Emil se stal dost možná světovou raritou. Svou první medaili z domácího šampionátu elitní kategorie v cyklokrosu získal ve 42 letech! A co víc, byla z kovu nejcennějšího. Hekele za sebou nechal všechny favority, všechny daleko mladší borce, a po závodě oblékl mistrovský dres.
„Klobouk dolů, jak to zvládl. Tohle nebylo vítězství zkušeností nebo taktiky, ale vyloženě síly. Na tak náročném okruhu vyhrávají jen ti nejlepší. A Emil byl prostě suverénní. Ale pořád to nepobírám,“ říkal při sledovaní Hekeleho triumfu spolukomentátor ČT Sport Radomír Šimůnek mladší, mistr republiky z roku 2016 a majitel celkem osmi cenných kovů z domácích šampionátů.
Emil Hekele nikdy doma nepatřil do úplné špičky. Byl to vždy poctivý závodník, jezdil na Světové poháry, mistrovství světa, ale vždy byl někdo z Čechů před ním. Ať už to byli Dlask, Pospíšil, Ausbuher nebo Ježek.
Hekele nebyl tak dobrý, jako třeba Štybar, Šimůnek, Bína nebo Dlask, že by se dostal do některého ze zahraničních týmů a mohl se (hlavně v Belgii) cyklokrosem trochu zabezpečit. V pokročilejším věku už nejezdil ty nejlepší závody a i nyní si vybírá podniky nižší kategorie například v Lucembursku nebo Švýcarsku. Letos dokonce závodil v Japonsku a vyhrával tam.
Má tam daleko lepší šance na výsledek, protože tam nestartují nejlepší Belgičané nebo Nizozemci. A to znamená, že si vydělá lepší peníze. Japonci mu zase zaplatí náklady na cestu, a co si Emil vydělá, je jeho. Takovým závodům dává přednost i před domácím pohárem.
Emil je svéráz, to vám řekne každý, kdo ho zná. Když byl vloni při mistrovském závodě z druhého místa diskvalifikován kvůli výměně kola v depu mimo povolené území, označil vedení českého cyklokrosu za mafiány…
To nebyl zdaleka jediný výkřik. Už v minulosti se z jeho úst linula řada výroků a podjatosti při nominacích na vrcholné akce, obviňoval vedení svazu i reprezentačního trenéra. Možná si tím udělal dost nepřátel.
Hekele je tvrdá moravská palice, která si nechá málokdy vymluvit svůj názor, ale na kole si jde tvrdě za svým. Denně podstupuje dřinu, zatímco jeho vrstevníci i mladší závodníci už dávno pověsili kolo na hřebík a nemají už chuť se gumovat při tvrdých trénincích. „Emil je z Loštic a zraje jako ten jejich tvarůžek,“ říkal s úsměvem Šimůnek.
Hekele je obrovský dříč. Chce všem dokázat, že ani ve 42 letech nepatří do starého železa. A určitě i sám sobě. Když se před šampionátem hovořilo o okruhu favoritů, jeho jméno padlo taky, ale rozhodně ne o adeptovi na titul.
Ten měl podle papírových předpokladů získat Michael Boroš, který usiloval o čtvrté zlato v řadě. Jenže očividně neměl svůj den. Skončil třetí. Druhý byl 19letý Tomáš Kopecký, jemuž by mohl Emil dělat tátu.
Hekele ukázal fantastickou formu. Vyhrál na výkon, nikdo ze soupeřů na něj nestačil. „Má to pořád v sobě. Takové to správné závodnické zaujetí. Když vidím, co předvádí, jsem z toho v šoku. To je neuvěřitelný,“ tvrdil Šimůnek.
Ano, nachystat se na hodinu pekla v sedle, kdy člověk jede skoro celou dobu absolutní hranu, je skutečně hodně těžké. Zvlášť ve 42 letech. Za to zaslouží Emil Hekele slova uznání. A mladí by se taky měli chytit za nos. Je to pro ně trošku ostuda. Vnímají to tak všichni, včetně fanoušků.
„Měli by se stydět, vrátit kola, veškeré výhody a začít makat. Aby si vážili všeho, co si ostatní musí hradit ze svého. Hanba jim a poklona Emilovi,“ napsal jeden z nich v diskuzi k šampionátu na Facebooku.
Hekeleho výkon byl obdivuhodný a nikdo nemůže jeho vítězství snižovat. „Věřil jsem si hodně,“ přiznal. „Tenhle titul je zadostiučiněním za celoživotní dřinu. Rodina to se mnou má těžký, jsem pořád na kole. Rozhodlo srdce, ne zkušenosti,“ líčil dojatý Hekele. Když stál v mistrovském dresu na nejvyšším stupni a hráli mu hymnu, došlo i na slzy štěstí. „Motivace byla obrovská, v noci před závodem jsem skoro nespal,“ přiznal.
Teď má jako domácí šampión jistou nominaci na mistrovství světa, které se koná za tři týdny ve Švýcarsku. A je velmi pravděpodobné, že tam v elitní kategorii bude nejstarším závodníkem.
Emilio, jak mu říkají, určitě ze stupňů pohlédl i k nebi. Tam už několik let odpočívá jeho tatínek, taky bývalý výborný cyklista, který Emila k cyklokrosu přivedl. A tenhle titul patří i jemu. Na jeho počest si Emil mladší dal večer určitě aspoň jednu oblíbenou slivovičku.
I mezi ženami se z titulu radovala veteránka. Pavle Havlíkové bude v dubnu sedmatřicet, přesto doma nemá konkurenci. Získala už svůj sedmý titul, čímž se zařadila po bok rekordmanů Radomíra Šimůnka staršího a Zdeňka Štybara. „Je to odměna za dlouholetou práci, ale necítím se rovna těm legendám. Přesto si toho moc vážím,“ řekla Pavla.
