Je jako vyměněný. Tři starty v sezoně. Tři suverénní vítězství! Tadej Pogačar, lídr UAE Emirates XRG, v úvodu sezony září. A rozdává úsměvy. Jaká to proměna proti závěru sezony 2025 a zejména pak čtvrtému vítězství na Tour de France, kdy jej trápilo zranění a nechuť k závodění ústící k úvahám o předčasném konci kariéry. Co stojí za proměnou nálady sedmadvacetileté slovinské hvězdy?
Ať už jste fanouškem čtyřnásobného vítěze Tour de France či fandíte někomu jinému, nelze zpochybnit, že letošní Slovincovo závodění má šmrnc a jiskru. Je dominantní!
Vítěz Tour na Roubaix je vzácností
Tadej Pogačar se žene za velkým snem. Triumfem na všech pěti Monumentech. Už jen jeho účast při Paříž-Roubaix je vzácností. Vítězové Tour de France na startu Pekla severu jsou totiž vzácností.
Roubaix není závod jako každý jiný. Je to závod rozbitých kol. Rozbitých cyklistů. Rozbitých snů. Žádné dlouhé kopce. Žádné krátké stojky. Jen pavé, bláto nebo v lepším případě prach.
Vyhrát brutální bitvu s třiceti kostkovými sektory, které tvoří téměř jednu čtvrtinu trasy, je pro muže vážícího pouhých šestašedesát kilogramů utopie?!
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Tedy měla by být. Jenže Slovinec už minulý rok ukázal, jak výjimečným cyklistou je. Při debutu dojel druhý. A nebýt karambolu osmatřicet kilometrů před cílem, možná mohl vyhrát při premiéře!
Je skutečně vzácností, pokud se vítěz Tour de France se zaměřením na vítězství v nejprestižnější etapové bitvě planety objeví na startu Paříž-Roubaix! V jednadvacátém století to byl jen Bradley Wiggins. Peklo severu jel osmkrát. Pětkrát dojel do cíle. Nikdy nevyhrál. Geraint Thomas sice absolvoval Neděli v pekle pětkrát, ale všechny starty – bez vytouženého vítězství – absolvoval před triumfem na Tour de France.
Posledním úřadujícím šampionem Tour de France, který dokázal vyhrát Paříž-Roubaix, byl Eddy Merckx (1973). Jako obhájci maillot jaune dokázali Peklo severu ovládnout ještě Fausto Copi (1950) a Louison Bobet (1956).
Pokud by Tadej Pogačar vyhrál, jednoznačně by podtrhl svoji výjimečnost. Současně je pro něj varováním, že žádný z hvězdné trojice nedokázal v sezoně triumfu na Paříž-Roubaix obhájit vítězství při Tour de France. Ale to je ještě daleko. Teď Slovinec řeší mnohem aktuálnější „problém“.
Pogačar: Chce to velkou vytrvalost
Zkompletování všech Monumentů coby čtvrtý jezdec v historii… A první, co nebude z Belgie. Na start sto dvacátého třetího ročníku Paříž-Roubaix se postaví bohatší o loňskou zkušenost. A opakované prohlídky klíčových kostkových úseků v průběhu letošního jara.
Jednotlivé sektory pavé při Paříž-Roubaix slouží jako opotřebovávací válka. Není třeba výjimečné taktiky jako při Milán-San Remo, kde Tadej Pogačar dlouho marně hledal recept na vítězství, aby letos předvedl vítězství z kategorie nereálných: po pádu, sedřený, zkrvavený, se zlomeným rámem kola, ve spurtu. Při Roubaix stačí zejména pozornost. Pochopitelně za předpokladu, že máte výjimečnou výkonnost.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
„Peklo severu je děsně náročné. Potřebujete velkou, skutečně velkou vytrvalost. Při debutu jsem viděl, co dokážu. A jsem si jistý, že můžu vybojovat vítězství,“ prohlásil sebevědomě Tadej Pogačar.
„Jestli jsem se do Roubaix zamiloval? Opravdu se mi líbí. A v budoucnosti tady chci být skutečně dobrý,“ usmál se vyhýbavě slovinský cyklista.
Už v závěru roku 2025, kdy Tadej Pogačar oznamoval závodní kalendář pro další sezonu, nastínil, že se nehodlá hnát jen za žlutým dresem z Tour de France. Bez skrupulí zveřejnil plán účasti na etapových závodech, co dosud nevyhrál, a také útoku na zkompletování sbírky Monumentů. Nyní už se mluví o tzv. Pogi Slamu, neboli triumfech ve všech pěti největších jednorázovkách v jediné sezoně.
Až bude bilancovat 123. ročník Paříž-Roubaix, velmi pravděpodobně bude po jeho boku životní láska Urška Žigart. A Pogačar doufá, že nová láska v podobě kostkového závodu už bude rovněž na seznamu jeho zářezů…
