Půl milionů fanoušků! Velkolepé divadlo, které nemá ve světě sportu obdoby. Korunovace hodná skutečného krále. Tadej Pogačar symbolicky zpečetil pátý triumf z Tour de France, největšího etapového podniku planety, na Alpe d’Huez. Legendárním výstupu, který z výjimečných závodníků dělá cyklistické bohy.
Hora, co je symbolem cyklistiky, byla už v předstihu pasována na jeviště, kde bude rozhodnuto o šampionovi Tour de France 2026. Cyklističtí nadšenci z celého světa si v kalendářích zvýrazňovali předposlední červencový pátek. Už pět dnů před startem devatenáctého dějství se hora plnila diváky. Silnici tvořenou jednadvaceti serpentinami lemovaly obytné vozy z Belgie, Švýcarska, Francie, Norska, Dánska, Itálie, Česka i dalších zemí. Parkovací plochy přiléhající k silnici se beznadějně zaplnily. Ve středu krátce po poledni policisté k výjezdu směrem do Alpe d’Huez staví zátarasy a obytné vozy odklánějí. Na hoře už není možné parkovat.
Největší social ride světa
Silnice a přilehlé parkovací plochy se mění v obří party. Do noci duní nad údolím největší hudební hity současnosti i nedávné minulosti. Supermarkety čelí nájezdům piva chtivých příznivců. Podvečer před závodem připomíná fanouškovský warm up. Stovky jich stojí u silnice a povzbuzují amatérské cyklisty, co se vydali na vrchol, aby okusili alespoň částečně bolest, kterou hora servíruje. Čekání si diváci krátí malováním jmen svých oblibenců na silnici, přidávají povzbudivá hesla. Po setmění oblohu nad Alpe d’Huez osvětluje improvizovaný ohňostroj.
Předehrou devatenáctého dějství v den D je největší social ride světa. Od časných hodin šlapou k vrcholu v sedle kol ne stovky, ale tisíce cyklistických fanoušků. Je to 13,8 kilometrů dlouhý průvod. Téměř nepřerušená řada amatérských cyklistů zdolávajících 21 serpentin Alpe d’Huez, s drsnými, divoce krásnými vrcholky masivu Grandes Rousses v pozadí. K vrcholu supí borec, co má kolem krku zamotanou vlajku Kolumbie, pak jsou zde fanoušci z Velké Británie, Austrálie, Dánska, Portugalska, Německa, Ameriky, Kanady, Mexika a pochopitelně Slovinska. Čechů supících k vrcholu jsou desítky.
Je to generační změť. Babičky na elektrokolech. Děti v sedlech malých silničních kol. Caparti, jejichž biky jsou připevněny lany ke kolům rodičů sloužících pro daný okamžik jako tažné zařízení. Mimina ve vozících uchycených většinou k elektrokolům. S přibývajícími slunečními paprsky a nemilosrdným sklonem jsou všichni rádi za povzbuzování diváků, co rozcvičují hlasivky.
I Trump dorazil na Alpe d’Huez
Do startu etapy zbývají ještě tři a půl hodiny, když policie uzavře přístup do legendárního horského průsmyku. Na silnici probíhá nefalšovaná party. Většina ze zatáček je spojena s konkrétní národností. Jedna je belgická, další nizozemská, italská, francouzská či norská, kde diváci opakovaně na povel samozvaného speakra usedají k zemi a předvádí rituál veslování, který proslavili jejich krajané na nedávném fotbalovém mistrovství světa. Atmosféru utváří dunící reproduktory. V dánské serpentině se bujaře poskakuje a tančí. Belgičané si před karavany rozprostřeli stolní tenis a malý nafukovací bazének. Nechybí různorodé masky. A tak je k vidění Donald Trump, pobíhající dinosauři, Santa Claus, Jack Sparrow nebo četníci ze St. Tropez.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Dvě hodiny do startu už hora přetéká lidmi. Je to velkolepý karneval, jímž se k vrcholu prodírá několikanásobný paralympijský šampion David Smetanine. Alpe d’Huez zdolal na invalidním vozíku. „Slyšel jsem povzbuzování v tolika světových jazycích. Všichni mi fandili. Myslel jsem, že přijdu o sluch. Řev byl ohromující,“ říká později dojatě pro francouzskou televizi.
Když se k výstupu přiblíží peloton, silnice je beznadějně zaplněná. „Přijel jsem kvůli Alpe d’Huez. Je to legenda,“ říká jeden z francouzských fanoušků nad dánskou zatáčkou, kteří v rukách třímají kartony se jménem Lennyho Martineze. „Fandíme Seixasovi, ale jsme tu kvůli Alpe d’Huez,“ přidávají se další. Fanoušci tenhle legendární výstup uctívají. Cyklisté jakbysmet. A zatímco od prvních jde o slepou oddanost, v případě borců v sedle spíše o respekt z utrpení trvajícího přes půl hodiny po předchozích hodinách závodění.
Na hoře jsou i stovky příznivců cyklistiky z Česka. „Jezdíme na Tour už pět let. S dětmi. Nesehnali jsme však bydlení přímo na hoře, takže jsme si museli vyšlapat deset kilometrů z vedlejšího údolí. Ale na Alpe d’Huez jsme nesměli chybět,“ vypravuje jeden z Čechů, co dorazil povzbudit nejen české krajany v závodě. „Náš favorit už je doma a asi vyhraje Pogi, ale stejně jsme zůstali. Tohle není o cyklistice, ale o Alpe d’Huez,“ říká třicátník z Viborgu, co sedí s dvěma dětmi na zídce u silnice. Měli štěstí jako pár dalších, že jsou skryti ve stínu stromů či skalních masivů. Další musí snést žhnoucí slunce.
Průjezd reklamní karavany, z které dobrovolníci na alegorických vozech partnerů závodu rozhazují dárkové předměty, rozpálí šílenství do nebývalých obrátek. Asfaltový pás mířící k vrcholu se ztrácí pod tisícovkami křepčících lidí. Ze vzduchu není možné identifikovat místo, kde je ještě vozovka a kde už jen tráva či skála. Každý kousek místa, z něhož je jen trochu vidět, zaplnili fanoušci Alpe d’Huez.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jezdci letí k vrcholu davem, který se rozestupuje a zase uzavírá. Závodníci dupou do pedálů jednotlivě či v malých skupinkách. Měřič decibelů by měl hodně práce, aby ustál hukot, který na hoře vládne. Tadej Pogačar, respektive jeho pronásledování uprchlíků, připomíná nůž, co rozkrojí kostku másla.
Mexické vlny a pískání v uchu
Ještě pár jedinců bojujících o čas kvůli celkovému pořadí letí k cílové bráně v totálním nasazení. Zbytek pelotonu si užívá dav. Někteří z cyklistů hecují diváky k mexickým vlnám. Jiní se jen usmívají, když si razí cestu uzavřeným špalírem. „Nikde jinde není možné podobnou atmosféru zažít,“ shodují se v cíli. „V pravém uchu jsem měl sluchátko týmové vysílačky, takže teď slyším alespoň na jedno ucho. V tom druhém mi z ohromujícího kraválu jen píská,“ konstatoval Belgičan Remco Evenepoel z Red Bull Bora Hansgrohe, co marně snil, že Tadej Pogačar zakolísá.
Lewis Askey z NSN Cycling se v davu zastaví u partnerky, vášnivě ji políbí a fanoušci šílí. Když vyhodí bidony do vzduchu, lidé jsou u vytržení. Anders Skaarseth z UnoX rovněž zastaví k všeobecnému veselí diváků u přítelkyně, aby se s ní objal a políbil. Julian Alaphilippe, domácí miláček v dresu Tudoru, jede poslední před sběrným vozem. A vychutnává si plnými doušky bouřící dav, co oslavuje svého hrdinu.
„Atmosféra byla neskutečná. Šokovalo mě, kolik lidí na Alpe d’Huez dorazilo. Hodně jsem si výstup do cíle užil,“ prohlásil Pavel Bittner z týmu Picnic PostNL. „Jedinečný zážitek. Těšil jsem se na Alpe d’Huez od začátku etapy. Byla to odměna za všechny předešlé dny na Tour. Za celou cestu k závodu, která začala v lednu udělením divoké karty pro tým. A vlastně i za moji cestu od kadetů,“ rozplýval se Jakub Otruba v dresu Caja Rural Seguros RGA, jeden ze tří Čechů ve startovním poli Tour de France.
V jednom okamžiku se musel vyhýbat na poslední chvíli doprovodnému vozidlu, když prudce zabrzdilo, protože řeka lidských těl se na chvilku zavřela. Bleskovým manévrem situaci ustál. Einar Rubio z Movistaru tolik štěstí neměl a po nárazu do mechanického vozu týmu UAE Emirates skončil s dvaceti stehy.
Vítězství jako požehnání
Podle odhadů organizátorů a francouzských médií se na Alpe d’Huez sešlo půl milionu fanoušků. A kdo se vynoří z moře těl jako král? Tadej Pogačar, slovinský lídr, vytvoří nový rekord hory. Jako král Alpe d’Huez už netají, že právě tohle vítězství bylo na seznamu jeho cílů pro Tour de France 2026.
„Vyhrát na Alpe d’Huez je požehnání. Lidé byli neuvěřitelní. Energie z davu mě hnala k vrcholu. Šílené, ale naprosto jedinečné,“ vyzdvihl atmosféru lídr UAE Emirates XRG, který triumfem pečetil pátý celkový triumf na Tour de France.
Zařadil se po bok legend Tour de France. Jeho jméno bude od letoška v zatáčce číslo 15 společně s Bernardem Hinaultem, dalším z borců, co vyhrál Tour de France pětkrát. A oslavil triumf i na legendárním výstupu, co se mu přezdívá Holywood cyklistiky. Pamětní deskou ve vybrané serpentině Alpe d’Huez uctívá borce, co výstup pokoří nejrychleji. Přesně jako Tadej Pogačar, který byl nejrychlejší nejen v devatenáctém dějství ročníku 2019, ale mezi všemi vítězi slavného stoupání. Není divu, že mezi fanoušky jsou jeho kousky už kultovní. Stejně jako hora samotná.
Když opouští tiskové středisko, hora ještě pulsuje. Někteří fanoušci se postupně rozjíždějí k dočasným domovům, ale jiní zůstávají a oslavují. Nejen vítěze, ale místo, na němž strávili den, co se nesmazatelně zapsal do jejich životů. Protože být součástí příběhu Alpe d’Huez je výsada.