Měla kliku, že nikdy nemusela trávit Vánoce mimo domov. Sváteční dny pro bývalou českou reprezentantku v silniční a horské cyklistice představovaly obří relax. „I teď se těším, že budeme s mužem a dětmi doma, v klidu a užijeme si pohodu,“ říká Tereza Vlk Huříková, když vypravuje vánoční vzpomínky z dětství.
Třeba o dlouhé vánoční bitvě o rybí polévku, nejlepším dárku, ale i stravování, když už coby náctiletá světová šampionka v časovce či olympijském cross country bojovala se sladkostmi, které v tuzemsku neodmyslitelně Vánoce provází.
Vybaví si Tereza Huříková ještě vánoční svátky z vlastního dětství?
Jasně. Mám silnou vzpomínku spojenou se specialitou maminky v podobě rybí polévky. Nesnášela jsem ji. Takže moje Vánoce vždy začínaly slzičkami na tvářích. Mamka mi nechtěla děsně dlouho tuhle dobrotu odpustit, protože z jejího pohledu šlo o tradiční rodinný pokrm, který patří na štědrovečerní stůl. Takže pokud mám doma fotografie z dětství u vánočního stolu, jsem na nich ubrečená.
A vyhrála nakonec maminka bitvu o rybí polévku?
Nezlomila mě. Sice z našeho rodinného menu rybí polévka nezmizela, ale po letech zmizel z mého prostírání hluboký talíř. Samozřejmě jsem jako dítě čekala, až táta obere všechny kosti z kapřích řízků. A když konečně dojedl, symbolem pro nadělování u Huříků byl vysavač.
Vysavač nečistot?
Táta měl jeho zvuk nahraný na kazetě a měl představovat odlétajícího Ježíška. Bylo to docela vtipné…
Vzpomínáte na některé z dárků, které jste pod stromečkem jako dítě našla a způsobily patřičné nadšení?
Vždy jsem měla radost ze sportovních dárků. Když už jsem byla trošku větší, dostala jsem hodně třpytivou lyžařskou závodní kombinézu. Věděla jsem, že oslním i bez ohledu na výsledek.
Hračky s ohledem na velké sportovní zaměření pod stromečkem bývaly vzácností?
Moc si je nevybavuji. Tedy až na jedinou. Jako hodně malá jsem si přála barbie, která měla ohýbací nohy. Byl to přelom ve vývoji barbie panenek. Pokaždé, když jsem ji s mamkou míjela, upozorňovala jsem na ni. A rodiče mi trpělivě vysvětlovali, že nic takového nepotřebuji. Na Štědrý den jsem měla barbie pod stromečkem. Byla jsem nadšená. Jenže hned druhý den ráno bylo po radosti. Při snídani jsem si s panenkou hrála a mamka, podle níž bylo třeba se v klidu najíst, mi barbie vzala. A nějak to přehnala s intenzitou, zkoušela barbie ohnout nohu a ten kloub zlomila, takže šla ohýbat už jenom jedna noha.
Věnovala jste se silniční a horské cyklistice. Musela jste někdy trávit Vánoce kvůli závodnímu či tréninkovému programu mimo domov?
Naštěstí nikdy. Obdivuji třeba program světového poháru v cyklokrosu. Jede se závod vlastně dva dny před Štědrým dnem, pak hned zase na Štěpána. To je brutální. Když jsou mladí někde v Belgii, mimo domov a nemohou za rodinou, přijde mi to smutné. Takže jsem i zpětně ráda, že mojí náplní byly letní disciplíny. O Vánoce jsem pak vždy vypnula a měla klid. Svátky pro mě představovaly restart.
Bojovala Tereza Huříková hodně s hlídáním ideální váhy?
Strašně. Tělo vytrvalostního sportovce si rádo ukládá na horší časy. A jak po sezoně opadnul stres, představovaly Vánoce s návalem sladkostí pohromu. Jednou jsem to řešila i s trenérem Ondřeje Synka, který mě uklidňoval, že mám být v klidu, protože svaly a nervy se musí obalit. Ale já pak vždy prožila jarní soustředění ve znamení hladu, abych váhu korigovala.
Tréninkový proces mezi soutěžními obdobími vás nespasil?
Nahrazovala jsem objem ze sedla kola v bílé stopě na běžkách. Jenže občas chyběl sníh, tudíž pohybu nebylo tolik. A hlavně nebyl závodní stres coby hlavní žrout kalorií. Takže i když jsem se hlídala, skladba stravy byla úplně jiná. A byť jsem si poručila, co smím a nesmím, moc jsem se neposlouchala. Nebyla jsem úplně důsledná. Třeba při vánočních návštěvách jsem svědomitě luxovala prostor v mém dosahu.
Jako maminka dvou dětí pořád prožíváte svátky aktivně?
Určitě. Nic se nezměnilo. Oba moji rodiče jsou tělocvikáři, takže v mém dětství jsme pořád někde trajdali. I na Štědrý den jsme šli třeba na běžky, byť jen na kratší okruh. Teď je to se sněhem složitější s ohledem na počasí, ale pohyb je stále na prvním místě. Jde o kombinaci pohádek a venkovního venčení rodičů i dětí.
