Nemožné?! Ač vyhrál v životě už skoro všechno, stejně šlo o premiéru. Vítězství bere prakticky na každém závodě. Tak nějak samozřejmě. Kam přijede, tam slaví. A přece Tadej Pogačar zažil v sedmadvaceti letech nepoznaný pocit. Dopřála mu jej Vuelta: poprvé v životě oblékl červený trikot lídra španělské Grand Tour, když ovládl úvodní časovku. Důvod vítězství byl přitom prazvláštní…
Vuelta chtěla podruhé v historii přivábit slovinského šampiona na start, a tak umístila úvodní časovku do Monaka, kde Tadej Pogačar žije.
Triumf z cesty pro bagety
Ukázalo se, že 9,4 km dlouhý boj s chronometrem lídrovi UAE Emirates XRG seděl. Dost možná i proto, že ulice, v nichž se bojovalo o setiny, dokonale zná.
„Rozdíl devíti setin jsem najel v nejtechničtější pasáži časovky, když jsem projížděl kolem svého bytu. Denně tam jezdím na kole, denně tam chodím pěšky. Ukázalo se jako velký trumf, když závod vede po tréninkových silnicích,“ připomínal Tadej Pogačar s úsměvem, že Vuelta odstartovala v místech, kudy jezdí za tréninkovými dávkami, na kávu nebo pro bagety, které následně vozí v zadní kapse dresu, což fanoušci jistě znají z jeho příspěvků na sociálních sítí.
„Vyhrát s tak malým náskokem je neuvěřitelné. Červený dres pro lídra Vuelty je krásný,“ rozplýval se Slovinec. A nijak neskrýval, že by klidně pozici lídra oželel, kdyby rudý dres připadnul Joshuovi Tarlingovi. Britský cyklista týmu Netcompany Ineos přišel před týdnem o devatenáctiletého bratra, který tragicky zahynul při srážce s protijedoucím vozidlem při závodě Kolem Portugalska.
„Viděl jsem, že Josh měl nejlepší čas, když jsem šel na start. Opravdu jsem doufal, že časovku vyhraje. Byl to trochu zvláštní pocit. Upřímně jsem mu fandil. Doufám, že mu Vuelta přinese úspěch,“ přiznal Pogačar. „Po mezičase jsem slyšel, že Ethan Hayter je o tři sekundy rychlejší než já. Tak jsem si řekl, že do toho dám všechno. Bez jakéhokoli rizika, a pak se teprve uvidí, co se stane.“
Výsledkem bylo vítězství slovinského šampiona o devět setin a historicky první zisk červeného dresu, jímž Vuelta uctívá svého lídra!
Vuelta přinesla nepoznané emoce
2018: Vyhrál Závod míru do 23 let v České republice. Ovládl prestižní Tour de l’Avenir a celkové pořadí Nations Cupu.
2019: Tadej Pogačar vyhrál první slovinský titul v cyklokrosu. Ve stejném roce přidal první národní titul v časovce. A poprvé v životě vyhrál etapu na Grand Tour, když slavil triumf v devátém dějství španělské Vuelty.
2020: Vyhrál první etapu na Tour de France, když ovládl páté dějství z Pau do Laruns. A 20. září 2020 poprvé v kariéře slavil celkové prvenství z Tour de France!
2021: Poprvé vyhrál etapový závod kategorie World Tour, který není mezi třemi největšími etapovými bitvami: šlo o UAE Tour. Následně přidal triumf z Tirreno-Adriatico. Došlo i na první vítězství z Monumentu, když ovládl Lutych-Bastogne-Lutych. Poprvé v kariéře ovládl domácí prestižní etapovou bitvu Kolem Slovinska. Poprvé v kariéře dokázal obhájit triumf z Tour de France a na konci roku slavil první vítězství na Monumentu Kolem Lombardie.
2022: Poprvé ovládl Strade Bianche. Závod protkaný bílými toskánskými cestami. Po sólovém úniku dlouhém 49 kilometrů, z čehož si následně vytvořil patent na vítězství. A poprvé v kariéře nevyhrál Tour de France!
2023: Poprvé v kariéře vyhrál Paříž-Nice aneb prestižní etapový závod za sluncem. Následně přišly velké a dosud nepoznané triumfy z jarních jednorázovek: Kolem Flander, Amstel Gold Race, Valonský šíp! V generálce na Tour de France, po zlomenině ruky z Lutych-Bastogne-Lutych, zapsal první triumf v hromadném mistrovství Slovinska.
2024: Poprvé v kariéře nastoupil do italského Gira. Hned v druhém dějství na legendárním výstupu Oropa slavil první etapové vítězství v bitvě o růžový trikot a skočil do čela celkové klasifikace, načež 26. května přišel první zisk maglia rosa. O dva měsíce později, 21. července, zapsal první Grand Tour double života, když ovládl potřetí v kariéře Tour de France! V září pak oslavil první titul mistra světa v hromadném závodě!
2025: Poprvé v životě jel Paříž-Roubaix, ale skončil druhý. V červnu poprvé v kariéře ovládl Critérium du Dauphiné. Aby vzápětí oslavil další triumf z Tour de France. V září poprvé v kariéře slavil obhajobu na mistrovství světa v hromadném závodě. V říjnu přidal historicky první výhru z evropského šampionátu. A sezonu zakončil prvenstvím z Kolem Lombardie: pátým v řadě, což se stalo poprvé v dějinách závodu.
2026: Poprvé v kariéře vyhrál Monument Milán-San Remo. Zapsal rovněž první vítězství ze závodů Kolem Romandie a Kolem Švýcarska. Pak oslavil třetí vítězství v řadě z Tour de France, celkově páté. A 22. srpna poprvé oblékl rudý trikot lídra Vuelty.