Cipressa! Místo, které je zásadní pro vítězství, o němž dosud Tadej Pogačar jen sní. Už pětkrát se lídr UAE Emirates XRG snažil ovládnout Milán–San Remo. Zařadí se předposlední březnovou sobotu La Primavera na seznam vítězných zářezů fenomenálního Slovince? Klíčem je kopec, jehož finiš je 22 kilometrů před cílem úvodního monumentu sezony.
Ještě před pár lety by nikoho nenapadlo, že Milán–San Remo bude pro muže, který vládne v horách. Jenže cyklistika se mění. La Primavera, dříve určená téměř výhradně sprinterům, se stala otevřenou. I proto, že od roku 1982 je součástí závodu Cipressa. Nenápadné stoupání na ligurském pobřeží. Dlouhé „jen“ 5,7 kilometru s průměrným sklonem 4,1 procenta. Jenže jde o nejdelší kopec celého závodu. Zcela vyhovující dynamickému stylu, který je jednou z perel repertoáru slovinského cyklisty, jehož jedinou možností pro naplnění snu o triumfu z La Primavera je sólový dojezd.
Pogačar vytvořil rekord dvakrát
Proč právě Cipressa? Protože Poggio, které následuje o deset kilometrů později, je už příliš blízko cíli a není tak dlouhé. Navíc v případě úspěšného překonání horizontu posledního kopce větším množstvím cyklistů má ve sprintu Tadej Pogačar jen mizivou šanci na úspěch.
Cipressa přivábila velkou pozornost už v úvodu května, aniž by se zde odehrál jakýkoliv závod. Jenže Slovinec z UAE Emirates XRG si vyrazil na romantické ligurské pobřeží zatrénovat… A vytvořil tady rekord. Už druhý za necelý rok.
Prvním se zaskvěl při Milán–San Remo 2025, kdy na vrchol vyletěl za 8:57 minuty. Byl to útok vymykající se logice s ohledem na zbývající kilometry závodu, který je příliš rychlý. Nicméně atak proběhl přesně v duchu slovinského šampiona. Tehdy se jej však udrželi dva muži: stříbrný Filippo Ganna a později vítězný Mathieu van der Poel. Všichni překonali třicet let starý rekord, který na jaře 1996 vytvořil Gabriele Colombo, když si sólově dojel pro triumf. Tehdy k překonání stoupání Cipressa potřeboval o dvacet sekund více.
Cipressa pod devět minut?
V úvodu letošního března pak Tadej Pogačar vyrazil zjistit, zda Cipressa bude jeho vítězné touze „nakloněna“ poněkud více. A podle aplikace Strava vyletěl k vrcholu za 8:51 minuty. Slovinec čas v rámci profilu záhy po nahrání tréninkové jízdy skryl. Nicméně šest sekund rozdílu oproti předešlému rekordu dává tušit, že je ve vynikající formě.
„Je neuvěřitelné, že minulý rok vyjeli stoupání Cipressa pod devět minut. Aby Tadej Pogačar vyletěl na vrchol ještě rychleji, potřebuje dokonalý scénář. Malou skupinu, hodně svých lidí a vysoké tempo,“ předvídá Matteo Trentin, závodník týmu Tudor.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Je velmi pravděpodobné, že sto sedmnáctý ročník Milán–San Remo bude nejrychlejší v historii. Pogačarova družina se bude snažit přivést pod předposlední stoupání, jímž je Cipressa, co nejvíce redukovanou skupinu. Jakkoli se to zdá bláznivé, podle všeho se fanoušci mohou těšit na strhující podívanou už od přejezdu Tre Capi přibližně šedesát kilometrů před cílem.
Zdá se vám to bláznivé? „Problém je, že Tadej Pogačar je na úplně jiné úrovni. Plánuje v jiném vesmíru,“ zní z pelotonu. Capo Mele (1,6 km), Capo Cervo (1,4 km), Capo Berta (1,9 km). Krátká stoupání, která rozhodně nemohou rozhodnout. Ale při patřičném tempu mohou být selektivní a výrazně sáhnout do zásobníku sil každého jezdce. „Mohou se pokusit udělat závod těžký. Ale je to šedesát kilometrů před cílem. Vyčerpali by hlavně sebe,“ míní Mathieu van der Poel.
Dva titáni nebo někdo třetí?
Jistým problémem je, že Tadej Pogačar musí pro závod La Primavera 2026 oželet kvůli zranění dva svá „oblíbená superdomestika“ Tima Wellense a Jhonatana Narvaéze. Nicméně sestava UAE Emirates XRG je i tak působivá: Brandon McNulty, Felix Großschartner, Jan Christen, Domen Novak, Isaac del Toro a Florian Vermeersch. I tak pochopitelně doufá v úspěch.
„Není tajemstvím, že Milán–San Remo chci vyhrát. Jde o obrovskou výzvu. Závěrečnou pasáž jsem si projel tolikrát, že ji znám dokonale. Pokud zopakujeme jako tým výkon ze Strade Bianche, je možné cokoliv. Doufám ve skvělou show,“ prohlásil Tadej Pogačar v připomínce fantastického vítězného sóla z dosud jediného startu v letošní sezóně, kdy jel pro vítězství osamocen 79 kilometrů.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Vrchol kopce Cipressa leží jen 22 kilometrů před cílem. Tudíž nic, co by Slovinec nedokázal dojet individuálně. Ve srovnání s loňským pokusem ztratil výhodu překvapení. Všichni budou očekávat jeho útok. Proto si nemůže dovolit ofenzivu z velké skupiny. A současně musí doufat, že zopakuje fenomenální výkon z úvodu března, přestože bude mít v nohách téměř 300 kilometrů.
Samozřejmě je zde ještě jedna varianta. Tadej Pogačar a Mathieu van der Poel nebudou mít dobrý den. A pak dostane šanci někdo třetí… „La Primavera je závod, kde se může stát všechno. Pojedu závod s plánem na vítězství. Uvidíme, jaký bude výsledek,“ pokrčil rameny Wout van Aert z týmu Visma Lease Bike, který závod vyhrál v roce 2020. Minulý rok druhý Filippo Ganna by rád uspokojil touhy italských tifosi, kteří na domácího vítěze čekají od roku 2018, kdy Milán–San Remo ovládl Vincenzo Nibali.
Přepíše Tadej Pogačar jako už tolikrát historii cyklistiky?
