Fanouškovské šílenství zachvátilo horské dojezdy etap Tour de France 2026. Atmosféra při mnoha etapách byla elektrizující. A na Alpe d’Huez ve finále devatenácté etapy byla bez nadsázky epická. Fanoušků se kolem silnice hromadilo tolik, že se objevily debaty o regulaci přístupu diváků a dokonce se řešilo vstupné. „Jsou to nesmysly. Právě diváci dělají Tour tak výjimečnou,“ říká Zdeněk Štybar, bývalý profesionální závodník, vítěz etapy na Tour de France a nyní ambasador Škoda We Love Cycling.
„Cyklistika potvrdila, jak atraktivní pro fanoušky je. Tour de France má samozřejmě mezi všemi závody výjimečné postavení. U fanoušků i cyklistů. Ve startovní listině jsou největší hvězdy. Nikdo v pelotonu si nechce nechat bitvu o žlutý trikot ujít. A stejné je i vnímání fanoušků. Jde o prázdninový termín. Je možné skloubit návštěvu jedinečných míst s pohledem na nejlepší závodníky světa. Není náhoda, že jde o nejsledovanější sportovní událost každého roku.
Když si promítnu horské dojezdy, pokaždé byly silnice v obležení diváků. Namátkově Tourmalet, Le Markstein, Plateau de Solaison, Alpe d’Huez nebo nájezd na Col de Sarenne či Montmartre, to bylo dokonalé fanouškovské představení. Prostě úchvatné pro samotné diváky, ale pochopitelně i cyklisty. Miloval jsem závodění v těchto davech. A cyklisté současného pelotonu to mají stejně.
Tadej Pogačar si po výstupu na Alpe d’Huez pochvaloval, kolik energie mu dav dodal. Dokonce mluvil o zdvořilosti lidí v davu. Určitě má stres a uvědomuje si, co se může stát. Ale nedá to znát. O to více mě pak překvapilo, když jsem zaznamenal stížnosti Remca Evenepoela a následnou debatu v Belgii o regulérnosti závodu, potřebě regulovat přístup diváků na kopce a případném zpoplatnění vstupu.
Je potřeba říct, že obě strany si atmosféru užívají. Jen si to představte. Jedete dvanáct kilometrů do kopce s průměrem osm procent a obklopuje vás půl milionu lidí. Je to jako v moři. Dav se rozestupuje a po průjezdu zase zavře. Mluvil jsem o všem s Chrisem Froomem, který čtyřikrát Tour de France vyhrál. Přiznal, že měl z podobných scén vždy noční můru. Bál se pádu nebo možnosti, že ho lidé zablokují. Nikdy se to nestalo, ale člověk nemá situaci úplně ve vlastních rukách.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Ale je to určitá daň za energii, kterou lidé cyklistům předávají. Když má člověk špatný den a nejedou mu nohy, neužije si to. Ale jinak jsem přesvědčený, že až na výjimky, si musel výstup na Alpe d’Huez vychutnat každý v balíku. Tadej Pogačar jel k vrcholu pětatřicet minut, na opačné straně balíku to trvalo padesát minut. Téměř hodinu v totální vřavě. Je to zvuková vlna, která člověka žene na vrchol. Já jsem to zbožňoval. Už od dob cyklokrosu, kdy člověk jede hodinu mezi bouřícími lidmi. Závodníkům atmosféra dodává energii.
Co jsme viděli na Alpe d’Huez, to byla oslava cyklistiky. Byla by škoda, kdyby mělo nějakými regulacemi dojít k omezení vstupu fanoušků na etapy. Neumím si představit, jak by se to realizovalo v praxi. Vstupné by nic nevyřešilo.
Fanoušci by stejně přišli a nenechali si tuhle zábavu ujít. Jestliže jsou ochotní být na místě třeba týden nebo šlapou pěšky mnoho kilometrů, vstupenka je pro ně to nejmenší. Jenom by společnost A.S.O. jako organizátor byla o něco bohatší.
Souhlasil bych za jediné podmínky. Kdyby se vybíralo vstupné třeba deset eur na nejvíce ikonická místa a následně by se finance rozdělily mezi týmy, které od organizátorů nedostávají nic. Lidé by stejně přišli a atmosféra ani cyklistika by neutrpěla.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Zakázat vstup na Alpe d’Huez nebo další legendární kopce nedává smysl. Jde o přidanou hodnotu cyklistiky, že si lidé stoupnou, kam chtějí a nemusí platit. Fanoušci šlapou deset patnáct kilometrů na kopec. Tahají tam grily, mají připravené kostýmy. Jsou tam celé rodiny. Někteří dorazí týden v předstihu. Tihle cyklističtí srdcaři vytváří jedinečnou atmosféru cyklistiky.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Žádný jiný sport neumožňuje, aby diváci byli bez nadsázky na dosah ruky největším hvězdám, které jedou v totálním nasazení. Ať si vezmu jakýkoliv sport, nikde není fanoušek blíže svým hrdinům, než v cyklistice. A tak by to mělo zůstat.“