Zapomeňte na pravidla! A zvykněte si na totální otevřenou cyklistiku. Tadej Pogačar rozbil veškerá dogmata spojená s profesionálním závoděním. Slovinský lídr UAE Emirates XRG svým pojetím nakazil nastupující generaci. „Myslím, že jsme viděli nejkrásnější závody v historii cyklistiky. A bude líp,“ přemítá Zdeněk Štybar, bývalý profesionál a nyní ambasador We Love Cycling, když se ohlíží za 113. ročníkem Tour de France.
„Jsem uchvácen představením, které jsme viděli v jednadvaceti etapách Tour de France. A troufám si tvrdit, že i lidé, kteří cyklistiku tolik nesledují, musí být z dění během předešlých tří týdnů nadšení. Profesionální cyklistika nikdy nebyla atraktivnější. A jde o zásluhu jediného člověka, jímž je Tadej Pogačar.
Mění cyklistiku. Zapomeňte na šetření wattů. Neřešte škatulkování, zda je někdo klasikář, vrchař nebo časovkář. Nebo na taktické hry o vhodnosti načasování útoku těsně před cílem. Tohle všechno je pasé. Jsme v éře totální cyklistiky. Otevřeného závodění od kilometru nula.
Tadej Pogačar je vítěz. V hlavě je vítěz. A to mění celou cyklistiku. Připne si číslo a závodí. Je mu jedno, o jakou etapu jde. V jaké je pozici. Prostě ho baví závodit. Když je na kole v závodě, chce vyhrát. S jeho nástupem do pelotonu se všechno změnilo. A v současnosti už neexistují etapy či závodní dny, které jsou odpočinkové. Bojuje se od startu. Cyklistika je mnohem těžší než v minulosti. Není o taktických hrách. Agresivita závodění, styl útoků. Je to extrémně náročné.
Pogačar nakazil nastupující generaci
A nejlepší je, že svým pojetím nakazil nastupující generaci. Jeho myšlení infikovalo peloton. Mladí chtějí závodit stejně. Krásně to bylo vidět v jednom z úniků, kde byl Damiano Caruso. Stará italská škola z týmu Bahrain Victorious. Osmatřicetiletý mazák, co jel třiadvacet Grand Tour. Rozhazoval rukama, když si tam kluci, kterým by mohl dělat tátu, nastupovali a závodili. Byl vzteky bez sebe, co dělají za blbosti. Jenže mladí chtějí přesně takhle závodit. Žádné vyčkávání, ale totální cyklistika.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Když si vezmu kteroukoliv etapu Tour de France, byl jsem nadšený. A posledních pět dnů? Úchvatné divadlo. Rovinatá sedmnáctá etapa, kterou vyhrál Jasper Philipsen, to byla otevřená cyklistická válka od startu. Pak přijde Alpe d’Huez? Půl milionu lidí na závěrečném stoupání, to je oslava cyklistiky, kterou vyšperkuje Tadej Pogačar zápisem do dějin. A o den později dělá sedmdesát kilometrů domestika týmovému kolegovi. Ve žlutém dresu tahá tempo.
Není křeček, který se chce mlsat a nacpat se. Dokáže se obětovat pro kolegy, čímž si získává sympatie fanoušků napříč generacemi. Tadej Pogačar mohl na letošní Tour de France vyhrát osm etap. Hned druhé dějství věnoval týmovému parťákovi Isaacu del Torovi. Pak se pro něj obětoval ve dvacáté etapě, kde by téměř jistě také vyhrál. A pak si nechal utéct ještě triumf v patnáctém dějství, kdy chtěl k výhře dotáhnout rovněž mladšího mexického kolegu. Jede ve žlutém a obětuje se kvůli třetímu místu.
Fakt, že se obětuje pro kolegy, ho dělá ještě větším šampionem. Týmoví parťáci ho musí milovat. Jsem si jistý, že jde o jeho spontánní rozhodnutí. Když dotáhnul Isaaca del Tora ve dvacáté etapě ke konečnému třetímu místu, měl obrovskou radost. Stejně jako po druhém dějství. Dokonce mi přišlo, že se radoval víc, než při některém z prvních čtyř svých etapových vítězství v letošní Tour de France. Nikoli na Alpe d’Huez, protože to je výsada vyhrát zrovna tuhle etapu.
Žádné grupetto za odměnu
A pak přijde poslední etapa. Polovina balíku chce mít kostky v Paříži za sebou. A lídr ve žlutém by si to ještě před pár lety odkroužil z povinnosti. Tadej jde ale na start závodit. Žádné grupetto, jízda v klidu a mávání lidem, nasávání atmosféry. Jede bomby a chce závodit. Protože je přece na závodech. A je to vítěz. Pak prohraje a gratuluje van der Poelovi, že je velký šampion.
Cyklistika se změnila. Závody jsou extrémně těžké agresivním pojetím. Jde o totální závodění, které by se mi ohromně líbilo. Měl jsem rád, když se nastupovalo a bojovalo. Když byly závody těžké, vždy určily spravedlivého vítěze. I proto bych byl rád součástí současného pelotonu.
Myslím, že neexistuje taktická varianta, jak se dá Tadej Pogačar zastavit. Ve sjezdu ho na limit nikdo nedostane, protože kolo fantasticky ovládá. Teoreticky je možné lídra UAE Emirates překvapit na větru. Jenže má takový výkon, že dokáže smazat i obrovské ztráty. Na Alpe d’Huez od něj dostal Remco Evenepoel dvě a půl minuty. Ta je úplné sci-fi, vždyť jde o lídra jednoho z nejsilnějších týmů pelotonu.
Takže zbytek balíku je odsouzen k čekání, zda bude mít Tadej horší sezonu nebo se špatně připraví. Případně někde udělá defekt a bude dlouho čekat na doprovodné auto, aby dostal rezervní kolo. Ale za normálních okolností nevidím možnosti, jak ho porážet.
Úspěšně totiž aplikoval taktiku z jednorázovek. Chtěl být rychle ve vedení a každý den unavit soupeře. Vyčerpat je a vysát z nich energii, aby nekladli v dalším průběhu závodu odpor. Jestliže je schopný jet šedesát až sto kilometrů do cíle výkonem, který znamená vítězství, všichni vědí, že unavit ho prakticky nemohou. Lepší se každým rokem. A ještě jedna špatná zpráva pro zbytek pelotonu: lepší se každým rokem a teprve se dostává na vrchol sil.“