nebo na Mělnicku. Ale mám rád i silnici, byť aktuálně ji doma nemám. Problém z mého pohledu je, že ve Středních Čechách jsou asfaltové cesty hodně rozbité a provoz je velký. Ale třeba v Krkonoších si rád silniční kolo půjčím a projedu se. Provoz není takový a tamní kopce mám rád.