Létající umělec. Démon. Fenomén. Jen samými superlativy je zasypáván Mathieu van der Poel po ohromujícím debutu v sezoně 2026. Nizozemský cyklistika formace Alpecin PremierTech ovládl Omloop Nieuwsblad. Při premiéře v závodě byl nepolapitelný.
Pro start se rozhodl na poslední chvíli. Nebyl si jistý, zda bude po cyklokrosové sezoně, následné dovolené a kondiční přípravě, dostatečně konkurenceschopný. „Během tak krátké pauzy člověk samozřejmě neztratí kondici, ale musím být upřímný – bylo to trochu horší, než jsem čekal. Ale měl jsem pocit, že moje úroveň byla dost dobrá, abych mohl v Omloopu startovat. I když finální rozhodnutí padlo až v pondělí,“ vracel se nizozemský fenomén do dnů před jednaosmdesátým ročníkem Omloop Nieuwsblad.
„Poslední roky jsem závod sledoval v televizi a pokaždé mě mrzelo, že u toho nejsem. Už nějakou dobu jsem měl v hlavě, že bych letos chtěl odstartovat. Jeden závodní den navíc před dalšími týdny a měsíci není nikdy na škodu.“
Mathieu van der Poel způsobil v pelotonu apokalypsu
Ve čtvrtek si Mathieu van der Poel projel klíčové pasáže po boku Grega van Avermaeta, vítěze závodu z let 2016 a 2017. „Není to tak, že bych neznal silnice, které tvoří závod. Nic mě úplně nepřekvapilo. Ale bylo dobré znovu vidět tu posloupnost stoupání.“
Když pak viděl předpověď počasí, ve srovnání s většinou soupeřů nebyl vyděšený. „Nízké teploty, vítr a déšť dávají závodu jinou dynamiku, dělají jej atraktivnější,“ krčil rameny.
Omloop Nieuwsblad byl závod plný utrpení. Zima. Mokro. Vítr. Nervozita. Mathieu van der Poel donutil většinu pelotonu lízat si rány. Sám byl přitom milimetry od karambolu, který mohl poznamenat minimálně jeho úvodní představní silniční sezony. Ale vyvázl.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Zázračný manévr 45 kilometrů před cílem byl zárodkem fenomenálního útoku na vítězství. Při výstupu na Molenberg – jedné z legendárních pasáží – předvedl technickou výjimečnost, kdy se vyhnul Ricku Pluimersevi, který šel v úzkém stoupání k zemi a urazil si horní dva zuby.
Mathieu van der Poel však nastraženou „past“ zázračně překonal. „Neuvěřitelné. Ba přímo velkolepé. Sám bych to nezvládl a šel k zemi. Ale tohle je prostě Mathieu,“ klaněl se Florian Vermeersch, cyklista UAE Emirates, v cíli třetí.
A přestože lídr Alpecin PremierTech musel vytrhnout nohu z pedálu, aby sám nespadnul, a vstupoval do stoupání prakticky z nulové rychlosti, na vrcholu už byl z dosahu pelotonu. Florian Vermeersch Tim van Dijke z Red Bull Bora Hansgrohe mu dokázali sekundovat.
Muur rozhodl
Dokud se do cesty cyklistům nepostavil Muur van Geraardsbergen. Mathieu van der Poel byl jako z jiné planety. Prostě o třídu výše. Na vrcholu měl náskok přes deset sekund. Vermeersch se zdál být silný, ale na malý okamžik se mu zasekl řetěz při změně převodníku. A než vše vyřešil, Mathieu van der Poel byl pryč. Posledních šestnáct kilometrů jel osamoceně.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Vyhrál zcela zaslouženě. Byl nejlepší jezdec pelotonu. „Je skvělé přidat do životopisu triumf v závodě, který jsem nikdy v minulosti nejel. A jde o velkou událost i pro tým, vždyť nikdy v minulosti jsme Omloop nevyhráli,“ radoval se jednatřicetiletý nizozemský fenomén.
Naposledy v roce 2001 dokázal debutant – Michele Bartolli – vyhrát Omloop Nieuwsblad. Jeho jednaosmdesátý ročník, v němž dojel Matyáš Kopecký dvanáctý, se do dějin zapsal jako závod potvrzující výjimečnost nizozemského univerzála. Ženskou verzi, která se jela po jednadvacáté, ovládla Demi Vollering.
