Co pro vás osobně znamená závod Titan Desert?
Je pro mě něčím výjimečný, vždyť jsem tam startoval pětkrát. Kolikrát už jsem si říkal, proč mě tak přitahuje a asi jsem v minulém životě musel být součástí nějaké karavany přes Saharu 🙂 Ta poušť je magická. Všude je vidět strašně daleko a uvědomíte si neskutečnou sílu té přírody. Je to něco daleko silnějšího než člověk. Vždycky jsem se tam rád vracel. Stejně jako horolezec na osmitisícovku nebo mořeplavec na oceán.
Jaké to je jezdit v písečných dunách na kole?
Není to úplně standardní a musíte na to být perfektně připraveni. Nejen materiálově, ale i fyzicky nebo psychicky. Rozhoduje tam dobrá znalost terénu i navigace.
Dá se v poušti zabloudit nebo je to při tomto závodě vyloučené?
Strašně snadno, ale zas to není takové, že byste se ztratili v poušti a nikdo vás nenašel 🙂 Jen stačí, když člověk jede sám a nevidí značení. Já naštěstí nikdy vyloženě nezabloudil, ale situace, kdy vám dochází voda a nejste si úplně jisti, na klidu nepřidají. Ale závodník, který se sem vydá, musí být psychicky odolný a je třeba umět řešit i krizové situace.
Je ten závod hodně nevyzpytatelný?
Každý den je jiný. Může se stát spousta věcí. Během hodiny se dá ten závod ztratit. Čtyři dny můžete pořád jezdit v první skupině a pátý den koupíte hodinu.
Jak je to s doplňováním tekutin během závodu?
V poušti je to moc důležité, protože tekutiny dochází daleko rychleji. Na startu si musíte vzít tři litry vody a vždy za necelou hodinu je bufet, kde máte možnost vodu doplnit. Pitný režim je v tomhle závodě zásadní.
Nechtěl jste v Maroku startovat i letos?
Původně ano. Říkal jsem si, že bych mohl vyhrát kategorii nad 40 let. Ale už jsem jel Cape Epic v Jihoafrické republice a tohle bylo relativně krátce po něm, tak letos nejedu.
Co vás tedy ještě v roce 2019 čeká?
Naplňuje mě hlavně trénování a řízení týmu Force Fojtík Head tým, který vedeme s bráchou. Není to už jen o mém osobním závodění, ale máme pod sebou asi 15-20 lidí, o které se staráme a vytváříme zázemí. Moc mě tahle práce baví, ale pořád tam jsou ještě osobní touhy závodit a sáhnout si na nějaký limit. Takže něco určitě pojedu doma, venku je ve hře několik startů. Třeba Salzkammergut Trophy v Rakousku na 211 kilometrů, kterou už jsem vyhrál. Snad těch 10 hodin na kole ještě zvládnu 🙂 A na konci sezóny bych možná zkusil Brasil Ride.
