Je běh pro cyklistu prospěšný pokud je přípravné období? Není rozhodně škodlivý. Problémem je špatné načasování nebo příliš velký objem.
Běh má v životě cyklisty svá pro i proti. Klíčové benefity jsou jasné. Zlepšení obecné vytrvalosti, rozvoj šlach a stabilizačních systémů, mentální restart, snížení jednostranného přetížení z kola a v neposlední řadě podpora redukce či udržení hmotnosti.
Řekněme, že trénujete, abyste ujeli závod na 100 či více kilometrů. Příprava na takovou vzdálenost bude vyžadovat kilometry v nohách, ale pokud jako i my ostatní chodíte do práce a do toho potřebujete fungovat s rodinou, budete mít pravděpodobně omezený čas na trénink.
Cyklista začínající s během? Pozor na mikrotraumata
Veškerý čas, který máte k dispozici, byste měli strávit na kole. Jenomže venku to v zimě jde nejspíš jen o víkendu, trenažér je nuda, a tak první na seznamu vhodných alternativ bude běh.
Pokud ale někdo v životě neběhal a teď začne, může to pro něj být opravdu konečná. Bude pravděpodobně bojovat s přetížením šlach, protože pro tělo to bude úplně nový, nezvyklý impuls. Při dopadech a otřesech vznikají mikrotraumata a svaly se ničí víc než při stejné intenzitě na kole.
V sedle kola kosti a šlachy nedostávají téměř žádné údery. Cyklista má výborné srdce, jenže běh není jízda na kole, tudíž šlachy a klouby nejsou dostatečně adaptované.
Primárně je potřeba soustředit se na intenzitu, která by měla odpovídat tomu, k čemu směřujeme náš trénink – pokud ten který den máme absolvovat vytrvalost na kole, tak ve stejném vytrvalostním tempu poběžíme, i kdyby to měl být běh indiánský, tedy prokládaný chůzí, nebo ze začátku chůze samotná.
Přípravné období si žádá změnu
Je nutno si uvědomit, že základem cyklistiky je objem a že objem rovná se počet tréninkových hodin. Ty ale v běhu úplně nenaženeme. Poměr je sice jiný, hodina běhu znamená 1,5 násobek hodiny na kole, ale zkuste si jít zaběhat na dvě hodiny, aby vám to vyrovnalo tři hodiny kola.
Když běžíme, je frekvence o něco nižší než u šlapání na kole, ale naopak máme při běhu zapojeno větší množství svalových skupin. Při stejné intenzitě jsou tedy tepy při běhu přeci jen o trochu vyšší, protože srdce musí zásobovat větší množství svalů než na kole. Na druhou stranu svaly, které zapojíme, jsou pro cyklisty důležité z pohledu stabilizace trupu, páteře. Běžecký trénink pomáhá předcházet svalovým dysbalancím.
Běh taky přinese zpestření pohybového vzoru. Abychom nesklouzli k tomu, že jenom jezdíme na kole, což má prokazatelně negativní vliv na pohybový aparát a následky cyklistiky na organismus by se tím jenom zesilovaly. Tělo by nepoznalo jiný pohyb než otáčení nohama. A to je špatně!
Hobby cyklista totiž často zapomíná na to, že je právě a jen hobík, že kolo ho neživí a že by se mu měl věnovat „jen“ kvůli zdraví. Tím pádem by si měl pohybový aparát hlídat a naopak těžit z variability tréninkového procesu. Pak běh stejně jako jiné sportovní aktivity do přípravy jednoznačně patří.
Během „obecné kondiční“ fáze tréninku opravdu nezáleží na tom, jak se udržíte v kondici. Pokud v tu chvíli zvolíte běh, může to vaší cyklistice prospět. Avšak běh v nesprávnou roční dobu může mít opačný účinek a může být překážkou vašeho výkonu na kole. Takže běhat ano, ale s rozumem, ve správnou dobu a hlavně vědět proč.
Běh vyhledávají i profesionálové
S během profíků je to jinak a výrazně závislé na jejich sportovní historii. Traduje se, že když aerolinky ztratily exprofíkovi Adamu Hansenovi, Australanovi, co žije v Beskydech, na týden nebo čtrnáct dnů kolo, tak on si vzal trepky a běhal. A nijak výrazně mu to neuškodilo. On ale v minulosti dělal triatlon. Také bývalí cyklokrosaři nemají problém jít se proběhnout. Protože to umějí, protože se to naučili a protože si tím neublíží. Ti ostatní ale, když mají špatný pohybový vzor, riskují zranění.
Někteří profesionálové běhají v rámci volna mezi sezonami pravidelně. Třeba takový Polák Michal Kwiatkowski z Ineosu si s manželkou Agatou střihl rovnou slavný newyorský maraton. Více než 42kilometrovou trasu pokořil v čase 4:11:34.
Z aktivních cyklistů je velkým fanouškem běhu třeba Brit Adam Yates, který před dvěma lety zaběhl v Barceloně maraton pod tři hodiny (2:58:43)! Delší vzdálenosti běhají i Kanaďan Michael Woods, Australan Cameron Wurf, Kolumbijec Esteban Chaves nebo britský všeuměl Tom Pidcock, který dokáže běžet pětku pod 15 minut.
Z bývalých profesionálů absolvoval hned několik maratonů Lance Armstrong a běhal neskutečné časy. V tom nejlepším maratonu se Američan dostal na 2:46:43, což je na rekreačního běžce neskutečný výkon.
Výkony v běhu udivuje i Nizozemec Tom Dumoulin. Při půlmaratonu zaběhl fantastický čas 1:10.04. Jen pro zajímavost, platný světový rekord v půlmaratonu je 57:31…
Takže jasné poselství zní: běh ano, ale s rozumem. Jednou či dvakrát týdne. Dvacet až čtyřicet minut. Při nízké intenzitě. Ideálně na měkkém povrchu. Rozhodně se vyvarujte intervalům, kopcům ve vysoké intenzitě a prudkému navyšování kilometráže.
