Monako je jedna z nejprestižnějších a nejvyhledávanějších rezidenčních adres na světě! Nově druhý nejmenší stát světa jako svůj dočasný domov udává i český cyklista Petr Kelemen ze švýcarského týmu Tudor Pro Cycling.
Lidé si vybírají Monako jako útočiště kvůli extrémní bezpečnosti, nulové dani z příjmu, kvalitnímu zázemí, strategické poloze a klimatu. Poslední faktor byl klíčový i pro pětadvacetiletého českého reprezentanta, který se bude specializovat na jarní klasiky. A tak je zdejší prostředí ideální pro trénink. Nemluvě o dalších výhodách, jak přiznává pětadvacetiletý závodník v rozhovoru pro We Love Cycling…
Jak se stal Petr Kelemen rezidentem monackého knížectví?
Mám hodně dobrý vztah s týmovým kolegou Matteo Trentinem, který žije v Monaku už deset let. Hučel do mě už dlouho, že musím přijet a vyzkoušet život v Monaku. Nalomil mě už minulý rok. Chtěl jsem udělat nějakou změnu. Jenže vlastně skoro celou zimu jsem řešil zdravotní trable. Pak jsme vymysleli, že u něj budu v průběhu jara. Ale nakonec měl jiný závodní program než já, takže jsem zamířil na Kanárské ostrovy. Ale v létě jsme se domluvili a vyzkoušel jsem si, jaký je v Monaku život i trénování.
Řešil jste i jiné možnosti pro dočasný domov během kariéry? Nebo bylo Monako jedinou volbou?
Byl jsem na Kanárských ostrovech, vyzkoušel jsem Malagu, Calpe, Mallorku… Všechny lokality mám dokonale projeté. Monako mě hodně lákalo. Buď přímo tady nebo třeba kolem Nice žije mnoho dobrých cyklistů. Konzultoval jsem vše i s trenérem a moji volbu posvětil. Takže jsem si pronajal byt. Zatím na čtyři měsíce. Už před Vánocemi jsem vyzkoušel teplotu a tréninkové možnosti. A z prvních zkušeností jsem nadšený.
Má Monako dostačující klima pro potřeby vrcholových cyklistů? Nejsou pobyty v teplejších lokalitách nutností i přes život na riviéře?
Už je tak nějak dané, že budu klasikář. A jejich závody se neodehrávají v nejteplejších podmínkách. V Nice není ani teplo, ani zima. Zimní bundu, kterou vozím v Česku už na podzimní tréninkové jízdy, jsem v Monaku nepoužil ani jednou. A sluníčko tady hřeje i v prosinci. Jasně, může se stát, že přijde deštivý den. Ale pořád je příjemná teplota.
Je pro českého cyklistu na nejvyšší úrovni život v klimaticky příznivější lokalitě nezbytný pro úspěšnou kariéru? Nebo se dá připravit na souboje s elitou i v Česku?
Od listopadu do konce března trénink v Česku sice může člověk absolvovat, ale kvalita neodpovídá potřebám závodníků World Tour… Jednou jsem byl v minulosti celý leden a únor ve Španělsku a jde o velký rozdíl. Někteří čeští kluci zůstávají doma. Ale když má člověk možnost, neměl by odmítat. Než jsem odjížděl na začátku prosince do Monaka, v Praze byl sníh a večer bylo osm stupňů pod nulou. Trénink jsem absolvoval na trenažéru. Čtyři hodiny. Ale říkal jsem si, jestli to mám zapotřebí. Je možné jít ven, jenže silnice může být někde lehce uklouzaná, ve stínu namrzlá. Nemá smysl riskovat a jít hrozbě zranění naproti. A taky je velký rozdíl jet tři čtyři hodiny v Česku nebo třeba v teple, které nabízí Španělsko či Monako. Regenerace je pak totálně odlišná.
Jaké možnosti nabízí Monako z hlediska profilů tréninkových tras?
Zdejší kopce, to je prostě pecka. Je fakt, že se jezdí pořád nahoru a dolů. Absolvuji v tréninku stejná stoupání jako jsou v itineráři při Paříž-Nice. Taky jsem jel na švih do San Rema. V tréninku jsem měl Poggio a Cipresu. Dva ikonické kopce prvního Monumentu sezony. Takový trénink, to je prostě topovka.
Je snadnější najít v Monaku s ohledem na množství cyklistů, kteří v knížectví žijí, parťáka na trénink?
Rozhodně! Hned první trénink jsem jel ve skupině, kde byl jeden dres z UAE Emirates XRG, další z Bahrain Victorious, pak kluk z EF Education, k tomu moji týmoví kolegové Matteo Trentin a Larry Warbasse. Pět hodin v takové společnosti člověka posouvá. Jde o úplně jiný level trénování, než když jede člověk doma sám.
Už jste absolvoval i trénink s Tadejem Pogačarem. A v cyklistické komunitě video, na němž sprintujete proti vítězi Tour de France, mělo obrovský ohlas…
Pro mě byl zážitek, že jsem mohl jet ve skupině s Pogačarem. Měl jsem zrovna v tréninkovém programu sprinty. A Tadej rovněž. Jeli jsme spolu všechny. Matteo Trentin nás natočil zrovna v okamžiku, kdy jsem Tadeje porazil nejmenším rozdílem. Asi se mi nestane, že bych měl šanci spurtovat proti němu v závodě…
Fakt, že Monako je domovem právě světové jedničky a čtyřnásobného vítěze Tour de France jasně dokumentuje, jak dobrou volbu Petr Kelemen udělal.
Bydlíme od sebe pár minut chůze. Žije tady nejen Tadej Pogačar (UAE Emirates XRG), ale třeba i Primož Roglič, Jan Tratnik (oba Red Bull Bora Hansgrohe), Steven Kruijswijk (Visma Lease a Bike), Giulio Ciccone, Jonathan Milan (oba Lidl Trek), Samuele Battistella (EF Education Post). Kluci z Tudor Pro. Každý z těch cyklistů má milionový kontrakt, jezdí největší klasiky i etapáky. Zkušenosti mohou rozdávat. Jsem v dobré společnosti.
Představuje pro vás Monako druhý domov se vším všudy?
Upřímně, první noc mi bylo smutno. Měl jsem podzim děsně rozlítaný. Na konci sezony jsem hodně cestoval. Závodil jsem v Belgii, Francii, pak jsem letěl do Japonska. Měli jsme týmové soustředění ve Švýcarsku, následovalo čtrnáct dnů v Americe. A ještě jsem odjížděl přesně v okamžiku, kdy jsme měli rodinou oslavu a já všechny viděl po dlouhé době. Ale jak od osmnácti let žiju v kufru, rychle jsem si zvyknul.
Takže po necelých dvou měsících už jste na pobřeží Středozemního moře jako doma?
Nikdy bch neřekl, že zrovna já budu bydlet v Monaku. Každý den, co jsem tady, mě něco překvapilo. Docela jsem poznal i město. Mám u sebe zlatého kokršpaněla, roční štěně. Takže prakticky po každém tréninku jsem v prosinci nachodil ještě při venčení dalších deset kiláků. Poznávali jsme město. A potkali spoustu dalších zlatých kokrů. Asi dobrá rasa pro Monako.
Cenově je Monako na jiné úrovni ve srovnání se španělskými destinacemi?
Bydlení tady je za raketu. V Calpe stojí celý barák na jeden měsíc stejně jako můj byt v Monaku. Ale beru to jako investici do svojí kariéry. Nové silnice, noví parťáci na tréninky.
Vánoce jste prožil v Monaku?
Byl jsem v Česku. Svátky chtěl jsem prožít s rodinou. Rodičům je šedesát, babičce bude devadesát. Je pro mě důležité sdílet tyhle okamžiky s nimi.
Jak moc jste se musel hlídat v otázce stravování?
Dopřál jsem si řízek i salát, těšil jsem se na linecké cukroví. Jde o pár dnů. Během tréninkového programu jím pořád stejně. Těstoviny, zelenina, bílé maso nebo ryby. Takže pár dnů na Vánoce jsem si užil odlišný jídelníček. Já vím, co si mohu dovolit.
Sezonu začnete při Tour Down Under. Nebojíte se, že vás cesta do Austrálie následně poznamená pro jarní část sezony?
Tudor jede závod poprvé v historii. Řekl jsem si o nominaci. Dlouho mi trvá, než se dostanu do správného rytmu. Potřebuji závodní dny. Takže zatížení v Austrálii bude fajn. Před klasikami je etapový závod z mého pohledu super. Minulý rok jsem měl jet Algarve, ale kvůli zranění jsem závod vynechal. A pak mi ostré kilometry chyběly. Byl jsem v Austrálii na mistrovství světa, takže nějakou zkušenost mám. Důležité je po návratu dobře zregenerovat. Věřím, že pozitiva z absolvování Tour Down Under převáží nad dlouhou cestou.
Další jarní program už má Petr Kelemen určený?
Čeká mě blok jarních klasik, jejichž vrcholem bude Paříž Roubaix. Pojedu jednu Grand Tour. Ale nepůjde o Giro, protože kombinovat úvodní Grand Tour sezony s jarními klasikami je velice složité. Takže uvidíme, zda dostanu důvěru pro Tour de France nebo Vueltu.
