Octl se ve vybrané společnosti! Doslova hvězdné. Nenápadná, ale o to více ohromující byla zpráva ze Španělska, že uznávaný deník Marca zařadil Jiřího Ježka mezi sto nejlepších sportovců 21. století. Jako jediného českého sportovce! Rodáka z Prahy, který má doma šest zlatých paralympijských medaili a stejný počet titulů z mistrovství světa.
„Můj první dojem byl trošku rezervovaný. Nechtěl jsem zprávě věřit, protože jsem právě přišel z kola. A doma jsem pak s úžasem koukal, kdo v žebříčku je. Beru to s jistou rezervou, ale pochopitelně jde o velkou poctu, která mě těší i kvůli rodině a všem, co mě podporovali celou kariéru,“ vypravuje nyní pětačtyřicetiletý Ježek, který má od jedenácti let po autonehodě amputovanou pravou nohu pod kolenem.
Ohromila vás zpráva o zařazení do žebříčku nejlepších sportovců století v čele s Phelpsem, Boltem a Federerem, který sestavil deník Marca?
Aby ne. Pečlivě jsem si celý žebříček prošel. Zvláště od španělského prestižního deníku, s nímž jsem za celou kariéru dělal snad dva rozhovory. Nebylo to umístění na základě nějakých osobních vztahů. A vůbec neřeším, kdo byl před mým jménem a koho jsem nechal za sebou. Objektivně jsem přesvědčený, že by si v daném žebříčku zasloužila být spousta jiných českých sportovců. Myslím, že jde o odraz toho, jak vnímali moje úspěchy v zahraničí.
Až za vámi skončili cyklisté Boonen či Cavendish. První se pyšní titulem mistra světa či triumfem v klasikách Kolem Flander a Paříž-Roubaix, druhý je rovněž světovým šampionem a má třicet vyhraných etap z Tour de France.
Je to zvláštní, protože ve Španělsku je cyklistika velice populární. A je nezpochybnitelné, že dopad výsledků Boonena i Cavendishe je celosvětový. Určitě se necítím výše než tihle dva kluci. Beru svoje umístění jako odměnu pro mě i celý paralympijský sport. Však mi také psala spousta bývalých soupeřů, že moje zařazení do žebříčku je vyznamenáním i pro ně. Osobně vnímám vše tak, že nejde o součet medailí, ale o vliv člověka na daný sport. Já jezdil závody i se zdravými cyklisty a mám pocit, že jsem paralympijskému sportu hodně přispěl.
Změnil jste obecný, v minulosti často přezíravý pohled na handicapované sportovce?
Ano. Lidé berou handicapovaný sport jako plnohodnotný. Paralympionici jsou vnímáni jako skuteční sportovci. Nechci si fandit, ale myslím, že se to díky mně změnilo. Otevřel jsem následovníkům dveře. Byli jsme vnímáni jako zvláštní odnož sportu. Ale jsem přesvědčený, že pohled většiny lidí se zásadně změnil.
Kromě šesti prvenství jste z paralympiád přivezl celkem jedenáct medailí, šestkrát byl mistrem světa, opakovaně ovládl mistrovství Evropy a zúčastnil se i jako oficiální předjezdec časovky na Tour de France. Nezůstaly vaše úspěchy doma nedoceněny?
Spousta českých sportovců připouští, že v zahraniční jsou oceňováni a za výsledky oslavováni více než doma. A zahraniční sportovci mi vlastně říkají to samé v opačném gardu. Tvrdí, že mimo rodnou vlast jsou mnohdy populárnější. Já chtěl vždy dělat radost fanouškům, což se mi dařilo. Žádné finanční bonusy by nevyrovnaly stav, v němž by se sport odehrával bez zájmu příznivců a popularity. Pro mě bylo největší odměnou nadšení lidí a fakt, že mi při závodech fandili.
Před třemi lety jste ukončil kariéru. Nechybí vám trénink a rutina, která byla s vrcholovým sportem spojená?
Užívám si kolo jako regeneraci od pracovních záležitostí. Sport beru jako součást života, protože vím, že je pohyb důležitý pro lidské tělo. Buď jdu hodinu běhat, nebo hodinu a půl na kolo. Snažím se každý den alespoň krátce sportovat.
Mnoho sportovců po kariéře brblá, že si nevážili zázemí a servisu, jehož se jim dostávalo v dobách, kdy veškerou energii zaměřovali jen na výsledky. Je to i váš případ?
Ani náhodou. Pro mě se vlastně nic nezměnilo. Neživilo mě závodění na kole, spíše marketing. A rovněž nyní je mojí náplní spolupráce se společnostmi, které mě podporovaly během aktivní kariéry. Jen místo hodin v sedle při tréninku věnuji čase těm firmám.
Jedna zásadní změna vás však po kariéře potkala. Ač jste celý život prožil v Praze, hlavně město jste nyní opustil.
To je velice příjemná změna! Celý život jsem prožil v Dejvicích uprostřed města. Vždy mi v Praze chyběl kontakt s přírodou. Bydleli jsme s manželkou ve starém činžáku, bez balkonu a já vždy snil, že si po kole sednu na sluníčko s kávou a budu koukat do přírody. To teď mám. Starám se o domek. Je to hezký zlom i pro pohybovou složku. Když sednu na kolo, jsem okamžitě v křivoklátských lesích. Užívám si úplně nový život
