Oslnivý vstup do sezony! Václav Ježek, teprve dvacetiletý český reprezentant v cyklokrosu, vyhrál čtyři z pěti závodů domácího poháru. A jen smůla v podobě nezaviněného pádu jej připravila o medaili z mistrovství Evropy, kde nakonec finišoval pátý. Chuť si hodlá spravit při úvodním dějství Světového poháru v Táboře předposlední listopadovou neděli.
Závodník Brilon Racing týmu, který se od ledna stane členem sestavy Elkov, vypravuje o zranění, co málem zhatilo jeho kariéru, rivalitě s dlouholetou českou jedničkou Michaelem Borošem i koketování se silniční cyklistikou.
V jakém rozpoložení je Václav Ježek před úvodním závodem světového poháru v cyklokrosu v Táboře?
Forma je hodně kvalitní, byť bych neřekl, že úplně top. Jezdil jsem závody z plného tréninku. Před závodem HSF System Cupu ve Veselí nad Lužnicí jsem měl těžký týdenní blok. Ladil jsem výkonnost právě na Tábor, kde bych chtěl dojet v elitní desítce a jet stejný závod jako na mistrovství Evropy, kde byla výkonnost velmi dobrá. Nejvíce se člověk chystá na mistrovství Evropy a mistrovství světa, ale světový pohár před vlastním publikem má velkou důležitost. Takže doufám, že v ideálním případě budu schopný diváky potěšit medailí.
Dlouho byl českou cyklokrosovou jedničkou Michael Boroš, ale nyní jste ho začal pravidelně porážet. Vnímáte větší tlak a očekávání?
Je fakt, že jsem do sezony vstupoval jako outsider. Nečekal jsem, že budu tak velkým konkurentem pro Boroše a považoval bych za vzácnou výjimku, kdybych ho porazil. Jenže se to povedlo už čtyřikrát. Takže jsem v jiné pozici. Ale k Borošovi vzhlížím. Dokázal pro Česko vybojovat velké výsledky na vrcholných akcích. Jsem moc rád, že závodí v Česku a můžeme spolu bojovat. Poslední závody jsem ho sice dokázal porazit, ale jeho výkonnost půjde nahoru. Nevnímám situaci tak, že bych měl převahu.
Od Nového roku budete týmoví parťáci, protože začnete oblékat dres týmu Elkov Kasper, v němž už čtyři sezony závodí právě Michael Boroš. Jaký je váš vztah?
Velice dobrý. Při závodě mezi námi panuje rivalita, ale bereme to sportovně a neděláme si žádné prasárny. Vždy jde o čistý souboj. Často si voláme. Jsme spolu hodně v kontaktu. Měli jsme už první společné soustředění týmu Elkov, kde jsme se setkali. A byli jsme spolu na pokoji. Dobře jsme se poznali. Dokonce jsme spolu před pohárovým závodem v Jičíně absolvovali trénink. A po mistrovství světa v cyklokrosu se chystáme společně do Španělska na tréninkový kemp.
Zvítězil jste ve čtyřech z pěti pohárových závodů na domácí scéně, přidal triumf v závodě na Slovensku a vybojoval pátou příčku na mistrovství Evropy. Co stojí za tak radikálním posunem ve srovnání s minulými sezonami?
V celkovém rozpoložení a změně tréninku. Více jsem začal řešit vlastní tělo. Určitě mohu říct, že trénuji jinak. Jezdím těžší intervaly, odlišné vytrvalostní tréninky. V minulosti jsem trénoval trošku bezhlavě. Dělal jsem, co bylo na papíře. Někdy jsem jel těžký trénink, přestože jsem se třeba necítil ideálně. A druhý den jsem nebyl schopný předepsanou porci objet. Jindy jsem zase odpočíval více, než bylo třeba. Naučil jsem se poslouchat svoje tělo. Když se cítím na kole komfortně, klidně si přidám. Jestliže je pocit špatný, trénink zkrátím. Výsledky potvrzují, že jdu správnou cestou. Určitě i mnohem intenzivněji řeším regeneraci a odpočinek. A také jsem překonal zdravotní problémy s kolenem, které mě limitovaly v minulé sezoně.
Už v létě 2024 jste si přivodil vážné zranění, které vás poznamenalo na několik měsíců. Co přesně se stalo?
Při tréninku jsem trefil díru a propnul nohu tak nešťastně, že jsem si přetrhnul postranní i křížové vazy a ještě se posunula čéška. Následně se ke všemu přidal zánět šlachy. Po mnoha konzultacích jsem se rozhodl neřešit zranění operačním zákrokem. Tři měsíce jsem byl v intenzivní péči na pražské klinice Endala. Bez přehánění můžu říct, že mi tam zachránili kariéru.
Nově na váš progres dohlíží kromě táty coby bývalého cyklokrosaře ještě trenér z Belgie, co v minulosti vedl trojnásobného mistra světa Zdeňka Štybara.
Ano. I to je další dílek skládačky. Zdeněk Štybar mi zprostředkoval spolupráci, která mě určitě posouvá. Ale pořád vše řeším i s tátou, který mě zná nejlépe a jsme vlastně v denním kontaktu.
Jak moc vašemu progresu pomohl intenzivní program v silničních závodech, kdy jste absolvoval během jara a léta 28 závodních dnů a najel 3500 ostrých kilometrů?
Silnice mě hodně posunula. Nikdy v minulosti jsem takovou porci kilometrů v závodním tempu nenajel. Třeba Tour de l‚Avenir bylo sedm dnů pekla, kdy jsem byl na limitu. Denně jsem byl čtyři hodiny na průměrné tepové frekvenci 158 až 160. V tréninku bych nikdy nic podobného nedokázal. Sice jsem každou etapu trpěl, ale právě l‚Avenir je jeden z klíčových bodů nynější dobré formy.
Zůstane do budoucnosti Václav Ježek u cyklokrosu nebo se posune více do silničních závodů?
Ještě před nynější sezonou jsem si říkal, že mě silnice moc neláká. Ale po letošním létě, jemuž předcházela kvalitní příprava, jsem si uvědomil, jak moc mě silnice baví. Současně si uvědomuji, že pro cyklokros jde o hodně důležitý prvek a závody na silnici jsou nezbytné pro úspěch v terénu. Nejbližší dvě tři sezony zůstane cyklokros určitě jedničkou mého kalendáře. Tým Elkov mě ostatně angažoval s vědomím, že budu jezdit kompletní cyklokrosový program, jemuž se silnice bude přizpůsobovat.
