Sdílet:

Jan Škarnitzl patří mezi nejzkušenější domácí bikery. Za pár dní mu bude 34 let, přesto sezonu, v níž se dlouhou dobu nezávodilo, zažívá poprvé. Ale na všem vidí pozitiva. Dal se dohromady po operaci ruky, což byl důsledek pádu na únorových závodech v Řecku a užíval si čas s rodinou, což je pro něj normálně v nynějším ročním období rovněž  vzácnost. „I kdyby celá sezona kvůli koronaviru nebyla, asi bych se z toho nezbláznil. Sice mi závody chyběly, ale zase nejsem typ, který by musel stát na startu každý týden,“ říká biker stáje Cyklostar Trek Mercedes-Benz.

Máte za sebou pár úvodních závodů, jak se cítíte?

Docela to jde. Je znát, že se zatím moc nezávodilo, ale všichni to mají podobné. Já jel pro zpestření tréninku i pár virtuálních závodů, teď čtyři menší konečně v terénu a doufám, že forma půjde nahoru, abych byl co nejlíp připraven na první vrchol sezony, kterým bude mistrovství republiky.

Ruka už je po operaci v pořádku? Nijak vás nelimituje?

Naštěstí je vše v pohodě. Měl jsem z toho pádu zlomenou záprstní kost a hrozilo, že by nesrostla dobře. Operační zákrok byl nutný a provedl se hned. Bylo potřeba to zpevnit šrouby, které mám v ruce dodnes. Nijak mě to na kole neomezuje a po sezoně budeme řešit, jestli se šrouby vyndají nebo je lékaři ještě v ruce nechají.

Kolik dnů od zákroku jste mohl začít trénovat?

Týden jsem měl klidový režim, pak jsem se začal trochu hýbat a po třech týdnech už jsem jezdil venku na kole. Nejdřív jen na silničce, do terénu jsem hned nechtěl. Ale zranění se hojilo hodně rychle, a když jsem začal jezdit na biku v terénu, žádné problémy nenastaly.

Rentgenový snímek zlomené ruky českého bikera Jana Škarnitzla po operaci v Motole. Foto: Instagram Jana Škarnitzla
Rentgenový snímek zlomené ruky českého bikera Jana Škarnitzla po operaci v Motole. Foto: Instagram Jana Škarnitzla

Ale nucená pauza kvůli koronaviru vám kvůli doléčení stejně přišla vhod, ne?

Kdyby se normálně závodilo podle plánu, asi by to z mé strany bylo víc tlačený, abych byl co nejdřív zpátky, ale asi bych přišel maximálně o dva závody. Ty, které jsem měl v plánu začátkem dubna, už bych jel. Otázkou je, jak bych vypadal. Ale ruka byla připravena.

Jak jste období bez závodů trávil?

Začal jsem víc dbát o své tělo. Nechal jsem si udělat znovu posed na kole, začal jsem víc běhat a cvičit. Měl jsem trochu problémy se svalovými úpony u jedné části stehen. Trošku jsem protahování zanedbával a teď jsem vše víc konzultoval s odborníky. Mohlo to být třeba i tím, že jsem přešel na nové kolo, pedály i tretry. Chvilku trvalo, než si všechno sedlo. Cvičení mi hodně pomohlo.

Kolik kilometrů reprezentační biker v rámci přípravy naběhal?

Docela dost, nikdy jsem tolik neběhal. U nás v Polabí je samá rovina, tak to jde docela dobře. Občas jsem si v rámci tréninku dal i půlmaraton, ale to už je pro mě hrana. Po patnácti kilometrech už jsem začal cítit lýtka i achillovky.

Je těžké trénovat, když člověk pořádně neví, kdy se začne závodit?

Bylo to pro všechny stejné. Věděl jsem, že závody nebudou hned, tak jsem tomu trénink uzpůsobil. Ale pořád jsem se připravoval, abych byl v kondici. Kdyby sezona nebyla vůbec, zvládl bych to a v podstatě bych s tím neměl nějaký obrovský problém, když pominu finanční hledisko.

Většina lidí už se závodů nemohla dočkat…

Já se rovněž těšil, ale přece jen už mám za ty roky něco odzávoděno a nemusím nutně být na startu pořád. Dokážu se vyšťavit i na tréninku. Navíc mám doma dvě malé děti a moc jsem si chvíle s rodinou užíval. Přece jen je zrovna na jaře dost závodů, do toho ještě tréninkové kempy a další týmové povinnosti. Takže doma normálně touto dobou moc často nebývám.

Zmínil jste finance. O kolik přichází biker, když nezávodí?

O všechny prize money ze závodů, kde je docela dost peněz. No, a když budu mluvit za nás, tak došlo k nějakému procentuálnímu snížení platu. Bylo napříč celým týmem na základě domluvy. Ale vím, že jsou týmy, které platy závodníkům stoply úplně. Teď je otázkou, jaký všechno bude mít dopad na sport, kolik firem od sponzoringu ustoupí nebo jak pokrátí původní smlouvy.

Český biker Jan Škarnitzl při jednom z prvních soutěžních startů sezony 2020. Foto: Miloš Lubas
Český biker Jan Škarnitzl při jednom z prvních soutěžních startů sezony 2020. Foto: Miloš Lubas

Sezona u nás se pomalu rozjíždí, co pojedete v nejbližších týdnech?

Nyní už jsou vlastně každý víkend závody. Jel jsem Nova Cup, pohárový závod v maratonu v Mostu, v plánu mám Kolo pro život na Orlíku, pohár v cross country v Touškově a mistrák republiky v Peci pod Sněžkou. Mezinárodní závody budou nahuštěné do podzimu, takže bude prostor se na ně dobře připravit. Pro mě je prvním vrcholem republika, pak Nové Město a mistrovství světa. Všude budu chtít zajet co nejlíp.

Nebude sezona nahuštěná do několika podzimních týdnů divná?

Myslím, že pokud se odjede podle nynějšího plánu, tak se ji v rámci možností podařilo zachránit. Podzim bude hodně náročný, ale třeba silničáři to mají podstatně horší. Bude zajímavé sledovat, jak na tom kdo bude, protože asi nikomu v nabitém programu nesedne úplně každý závod.

V bikovém pelotonu patříte k nejzkušenějším borcům. Je těžší držet krok s mladými vlčáky, kteří do cross country přicházejí?

Ve svěťáku se toho hodně změnilo. Závody jsou úplně jiné. Tratě se zkracují, kopce se zkracují, je to stavěné úplně jinak než třeba před patnácti lety, kdy já začínal jezdit tyhle velké závody. Ty změny nejsou úplně v můj prospěch, protože nahrávají spíš explozivním typům závodníků. Je to hlavně o dynamice a technice. Já jsem tempový jezdec, který dokáže zaútočit v dlouhém stoupání. Jenže tady je většina kopců od minuty do dvou. Ale pracuji na tom, abych se přizpůsobil a byl schopen jezdit pořád na nějaké úrovni. Uvidíme, jak dlouho budu schopen držet krok s těmi mladšími.

Český biker Jan Škarnitzl sní o účasti na olympijských hrách v Tokiu 2021. Foto: Miloš Lubas
Český biker Jan Škarnitzl sní o účasti na olympijských hrách v Tokiu 2021. Foto: Miloš Lubas

A tušíte jak dlouho s nimi vydržíte?

Bude záležet jen na mé výkonnosti. Smlouvy se řeší většinou na rok a já chci příští rok určitě závodit. I kvůli olympiádě. Zkusíme se porvat ještě o jedno místo pro Česko, i když nebude snadné přeskočit v žebříčku Němce. Důležité budou první dva svěťáky příštího roku. Vím, že to nepůjde donekonečna, takže se už trochu musím dívat kolem sebe a trochu přemýšlet, kde bych se mohl po skončení kariéry realizovat. Teď jen vím, že bych rád zůstal u sportu, protože jsem se toho za ty roky hodně naučil a rád bych zkušenosti předával dál. Ale teď jsem pořád ještě závodník a chci tomu dát maximum. Až jednou ucítím, že je vhodný čas, abych z pelotonu vystoupil, tak ten krok udělám.