Teplota přes čtyřicet stupňů, rozpuštěný asfalt, zdravotní rizika pro závodníky i diváky. Cyklistika se už více než sto dvacet let odehrává pod širým nebem, ale dnes začíná narážet na limity měnícího se klimatu. A otázka, která ještě donedávna zněla téměř kacířsky, se dnes ozývá stále hlasitěji: budou se jednou muset změnit z termínového hlediska Tour de France, Vuelta či Giro?
Vuelta je zatím posledním extrémním případem. Cyklisté trpí pod náporem děsivého vedra. „No, spíš bojujeme s horkem než se soupeři nebo tratí,“ povzdechl si Sander De Pestel, sedmadvacetiletý cyklista týmu Decathlon CMA CGM. Několik jezdců se muselo vypořádat s úpalem. Valentin Paret-Peintre v dresu Soudal QuickStep si při třinácté etapě v posledním kilometru během zuřivého boje s Woutem van Aertem v trikotu Visma Lease a Bike o etapové vítězství vylil na hlavu láhev s vodou, aby se úplně nezavařil.
Při patnácté etapě pak Vuelta uplatnila protokol pro extrémní počasí. Organizátoři zrušili 79 kilometrů a místo 189 kilometrů se bitva o etapové vítězství a rudý trikot odehrála na trase dlouho 110 kilometrů, protože teplota byla prostě děsná.
Extrémní teplota mění nejen Grand Tour
Letošní národní šampionáty napříč Evropou byly možná první skutečnou ochutnávkou budoucnosti. V Jeseníkách pořadatelé českého mistrovství posunuli start o půl hodiny dopředu, aby se peloton co nejvíce vyhnul odpolednímu žáru. Ani to ale nestačilo. Když teplota dál stoupala, rozhodla jury společně s pořadateli o zkrácení závodu.
Podobný scénář se odehrával i ve Francii. V Isère se sice start posunul jen o několik minut, ale i tam nakonec organizátoři ubrali jeden šestnáctikilometrový okruh. A právě v okamžiku, kdy se národní mistrovství potýkala s vedrem, zbýval do startu Tour de France jediný týden.
Od roku 1903 se Tour prakticky nemění. Každý červenec se nejlepší cyklisté světa vydávají na tři týdny dlouhou pouť přes Francii. Přežila dvě světové války, hospodářské krize, pandemii i technologickou revoluci. Nově však čelí soupeři, kterého nelze porazit ani silnějšími nohami, ani lepší taktikou. Klimatická změna.
Meteorologové upozorňují, že západní Evropa zažívá stále častější a intenzivnější vlny veder. Teplota nad 35 stupňů už není výjimkou a ve Španělsku či na jihu Francie se pravidelně objevují hodnoty přes čtyřicet stupňů. Jenže samotná teplota není tím největším problémem.
Mezinárodní cyklistická unie UCI dnes při hodnocení rizika nesleduje pouze teplotu vzduchu. Používá ukazatel WBGT (Wet Bulb Globe Temperature), který vedle teploty zahrnuje také vlhkost, intenzitu slunečního záření i proudění vzduchu. Právě tato kombinace totiž mnohem lépe vystihuje skutečnou zátěž lidského organismu.
Co je WBGT?
Mezinárodní tým odborníků letos analyzoval padesát let meteorologických dat z Francie. Zaměřil se na tradiční města Tour i slavná horská stoupání včetně Alpe d’Huez nebo Tourmaletu. Nejvyšší hodnoty tepelné zátěže byly téměř ve všech sledovaných lokalitách zaznamenány až po roce 2018. Jinými slovy – nejextrémnější podmínky přicházejí právě v posledních letech.
Co když ale bude ještě hůř? Pokud hodnoty WBGT překročí stanovené limity, jsou namístě mimořádná opatření: posunutí startu do ranních hodin, dodatečné občerstvovací zóny, neutralizace části etapy, v krajním případě dokonce její zrušení.
Letos bylo kvůli vedru zrušeno kanadské mistrovství v gravelu, v Austrálii museli organizátoři měnit program Tour Down Under kvůli čtyřicetistupňovým teplotám a riziku požárů. Ani Tour už není nedotknutelná. V roce 2022 se během etapy do Carcassonne závodilo při více než čtyřiceti stupních. UCI tehdy povolila mimořádné občerstvování až deset kilometrů před cílem, pořadatelé kropili silnice vodou a prodloužil se časový limit. „V jiných sportech by se za takového vedra nezávodilo. Cyklistika se bohužel často poučí až tehdy, když se něco stane,“ pronesl tehdy Lucemburčan Bob Jungels.
Vuelta je posledním příkladem, jak klimatická změna ovlivňuje cyklistiku. Teplota v průběhu odpoledne je prostě extrémně vysoká.
Právě posuny časů etap se zdají být tím nejrealističtějším řešením. Nejvyšší teploty totiž přicházejí mezi druhou a pátou hodinou odpolední – tedy přesně v době, kdy peloton obvykle bojuje o etapová vítězství. Start v devět namísto dvanácté/jedné, cíl kolem druhé odpoledne.
Tour vybírá kopce ve stínu
Ředitel Tour Christian Prudhomme přiznává, že se organizátoři už dnes na klimatickou změnu připravují. Při plánování tras začali vyhledávat stoupání vedoucí lesem a ve stínu stromů. Ještě před několika lety přitom dávali přednost otevřeným svahům kvůli televizním záběrům. „Samozřejmě nikdy nevyřadíme Galibier nebo Tourmalet, ale nové kopce už vybíráme i podle toho, kolik poskytují stínu,“ vysvětluje direktor.
Ještě odvážnější debata se vede kolem samotného termínu závodů. Francouzská federace už otevřeně připouští, že by se národní šampionáty mohly přesunout na jinou část sezony. Blízkost Tour navíc dlouhodobě komplikuje účast největších hvězd.
A když lze diskutovat o termínech mistrovství, proč by jednou nemohly přijít na řadu i největší etapové závody? Zatím se to zdá nepředstavitelné. Červenec je s Tour de France, nejslavnějším cyklistickým závodem světa, spojen stejně neoddělitelně jako Wimbledon s trávou nebo Paříž–Roubaix s kostkami.
Profesionální cyklistika byla vždy sportem, který se uměl přizpůsobit. Přijala přilby, kotoučové brzdy, měřiče výkonu i vysílačky. Každá změna nejprve budila odpor, později se stala samozřejmostí.
Boj s rostoucími teplotami ale bude jiný. Nepůjde o technickou novinku ani o změnu pravidel. Půjde o rozhodování, kde končí tradice a začíná bezpečnost. Možná se Tour de France bude i za dalších sto let jezdit v červenci. A Vuelta na přelomu srpna a září. Možná budou etapy začínat za ranního rozbřesku. Jisté je jediné. Horko už není nepříjemnou kulisou cyklistiky. Stává se jeho novým soupeřem. A ten bude rok od roku silnější.