Šest paralympijských zlatých medailí. Životní příběh, který inspiruje tisíce lidí, a nyní další mimořádná pocta. Jiří Ježek, ambasador Škoda We Love Cycling, převzal z rukou prezidenta České republiky Petra Pavla státní vyznamenání — Medaili za zásluhy. Nejúspěšnější paralympijský cyklista historie prestižní vyznamenání nevnímá jako symbol završení své životní cesty. Právě naopak. Bere ho jako obrovskou motivaci pokračovat v práci, inspirovat ostatní a dokazovat, že překážky nemusí znamenat konec snů.
Jak dlouho jste věděl o skutečnosti, že vám prezident Petr Pavel 28. října předá státní vyznamenání?
Asi od poloviny září. Volali mi z kanceláře prezidenta republiky. Seděl jsem v autě, pohyboval se po Praze a musel jsem zastavit. Informace mi úplně vyrazila dech. Měl jsem ohromnou radost. Následovalo ještě několik telefonátů a byla to velice příjemná komunikace, lidé kolem prezidenta jsou velice milí. Nejhorší bylo o vyznamenání nikomu neříct. Ani maminka to nevěděla. Jenom manželka a kamarádka Petra Duchková, protože jsem mohl mít v rámci doprovodu dvě osoby.
Když jste seděl ve Vladislavském sále a čekal na ocenění, co vám běželo hlavou?
Říkal jsem si, že je neuvěřitelné, do jaké společnosti jsem se dostal. Seděla tam biochemička Helena Illnerová, herečka Iva Janžurová, hrudní chirurg Robert Lische, který mě dával dohromady po pádu v Americe, režisér Jan Hřebejk, in memoriam Věra Čáslavská, Jiří Forman a mohl bych pokračovat… Z hlediska emocí jde o mimořádně silný okamžik. A letos bylo vše, alespoň z mého pohledu, ještě specifičtější s ohledem na politickou situaci. Musím říct, že z projevu prezidenta a pojmenování situace mám husí kůži i s odstupem dnů… Mluvil jsem o ocenění se Zdeňkem Štybarem, jemuž se dostalo stejného vyznamenání o dva roky dříve. A shodli jsme se, že vnímal situaci úplně stejně.
Vracel jste se v myšlenkách k nehodě na Letné, kdy jste v jedenácti letech přišel o pravou nohu pod kolenem?
Ceremoniál je dlouhý. Přirovnal bych situaci ke stupňům vítězů, kdy třeba člověku běží hlavou, jaká byla cesta k medaili třeba v podobě potřeby překonat zranění v polovině olympijského cyklu nebo se vypořádat se ztrátou formy. Tady bylo času tolik, že jsem se dostal až do vzpomínek na základní školu, na učitelky a spolužáky. Jak jsme se učili s mámou chodit na první protéze, kterou jsem dostal. Na kluky, s nimiž jsem začínal na kole. Pochopitelně i dvacet let se Soňou.
Měl jste příležitost setkat se s prezidentem Petrem Pavlem i kromě okamžiku, kdy vám předával státní vyznamenání?
Ještě před samotným slavnostním večerem ve Vladislavském sále bylo setkání všech přítomných oceněných s prezidentem. Všechny nás navzájem představili. Bylo to velice milé. Já se s prezidentem potkal několikrát už v minulosti, když jsem moderoval různé akce spojené se sportem v prostorách Hradu. Nikdy jsme spolu však nemluvili. Jen jsem mu položil pár otázek v rámci samotného moderování, ale až nyní byla šance si popovídat nejen v rámci pracovních povinností. Říkal jsem prezidentovi, že mám přání si s ním jednou zaběhat. Tak uvidíme, jestli na to dojde. Atmosféra byla celkově hodně pozitivní. Byl to balzám na duši zažít tak pozitivní akci.
Probírali jste s prezidentem, proč je na seznamu vyznamenaných jméno Jiří Ježek?
Částečně. Probíral jsem vše s kancléřem. Zdůrazňovali mi, že neřešili jen moji kariéry a důvodem nejsou jen moje úspěchy na paralympijských hrách či světových nebo kontinentálních šampionátech. Jde o způsob, jakým motivuji lidi. Že jsem svůj život ani po úrazu nevzdal a pořád se mě drží optimismus i pozitivní inspirace, kdy nabádám všechny kolem, aby žili život naplno. Musím říct, že si podobných slov hodně vážím. Snažím se jít příkladem. Jedním z důvodů, proč ráno vstávám, je motivace druhých.
Vyhrál jste šest zlatých paralympijských medailí, šestkrát jste byl mistrem světa… Dominoval jste na silnici i v dráhové cyklistice. Berete státní vyznamenání jako tečku za svojí stopou ve světě sportu?
Jsem vděčný za život, jaký mám. Je pestrý. Miluji svoji práci. Někdy si toho naberu strašně moc, protože nechci nikoho odmítat. Ale pořád mám čas na sportování, které miluji. Jdu si zaběhat, když chci. Vyrazím na kolo, pokud mám náladu. A udělením státního vyznamenání se pro mě nic nezměnilo. V pátek i v sobotu jsem šel normálně běhat. Spíše jde o další podnět a energii do práce, kterou dělám. Pořád se budu snažit ostatní motivovat.
Kam státní vyznamenání v pomyslném žebříčku úspěchů Jiří Ježek řadí?
Z hlediska emocí na úrovni zlatých paralympijských medailí. Nedokážu popsat, jak moc si vážím, že mě prezident Petr Pavel státní vyznamenání udělil.
Kolik dnů jste potřeboval na vyřízení všech gratulací, které dorazily od kamarádů a přátel?
Telefon jsem měl zahlcený více, než když člověk vyhraje zlato na paralympiádě. Den po udělování cen jsem strávil skoro celý den odpovídáním na zprávy. V pátek a v sobotu jsem pak odbavoval další stovky. V součtu šlo přibližně o tisíc zpráv. Snažil jsem se poctivě odpovědět každému.
Foto: Petr Topič / MAFRA / Profimedia