Držíte KOM na Stravě? Tak si ho ještě rychle užijte. Rok 2026 totiž sotva začal a profesionální peloton už znovu přepisuje rekordy, které ještě včera vypadaly nedotknutelně. A co je na tom nejlepší? Nebo nejhrozivější, záleží na vašem úhlu pohledu. Muž, který si z ničení tabulek udělal vedlejšák, teprve 7. března zahájí sezonu.
Na Jebel Hafeet, ikonickém výjezdu UAE Tour, padl první velký čas sezony. Mexický supertalent Isaac del Toro z týmu UAE nahoru vyspěchal za 25:32 minuty. Tím překonal čas svého týmového kolegy Adama Yatese z roku 2023 o 41 sekund. V únoru!
Nový Pogačar v Emirátech létal
Del Toro si už vysloužil přezdívku „nový Pogi“. A jestli tohle má být jen rozjezd další pohádkové sezony, tak se máme na co těšit. „Čtyřicet sekund na takovém kopci? To není špatné,“ zhodnotil Johan Bruyneel, někdejší manažer Lance Armstronga. A že ten něco o neuvěřitelných výkonech ví… V jeho éře rekordy padaly jako na běžícím pásu.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
O den později přišla další rána historii. V cílovém kopci Alto de Malhão na Kolem Algarve vyšoupla trojice mladíků – Juan Ayuso, Oscar Onley a Paul Seixas – ze špice tabulky samotného Alberta Contadora. Jeho čas 6:48 z roku 2016? Už je pryč. Nový rekord? 6:39. Devět sekund na šestiminutovém kopci s deseti procenty. To už není kosmetika, to je posun do nové éry.
Porovnávat časy výjezdů je vždycky trochu ošidné. Vítr, nástupy, domestici, průběh etapy, to vše jsou proměnné těchto rovnic. Watty ale nelžou, aspoň ne tolik. Data unikající z týmu UAE naznačují, že Del Toro jel v závěru jednoho z výjezdů kolem 470 wattů po dobu devíti minut. Při 64 kilogramech je to zhruba 7,3 w/kg.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Nor Tobias Halland Johannessen se podle zveřejněných údajů pohyboval okolo 6,5 w/kg při dvou pětadvacetiminutových dojezdech na vrchol. Výsledek? Dvě umístění v top 10. A ano, pořád se bavíme o únoru, kdy by rekordy měly být „v klidu“.
Cyklistika už několik let žije v režimu „hyper výkonnosti“. Závodníci jsou předávkovaní sacharidy, z pohledu aerodynamiky se optimalizuje každičký detail, tréninková věda je dotažená k dokonalosti. Vysokohorských soustředění je tolik, až se zdá, že na rovině už nikdo netrénuje.
Závodníci přijíždějí na první etapáky roku vyšvihanější, jako byli dřív v dubnu. A s každým dalším závodem půjde výkonnost ještě nahoru podle rovnice: váha lehce dolů, watty lehce nahoru. Jednoduchý vztah výkonu a hmotnosti, který rozhoduje o tom, kdo v kopci přežije a kdo si bude muset večer přečíst výsledky, aby věděl, jak závod dopadl.
Sedm wattů je norma
A teď je tu březen a s ním přichází něco, co očekáváme od loňského 11. října. Tedy že na kapsách duhového dresu mistra světa se zase objeví startovní číslo. Pro kontext: loňský výjezd Tadeje Pogačara na Mont Ventoux během Tour de France se pohyboval kolem 6,4 w/kg po dobu 54 minut.
To je stále zlatý standard dlouhého stoupání. Na kratších úsecích umí jít ještě výš, protože třeba jeho drtivý výkon v horské časovce na Peyragudes se pohyboval okolo 7,5 w/kg po více než 17 minut. A právě v tom je pointa. Del Toro, Ayuso nebo Onley tyhle hodnoty zatím „jen“ naznačují. S postupující sezonou a dalšími tréninkovými bloky ve výškách ale jejich čísla porostou.
Teď se ale každý ptá, jak pilný v zimě byl Pogačar. Už 7. března v Sieně, cíli klasiky Strade Bianche, se dočkáme první odpovědi. I bez slovinského ufona ale rekordy padají rychleji než kdy dřív. Částečně díky technologii. Částečně díky taktice. Ale hlavně díky systematickému posunu lidské výkonnosti. Nejde o to, že by peloton najednou objevil zázračné číslo, protože 7 W/kg už tu bylo.
Rozdíl je v tom, kolik jezdců se k němu dnes dokáže přiblížit. A jak brzy v sezoně. Rok 2026 sotva začal, ale segmenty Stravy mění podobu, historické časy se přepisují. A hypervýkonnostní éra? Ta teprve nabírá dech.
